První česká paterčata

V neděli dne 2. 6. 2013 se v porodnici v Podolí narodila první paterčata v České republice.

Ani rozvodněné řeky nezastínili tuto mimořádnou událost. Krátce po sedmé hodině ranní lékaři v podolské porodnici přivedli na svět 4 chlapce a jedno děvčátko –  Deniel (1214 g), Michael (1318 g), Alex (1340 g), Tereza (1250 g) a Martin (1050 g). Děti měly tři placenty, jednalo se tedy o trichoriální těhotenství a na svět se dostaly v rekordně krátkém čase – 5 minut!

Poprvé jsem se s mladou maminkou paterčat, paní Sašou a jejím přítelem, otcem dětí Antonínem, osobně setkala, když byla ve 28. týdnu těhotenství. Tou dobou ležela v Podolské porodnici již druhý měsíc. Přesto, že její bříško bylo obrovské, maminka byla usměvavá, pozitivní, pohyblivá, cítila se výborně a na paterčátka se moc těšila. Saša počala paterčata přirozeně a do téměř poloviny těhotenství neměla tušení, že se jedná o paterčata (zprvu věděla, že budou dvě, ale na každém dalším ultrazvuku se objevovalo další a další „mimčo“). A to chtěli s tatínkem „jen“ pořídit sestřičku staršímu bráškovi Antonimu, který oslavil v době maminčina pobytu v porodnici 5 let!

V neděli před porodem, kdy jsem byla paní Sašu opět navštívit, jsem se osobně seznámila i s její širší rodinou – tatínkem, maminkou a bratrem Petrem i jejich obětavým kamarádem Martinem a starším synkem Antoniem. Všichni jsou připraveni Saše s dětmi pomáhat, chlapi se chystají přidělený nájemní byt vymalovat a připravit tak, aby až maminku s dětmi pustí z porodnice domů, měla již vše připravené. Antonio byl během návštěvy tak hodný, že jsme o něm pomalu nevěděli, ale když ztratil zábrany a rozpovídal se, vyklubal se z něho milý a příjemný chlapeček, který se už moc těší na své sourozence a i on sliboval, jak bude mamince pomáhat J.

Maminka Saša samozřejmě měla strach, jak své děti uživí a jak se v bytě 1+1 srovnají… Tatínek pracuje již 6 let v Bille, přesto jeho plat by na uživení tak veliké rodiny nestačil. Bohužel, naše zákony o státní sociální podpoře neumožňují, aby maminka dostala porodné, protože již jedno dítě má a bude pobírat pouze jeden rodičovský příspěvek.

Z výše uvedených důvodů se již v průběhu těhotenství maminka obrátila s prosbou o pomoc na Českomoravskou asociaci Klubů dvojčat a vícerčat. Kromě klasické sociální práce s rodinou se Asociaci podařilo zkontaktovat se s Městským úřadem v Milovicích, který zařídil pro rodinu nájemní bydlení ve 3+1, s Krajským úřadem, který mamince zprostředkoval pečovatelku podle zákona o sociálních službách (a druhou bude hradit přímo město Milovice), zařídili jsme bezplatné zapůjčení nemocniční odsávačky mateřského mléka Symphony od firmy Medela a založili jsme transparentní účet a veřejnou sbírku na pomoc rodině s paterčaty. Velmi dobrým směrem se posunula i spolupráce s ministerstvem práce a sociálních věcí, paní ministryně Ludmila Müllerová dokonce maminku navštívila v prvním týdnu po porodu a slíbila jí okamžitou mimořádnou pomoc ve výši 51 tisíc korun.

Poté, co se dostala informace o to, že v Česku čekáme první paterčata, rozvinula se na internetu i v médiích vlna solidarity. Lidé začali nabízet finanční dary (v současné době je na transparentním účtu již přes 70 tisíc korun), maminky nabízí oblečení, hračky a vybavení pro paterčátka, starší dámy (ale i pánové) píší mamince milé dopisy, nabízejí se, že na dětičky upletou oblečení, že rády pomohou s hlídáním… Ozvala se kolínská firma Daniela, která se specializuje na dvojčecí a trojčecí kočárky a rodičům vyrobila a zdarma věnuje dva kočárky (jeden pro tři, druhý pro dvě děti), firma Patron nabídla postýlky Maia, firma Cybex dětské autosedačky Aton Basic, firma Ahold nabízí na měsíc plenky zdarma, další firmy nabízejí oblečení, kosmetiku, dětské deky… Vše by bylo krásné, kdyby…

…kdyby se na veřejnost nedostalo, že rodina, která porodila paterčata, jsou Romové… V tu chvíli nastal zlom… Na internetu se začaly objevovat rasistické komentáře a výlevy závistivých lidí, které zdůrazňovaly nezodpovědnost rodiny, kritizovaly pomoc této rodině jak ze strany státu, tak i soukromých firem. Rodiče se sice snaží být nad věcí, ale celá jejich rodina těmito útoky trpí a maminka, která přestala mít strach, jak děti z počátku uživí (díky nabídnuté pomoci mnoha slušných a solidárních lidí), začala mít obavy, zda v bytě, který jí byl pronajat (v přízemí), bude s dětmi v bezpečí… Je moc smutné, že namísto toho, abychom byli hrdí na to, že máme v Čechách jedny ze 134 (zdravých a živých) paterčat na světe, která byla samovolně počata a přáli jejich rodině zdraví a sílu zvládnout tuto celoživotní „radost“, objevuje se temná stránka některých našich lidí, která je nepřející, zlá, odsuzující a závistivá…

Naštěstí malí „uzlíčci radosti“ Saši a Antonína nic z toho nevnímají a mají se čile k světu. Již týden po porodu byly 4 děti odpojeny od infuzí a byly krmeny alternativně mateřským mlékem, které maminka odsává každé 3 hodiny. Porodnice podporuje maminku od prvních dnů v klokánkování dětí, ke kterému se po pár dnech váhání a obav připojil i tatínek Antonín. Děti pomalu začínají přibývat a brzy budou moci být propuštěny z JIP na oddělení intermediální péče. Propuštění maminky s dětmi domů ještě nějakou dobu potrvá, ale věřím, že radost, kterou celé rodině paterčátka přinášejí, to nikterak nezastíní.

Přejme této rodině, která to nebude mít jistě lehké (a to nejen v prvních letech, ale při vstupu paterčat do školky, školy, zajištění mimoškolních aktivit, škol v přírodě, lyžařských výcviků, nástupu puberty…) hodně sil, aby vše zvládli na jedničku! Českomoravská asociace Klubů dvojčat a vícerčat se jim v tom bude snažit pomoci, kdykoliv budou potřebovat!

20.6.2013 Klára Vítková Rulíková