Stránky pro dvojčata a všechny, kteří se o ně zajímají

Poradna

Na těchto stránkách Vám poradí PaedDr. Klára Vítková Rulíková – odbornice na dvojčata a vícerčata.

239 reakcí na Poradna

  • Elena napsal:

    Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o odpověď. První těhotenství jsem měla jedno-četné, bezproblémové (holčičku). Podruhé jsem čekala gemini mono/bi (chlapečky). Na prvním screeningu zjistili u plodu A meningoencephaokélu. Bojovali jsme několik měsíců, abychom vychovali aspoň jedno dítě a druhé tedy po porodu pochovali, ale nakonec to nedopadlo a porodila jsem dva mrtvé plody. Dodnes jsem nepochopila, proč jsem čekala dvojčata. Nikdy jsem nebrala antikoncepci ani jiné hormony, nejsem dle mého názoru stará matka ani vysoká, všechny děti jsme počali přirozeně. Jestli jsem to dobře pochopila, tak genetika s jednovaječnými plody nesouvisí. Třetí těhotenství bezproblémové – jeden plod – holčička. A teď konečně k mému dotazu. Vždycky jsem si přála tři děti, ale mám strach, abych znovu nečekala dvojčata. Čtyři děti mi přijdou moc, na redukci bych nešla a hlavně bych nechtěla znovu zažít tak problematické těhotenství, které jsem měla, když by se zase objevil problém u dvojčat. Bylo mi řečeno, že byla chyba v rozdělení na dvě děti. Proto by mě zajímalo, jestli se ženám opakuje znovu dvou-četné těhotenství? Jaká je asi pravděpodobnost, že bych mohla čekat znovu dvojčata. A pokud bych čekala znovu dvojčata, chápu to správně, že by byly zase jednovaječné, když dvojvaječné vznikají jiným způsobem? Moc děkuji za odpověď, je to pro mě důležité.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Eleno,
      je mi líto, co se Vám v životě přihodilo a věřím, že vše špatné už máte za sebou.
      K Vašemu dotazu – máte pravdu, že jednovaječná dvojčata nejsou „dědičná“, jedná se o „chybu“ při dělení jednoho oplodněného vajíčka. Dědí se dvojčata dvojvaječná (dědí se sklon k vypouštění více zralých vajíček během jednoho cyklu). Ve Vašem případě si nedovolím odhadnout, zda můžete či nemůžete čekat dvojčata. Je ale klidně možné, že byste mohla čekat dvojvaječná dvojčata, protože pravděpodobnost jejich početí vzrůstá s počtem již narozených dětí. Další dotaz, zda se může opakovat početí dvojčat u jedné ženy, musím odpovědět, že máme tuto zkušenost. Maminky, které prošly naším Klubem a měly dvoje dvojčata, měly jak dvojčata jedno a dvojvaječná, tak dvoje dvojvaječná. Bohužel nikdo nedokáže početí dvojčat předpovědět.
      Držím Vám palce, aby při případném dalším těhotenství jste měja jedno zdravé děťátko a i kdyby to byla dvojčátka, věřte, že to zvládnete! Příroda/Bůh by nikdy nedala dvojčata mamince, která by to nezvládla :-).

  • Káťa napsal:

    Dobrý den,
    doslechla jsem se, že jste pořádali i kurzy pro maminky s vícečetným těhotenstvím a nyní jsem to již na vašich stránkách nenašla. Pořádáte ještě něco takového? Příp. můžete nějaké kurzy konkrétně v Praze doporučit?
    Předem děkuji za odpověď

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Káťo,
      máte pravdu, pořádali jsme přednášky pro těhotné s názvem Bude nás víc – čekáme dvojčata. Bohužel v letošním roce jsme nedostali dotace z MPSV a proto nemáme kapacitu na další přednášky.
      Pokud vím, přednášky pořádala „konkurenční“ organizace, která dosud dotace dostává, tak se zkuste informovat tam (více bohužel nevím, k jejich stránkám nemám přístup). Kontakt je 251680151, http://www.dvojcata.org.
      Snad budete mít štěstí.
      V každém případě jsem Vám pro jakékoliv dotazy k dispozici.

  • Zuzana Hanušová napsal:

    Vážená paní Vítková Rulíková,
    předem mého dotazu Vám chci moc poděkovat za Vaši knihu o dvojčatech, kterou jsem dostala od maminky. Je velice obohacující.
    Nyní k otázce. Čekáme dvojčata ( teď právě jsem ve 20. týdnu ) a můj gynekolog mi zatím nebyl schopen říct, jak to bude, v případě, kdyby na mě přišel předčasný porod. Jaký je postup? Musíte mít už někde domluvené místo, ( které např. nadiktujete v záchrance ) a to mít potvrzené v těh. průkazu? A s tím související dotaz – měla bych mít zjištěno, kolik inkubátorů mají v krajské nemocnici? Spádově totiž patřím pod nemocnici, kam mě s dvojčátky, jak už vím, nevezmou.
    Děkuji Vám za Váš čas.
    S pozdravem
    Z. Hanušová

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá paní Zuzano,
      děkuji za milá slova a gratuluji ke dvojčátkům.
      Kdyby na Vás přišel předčasný porod, nejezděte nikam sama, ale volejte si záchranku a oznamte jim, že čekáte dvojčata. Dispečeři by poté měli automaticky vykomunikovat, ve které nejbližší porodnici Vás přijmou, kde mají volné dva inkubátory a kde na vás pak už budou připraveni. Vy v tomto případě nemusíte dělat nic. Kolem 34. tt (v každé porodnici mají jiné zvyklosti, ale 34.-36.tt nejpozději) by Vás měl Váš gynekolog odeslat už přímo do porodnice, kde budete rodit a tam si Vás převezmou k pravidelným předporodním kontrolám.
      Držím Vám palce, abyste dvokjčátka donosila co nejdéle!

  • Gábina napsal:

    Dobrý den,
    čekám dvojčata a tak dokud je ještě čas a klid sbírám informace. Bydlíme v panelovém domě běz výtahu a tak se chci zeptat zda je vhodné pořídit si sportovní kočárek s „vložnými taškami“. Z praktického hlediska se mi to velmi líbí ale bojím se zda je to pro novorozená miminka zdravotně vhodné? Budou tyto tašky vhodné, nepoškodí malým dětem třeba záda? Jsem prvorodička a tak si spoustu věcí zatím neumím představit budu tedy ráda za radu. Děkuji

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Gábino,
      děláte dobře, že sháníte informace včas :-).
      Ohledně kočárku – pokud máte v domě možnost nechávat konstrukci kočárku někde zamčenou a kočárek projde vchodovými dvěřmi, určitě bych variantu, o které píšete, doporučila. Je ideální, pokud budete s dětmi jezdit ven sama. Můžete tak tašku položit i s miminkem na zem a odemknout si dveře od bytu. Jinou variantou je kočárek, do kterého lze upnout autosedačky („vajíčka“), pokud byste s dětmi cestovali autem. Opět můžete položit jedno na zem.
      Je pravda, že jak budou děti růst, bude to pro vás těžší a těžší, nosit obě najednou, ale i to se dá vyřešit.
      Strach z toho, že byste miminkům mohla taškami nebo vajíčky ublížit, mít nemusíte – děti v kočárku tráví zpravidla jen pár hodin.
      Držím Vám palce, přeji hodně zdraví a vstupte do nového roku tou správnou nohou! 🙂

  • Anna napsal:

    Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o doporučení literatury týkající se vývoje dvojčátek do jednoho roku.
    Děkuji předem,
    Anna

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, paní Anno,
      bohužel literatury o dvojčatech v češtině moc není. Mohu doporučit svou knihu Dvojčata, která vyšla v aktualizované verzi před rokem v Computerpressu a knihu M. Weissblutha Jak naučit dvojčata spát, případně knihu Co nevíte o dvojčatech.
      K.VR

  • Bohuslava Švejdová napsal:

    Dobrý den,
    chtěla bych Vás požádat o radu na následující situaci. Mám dvojvaječná dvojčata 3,5 roku, dívky a mladší dceru 2 roky. Všechny holky jsou víceméně hodné, ale každá je úplně jiná. Jedno dvojče je trochu svéhlavé a moc nechce poslouchat a naopak druhá je zlatíčko a co se jí řekne, tak udělá. A teď konkrétní případ, ta svéhlavá zlobí, rozsype kostky a dostane je za úkol sebrat. Neděje se nic. Řeknu, že jí s tím pomůžu, ale musí také sbírat, nic se neděje. Abych vyvolala nějakou reakci, tak řeknu, že si nevezme např. své oblíbené šatičky, řekne, že je nechce, tak řeknu, že když ty šatičky nechce tak je dám jiné holčičce, která je bude chtít a v ten moment startuje to hodné dvojče a začne kostky uklízet, protože by jí bylo líto kdyby první ty šaty neměla a tak je to u všeho. V podstatě je spíš bitá ta druhá. Kdyby ji chtěla jen pomoct a pracovali obě, tak se nad tím nepozastavím ale víceméně všechno dělá jen ta jedna a to mě nespravedlivé přijde. A zatím jsem nepřišla na žádnou motivaci pro tu svéhlavou aniž by na to doplatila ta hodná. Třeba budete mít nějakou radu. Děkuji Švejdová

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá maminko,
      mohu Vás uklidnit, je to jedna z typických reakcí/postojů dvojčat (docela by bylo zajímavé vědět, která z nich je svéhlavější, zda A nebo B – většinou A bývá dominantnější a ochraňuje druhé dvojče, které bývá zpravidla slabší a zakřiknutější, někdy i tvrdohlavější :-)).
      Ono na každý pár dvojčat platí něco jiného, ale co se maminkám osvědčilo, je „obrácený pokyn“. Zkuste např. při úklidu říct „…že nedokážeš sama uklidit hračky?“ nebo „…to by mě opravdu překvapilo, kdybys uklidila hračky i beze mne…“. Uvidíte, zda to bude fungovat.
      Na druhou stranu – pokud „hodnější“ holčička uklízí dobrovolně, bez nějakého nucení i za své dvojče, určitě to necítí jako nespravedlnost. Ale chápu, že pro vás to je těžké přijmout, že jedna dělá za obě… Berte to tak, že kdyby jí to vadilo, sama se do toho nepustí :-).
      Přeji Vám pevné nervy a klidné a pohodové vánoce!

  • Kristyna napsal:

    Dobrý den, máme dva 4,5 lelé chlapce. Jeden z chlapců, který se narodil dříve je velice tvrdohlavý a v podstatě dělá nejradši to, co ho zajímá a baví a do ostatních věcí se musí hodně motivovat a přemlouvat. Potom mu ale většinou věc jde a začne ho bavit. Já s manželem už s ním dá se říci umíme jednat, ale když je na hlídání u babiček, tak jakékoliv aktivita téměř vždy skončí hysterickym zachvatem. Obě babičky nám říkají, nezávisle na sobě, že bychom s ním měli něco dělat, že až nastoupí do školy, tak tam mu tohle nikdo trpět nebude. Ve školce nám říkají, že je hodně těžké ho k něčemu přemluvit. Že to často vypadá, jako by ani nevnímal. Chtěla bych se zeptat, jestli je možné, že takto reaguje z toho důvodu, že se bojí srovnávání s jeho bratrem. V případě že ano, měli bychom je ve školce rozdělit a dát každého do jiné třídy, aby ke srovnávání nedocházelo? Druhý chlapec je hodně aktivní vše udělá ještě před tím, než se mu to řekne. V kolektivu dětí je ale spíše “ocásek” svého bratra a nejvíce se drží “máminy sukně”. Už z tohoto důvodu bych se jejich rozdělení trochu obávala, aby to nemělo na “mladšího” nějaký nepříznivý vliv. Předem děkuji za Váš názor a za veškeré rady. S úctou, Kristýna

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Kristýno,
      podle toho, co píšete, je těžké zjistit, co přesně je příčinou záchvatů (předpokládám, že vzteku) a nezájmu o nové, neznámé aktivity. Pokud spolu chlapci nesoutěží a vy je navzájem nesrovnáváte, neměl by důvodem k jeho chování být strach ze srovnání s bratrem. Kdyby by tomu tak bylo, zkuste ho chválit a poukazovat na to, co mu jde, v čem je dobrý. Po určitém čase, kdy budete toto praktikovat, mělo by se jeho chování změnit. Ale osobně si nemyslím, že by toto bylo příčinou.
      Babičky většinou mají snahu radit, přestože s dětmi nežijí a znají je jen z krátkých období hlídání…nic si z toho nedělejte, do nástupu do školy mají chlapci ještě dva roky a do té doby se může vše ještě změnit.
      Zatím bych s rozdělením ještě počkala, zkuste se chlapců ptát, zda by chtěli chodit každý do jiné třídy. Zkuste odpozorovat, jak se chovají, když jsou každý zvlášť (třeba jeden bude s tatínkem, jeden s vámi, případně zkuste dát každého k jiné babičce), jestli si chybí nebo si samotu „užívají“. Poradit se můžete také s paní učitelkou ze školky, která chlapce vidí v jiných situacích než vy nebo babičky. Na druhou stranu, kdybyste vypozorovali, nebo vám paní učitelka doporučila, že by bylo dobře chlapce rozdělit, bylo by lepší je rozdělit ještě v mateřské školce (nevím, jak dlouho chlapci do školky chodí, ale pokud teprve první školní rok, počkala bych minimálně do nového roku, až si ve školce zvyknou). Nástup do první třídy je sám o sobě náročnou změnou v životě dítěte a pro dvojčata, která by nebyla zvyklá být oddělena, by to mohlo být traumatem.
      Držím Vám palce a přeji pevné nervy!

  • Lucie657 napsal:

    Dobrý den, chlapcům (bi-bi) jsou tři roky, půjdou od září do školky. Já i okolí vyhodnocujeme, že jsou chlapci hyperaktivní, zvlášť dvojče B – věci dělá impulzivně, neumí se uklidnit, záchvaty vzteku jsou na denním pořádku, oba vůbec neposlouchají, přestože jsme poměrně přísní a zásadoví rodiče, neustále za nimi jen běhám a napomínám, rok jsou odpenkovaní, ale rok řeším nehody s čůráním….Vrchol všeho jsou stravovací návyky. Sami nejedí, neustále od stolu odbíhají, jídlo všude patlají, takže je doteď krmím. Navíc se často perou. Stále čekám na nějaký zlom, který se nedostavuje…Začínám zvažovat návštěvy dětského psychologa, co byste doporučovala? Předem děkuji.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Lucie,
      chápu, že jste zoufalá z toho, jak jsou vaši chlapci živí a svéhlaví. Možná, že zlom přijde právě po nástupu chlapců do školky, paní učitelky mají zkušenosti i s „divokými“ dětmi a určitě si s nimi poradí :-). S návštěvou dětského psychologa bych určitě ještě počkala, uvidíte, jak budou chlapci zvládat pobyt ve školce mezi ostatními dětmi. Pokud by bylo potřeba, paní učitelka by Vás odkázala na psychologa, se kterým má školka zkušenosti. Předpokládám, že jsou dvojčata odlišná a dají se rozeznat (jsou-li bi-bi), a že půjdou do stejné třídy. Možná by stálo za to zvážit (je-li vůbec ta možnost) je rozdělit do různých tříd – pokud společně „zlobí“. Ale to musíte vědět vy, zda jsou na sebe vázáni natolik, aby jim rozdělení dělalo problém.
      Problém vidím trošku s čůráním. Pokud se počůrávají jen v noci, měli by dostat napít nejpozději 2-3 hodiny před usnutím. Může to být tím, že spí tak tvrdě, že je nucení na čůrání nevzbudí. Počůrávají-li se i přes den (v zápalu hry nebo při soustředění na nějakou aktivitu), zkuste je dávat na nočník preventivně, než se do nějaké hry či zábavy pustí. Pokud ani toto nepomůže, zkusila bych navštívit nefrologa, zda mají chlapci správně vyvinutou inervaci močových cest. Není to nic vážného, ba naopak by Vás to mohlo uklidnit – lékaři mohou předepsat léky, které urychlí inervaci. Každopádně se obrňte trpělivostí, buďte důslední a doufejte, že se chlapci ve školce zklidní.
      Přeji Vám pevné nervy!

      • Lucie Svobodová napsal:

        Dobrý den, mám 18 měsíční jednovajecna dvojčátka holčičky. Narodily se o měsíc dříve malinké ale naprosto zdravé. Trvale žijeme v zahraničí a místní názory na vývoj a výchovu dětí se liší od těch našich českých docela hodně. Děti se běžně od 3 měsíců věku, kdy se maminka vrací zpět do zaměstnání, dávají do celodenního jesliček. Já jsem naštěstí měla práci kdy jsem mohla pracovat z domova a tak jsem i nadále měla děti doma a pracovala ve dne v noci prostě jak spinkaly. Bohužel pro mě v noci spinkavaly vždy dobře ale přes den to byly jenom takové 15-20 minutové odpocinky a tak jsem Jaroslav nejvíc pracovat po nocích. Dneska je jim 18 měsíců a spinkaji už i normálně na během dne. Problém ale je jinde. No já vlastně nevím jestli je to problém nebo ne a proto Vám píšu protože z toho začínám mít obavy. Všichni mi tvrdí že v tomto věku už by měly holčičky sami chodit, mluvit, jist běžně pevnou stravu, jezdit na trikolce, ukazovat na věci, a spoustu jiných věcí. Pravda ale je ze moje holčičky zatím pořád ještě chodí jenom kolem všeho čeho se můžou pridrzovat. Po gaučich, posteli a jiných věcech sice umí neuvěřitelně rychle šplhat (občas když nestíhám rychle zachraňovat tak bohužel i padat), drmoli sice pořád něco ale žádné normální slova neříkají (mluvím na ně česky ale jinak mají kolem sebe hlavně angličtinu pohádky, písničky – hudbu obecně od malička miluji vždy okamžitě reaguji na písničku nebo jakoukoliv muziku!). Co se jídla týká pevnou stravu odmítají (musím pořád mixovat) ikdyz v pomixovanem stavu jim dávám jist téměř všechno. Bohužel když jim to zkouším dávat jinak tak jedna holčička si občas nechá dát alespoň malý kousek do pusinky než to zahodi. Kdežto ta druhá je schopna se na místě pozvracet jenom při pohledu na malý kousek jídla. Je to vždycky hrozné drama asi jsem slaboch ale prostě to nakonec vždycky raději namixuju. Co se týká pití tak pijeme cajiky ale ať jsem vyzkoušela jakýkoliv hrneček stále vyžadují láhev s dudlikem kdyby to znamenalo že nebudou pít celý den! Což ale nemůžu riskovat protože žijeme v horké zemi a pití je tu naprosto nejdůležitější věc. Jsem svobodná máma a o holčičky se převážně starám sama a tak když už opravdu nemůžu tak se přiznám že to ani nezkousim a rovnou jim to dám namixovane. Další věc která mě znemožňuje je ze holčičky stále nereagují na jejich jména. Vidím že mě slyší, smějí se a nebo se dají na úprk po kolínkach abych je nechytil ale – nepodívaji se na mě očima. Vůbec oční kontakt nemají takový jak některe ostatní děti v našem okolí. Nemůžu ale říct že se na mě nikdy nedávají. Někdy zareaguje úplně ok. Kouknou na mě úplně vpohode. Jindy na mě zase kouknou jako kdyby právě zjistily že existuju. Jinak jsou naprosto úžasné veselé, usměvavé, pláčou minimálně (první 3 měsíce po narození jsem měla pocit že plakaly pořád) umí so sami zahrát ikdyz pořád každá zvlášť až na výjimky když si jedna druhé kradou hračky. A ikdyz to vypadá jako by jedna druhou ignorovaly když jsou unavené umí se k sobě příteli a nebo naopak se od sebe odstrkovat. Ale jinak jsou takové klidné, pohodové nasmejeme se spolu každý den hromadu, mazlíček se přijdou mi úplně vporadku. Pak ale vidím venku jiné děti mnohdy i mladší kolik toho už umí a ty pohledy a poznámky jejich maminek kolik toho moje děti neumí. Ještě pro úplnost tatínek holčiček má z prvního vztahu syna u kterého byl diagnostikovan autismus (lehčí verze ale přece i tak potřebuje speciální celodenní a nejspíš celoživotní přístup ikdyz se už hodně naucil a inteligencne je na vysoké urovni). Tak nevím snažím se co nejvíc mě síly stačí ale prostě se čím dál víc bojím že moje holčičky se nevyvíjí zprávne… Já nevěřím v žádné terapie na každou věc. Věřím že až je dítě na něco tělesné a duševně připravene tak to prostě udělá např. posadí se, začne samo chodit, mluvit, jist kousky místo jenom kašíček, atd. Ale přesto bojím se abych něco důležitého nezanedbala a celý život si potom vyčítala že kvůli mě moje děti jsou takové a nebo onake. Myslíte že moje děti nutné potřebuji nějaké speciální vyšetření a terapie jak se tady domnívají? Na chůzi, jezeni pevné stravy, vyšetření mozku protože mají prý větší hlavičky (mimochodem oba já i partner jsme velmi vysocí a holčičky se již narodily s většími hlavickami a na svůj věk jsou velmi vysoké spíš jako 3 lete dítko než 18-ti měsíční). Prosím poraďte mi co by jste na mém místě udělala vy já už kvůli tomu nemůžu několik týdnů spát. Nechci holčičky zbytečně stresovat lítáním po doktorech a terapiich pokud to není nutné ale jak říkám bojím se něco v jejich vývoji zanedbat. Mockrát děkuji za Vaši odpověď!!

        • Klára Vítková Rulíková napsal:

          Milá Lucie,
          to, co popisujete mi připomnělo případ jedné z maminek dvojčat, která mi je hodně blízká – a to jak místně, tak i srdečně). Její chapci byli také narozeni předčasně, také byli velcí (což ještě umocňovalo reakce okolí, protože vypadali starší než byli) a také měli větší hlavičky… Do čtyř let nemluvili… Bylo to před dvaadvaceti lety v Praze. Lékařka ji neustále honila po různých vyšetřeních, maminka i děti byly vystresované, ale nakonec se nic neprokázalo a teď jsou z nich chytří velcí vazouni na vysoké škole.
          Takže bych Vás chtěla uklidnit. Rozhodně se nenechte okolím rozhodit! Důležité je, že jste s dětmi mohla zůstat doma (nástup do jesliček ve třetím měsíci by jim rozhodně nikterak neprospěl) a věnovat se jim. Přesně jak píšete – každé dítě se vyvíjí jinak a každé dítě, pokud je zdravé, se naučí chodit a mluvit ve chvíli, kdy je na to zralé…
          Co mě ale zarazilo ve vašem příběhu je, že jedné z holčiček se zvedá žaludek už jen při pohledu na kousky jídla. Zkoušela jste jí dát třeba sušší rohlík k žužlání? Nebo chlebovou kůrku? Nevím, zda v zemi, kde žijete je k dostání takto „tvrdé“ pečivo, ale dá se nahradit oloupaným kouskem jablka, hrušky nebo mrkve. Pokud by jí nevadilo žužlání takto většího kusu jídla, mělo by být vše v pořádku a až nastane čas, tak se k pevné stravě propracuje. Mimochodem, naprosto Vás chápu, že dáváte dětem lahvičku (to v roce a půl není žádná ostuda) a mixovanou stravu – přeci je nenecháte hladové a žíznivé. Ostatně, kolik lidí z okolí, kteří poukazují na to, že Vaše děti něco neumí, má sama dvojčata ;-)!
          Co mi ale trochu dělá starost je to, že nenavazují častý a dostatečně dlouhý oční kontakt. Nemusí se jednat o nic zásadního, ale už i vzhledem k diagnóze jejich nevlastního brášky, bych asi zkusila kontaktovat nějakého neurologa, aby je v rámci cíleného preventivního vyšetření prohlédl. Určitě se budete cítit lépe, když budete mít lékařsky „potvrzeno“, že jsou holčičky v pořádku a kdyby zde byl nějaký problém, bude podchycen včas.
          Držím Vám palce a přeji pevné nervy!

          • Lucie Svobodová napsal:

            Mockrát Vám děkuji za Vaši odpověď paní doktorko!
            S přátelským pozdravem,
            Lucie Svobodová

  • Hana Jehlářová napsal:

    Dobrý den,možná sem můj dotaz nepatří,ale nevím už kam se obrátit. Jsem ve 28 tt s dvojvaječnými dvojčaty,vzniklými po chromopertubaci a hormonální terapii,původně to byla trojčata,pro srdeční vadu jednoho jsem podstoupila fetoredukci ve 12 tt. Od 14 tt mám nadměrné tvrdnutí břicha,řešené vysokými dávkami magnesia,což nepomáhá,ale to je jedno,mám velkou anemii,trombofilii léčenou tabletami,budu převedena na fraxiparin ve 32 tt a těhotenskou cukrovku korigovanou dietou,o dia poradny však nechodím,moje Dr to považuje za zbytečné…moje otázka zní,moje doktorka mi chce udělat císařský řez v malé městské nemocnici bez dětské JIP a něakého extra vybabení jak přístrojového tak personálního,mám k ní důvěru a mám ji ráda,ale mám obavu,zda v mém zdr. stavu nezvolit raději fakultní nemocnici s intermediální jednotkou.Děti jsou vymodlené a celé těhotenství jedna velká obava.Když jsem se o této možnosti bavila s doktorkou všechny mé argumenty smetla ze stolu a já nevím jak se do fakultky bez doporučení dostat,přece jen je to malá továrna a s člověkem se tam nikdo moc nemaže.Jde mi o to jestli věřit doktorce,nebo svým obavám a prostě si fakultku prosadit za každou cenu.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Hano,
      také Vám se omlouvám za pozdní odpověď, kdy už možná máte miminka doma. Ale obecně bych si asi netroufla Vám radit. Fakultní nemocnice mají rozhodně větší zkušenosti s péčí o riziková těhotenství a předčasně narozená vícerčata, na druhou stranu tak, jak sama píšete, často chybí osobní přístup. Z malé porodnice bych asi také měla strach, ale vlídné zacházení a známé prostředí může také hodně pomoci při porodu. Pokud by byl nějaký závažnější problém, určitě by jej i v malé porodnici řešili převozem maminky s ještě nenarozenými dětmi do větší spádové porodnice.
      Přeji Vám i dětem hodně zdraví!

  • Lopatka napsal:

    Dobry den,dnes jsem si nechala potvrdit tehotenstvi,na utz byla jednovajecna dvojcata. Mela bych byt 7+5, odhad doktorky je 6+1. Pry je to hodne rizikove a nemusi vydrzet ani jedno. Srdicka jeste nebyla. Dalsi kontrola je za tyden. Tady jsem se docetla,ze mizejici dvojce je ve 20%. Je i nejaka statistika ohledne potratu obou miminek? Moc bych si prala mit obe,beru kys. Listovou a vic nevim jak jim pomoci.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, maminko,
      moc se omlouvám za pozdní odpověď, ze zdravotních důvodů jsem se dřív nedostala k počítači. Už asi máte vyřešeno a víte, jestli jsou obě či jedno z miminek v pořádku. Statistika samovolných potratů dvojčat není (nebo o ní zatím nevím). Věřím, že jste v pořádku a přeji Vám hlavně zdraví!

  • Veronika Z. napsal:

    Mám doma 15 měsíční dvojčátka kluky. Narodili se o 2,5 měsíce dříve. Dle všech předpokladů o předčasně narozených dětech by měl být vývoj složity. Naštěstí je vše v rámci možností v pořádku. Jsou zdravý a vyvíjejí se skoro jako děti narozené v termínu. Už běhají, opakují, jsou šikovný. Přichází ale z problémem se kterým jsme já ani manžel neumíme asi moc dobře vypořádat. Asi od 10 měsíce, kdy začali lézt aktivně po čtyřech májí oba potřebu mlátit hlavou o zem později i o cokoli co je po ruce. Nejdřív to dělali pro zábavu, později ze vzteku, když jim něco zakážeme, něco ji m nedáme co chtějí , nebo jen proto že brácha má hračku kterou chce ten druhý a tak dál. Od té doby co tohle dělají jsou vzteklí víc a víc.. myslím tím 15 a více scén denně. Vztekají se pravidelně při přebalování, prostě jen proto že se jim zrovna nechce, při koupání ze stejného důvodu a tak dál. Už nevíme co máme dělat, co děláme špatně. Když je necháme aby se vyvztekali, tak mají krvavé modřiny na hlavně na čele. Nebo se začnou bít do hlavy, jestli aby si způsobili bolest? Nevím .. mohl by mi prosím někdo poradit?

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Veroniko,
      omlouvám se za odpověď s prodlením. Chování vašich dvojčátek není ojedinělé (dokonce i můj syn/dvojče, před čtyřiadvaceti lety totéž dělal, až jsem se bála, že mi ho sebere sociálka :-)). Špatně neděláte vůbec nic. Vaši chlapci začínají mít období prvního vzdoru, které se projevuje právě vztekáním se snahou upozornit na sebe, což projevují ubližováním si. Nejlepší je eliminovat možné záchvaty vzteku tak, aby k nim docházelo co nejméně – např. mít pro oba stejné hračky (takže když se jeden začne vztekat, že nemá stejnou hračku, můžete to vyřešit ještě dříve, než si začne ubližovat). Maminkám se docela osvědčilo, že používají přesně opačné příkazy, než chtějí vydat. Jak jsou děti nastaveny k „odporu“, udělají vlastně to, co rodič chce (př. „že se nenecháš přebalit?“, „teď se nechceš koupat“, apod.). Někdy pomůže i předvést to, co dítě dělá – tedy začít také bouchat hlavou o zem (tedy tak, abyste neměla krvavé modřiny :-)), děti zpravidla zpozorní, když zjistí, že to jejich vztekání se nemá efekt, jaký chtějí… Další možnost je ta, kterou někteří rodiče či odborníci zatracují, tedy metoda pevného objetí. Nejedná sed o terapeutickou metodu dr. Prekopové, ale o její modifikaci. Vzteká-li se dítě, vzít ho do náručí, přitisknout jej pevně k sobě a klidně na něho mluvit. Dítě se vyvzteká, ale neublíží si. Jeho vztek přejde mnohem rychleji než kdybychom jej nechali vyvztekat se samotného. Vím, že u dvojčat je to obtížné a těžko můžete objímat obě děti, když se vztekají naráz, ale zkuste to. Chlapci musí vědět, že je oba máte rádi, že si pozornost nemusí vynucovat ubližováním si… Každé dítě je jiné a platí na něho jiné věci, ale vyzkoušet můžete „osvědčené metody“ a uvidíte, zda na vaše dvojčata také zafungují. Hlavně se neobviňujte, že něco děláte špatně – děláte to tak, jak nejlépe umíte. Každá maminka, která se zamýšlí nad svou výchovou, je dobrou matkou!!!
      Přeji Vám pevné nervy a aby se dvojčátka brzy uklidnila.

  • Linda Musilová napsal:

    Dobrý den,
    chtěla bych Vás poprosit o radu. Máme 6letá dvojčata chlapec a děvče. Děti půjdou od září do 1. třídy. Byli jsme teď u zápisu a tam se mne paní učitelka ptala, jestli děti rozdělím – aby každý chodíl do jiné třídy. Že prý nemají s dvojčaty chlapec – děvče dobré zkušenosti ve stejné třídě. Já jsem nad tím vůbec neuvažovala. Brala jsem automaticky, že budou ve stejné třídě. Ne že by nevydržely jeden bez druhého, ale přeci jen mají mezi s sebou takový zvláštní vztah. Jaký názor na to máte vy?
    Děkuji
    Linda Musilová

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Lindo,
      zajímalo by mne, kolik dvojčat chlapec-děvče měla paní učitelka za svou praxi v jedné třídě a kolik z nich bylo „problémových“ (omlouvám se, ale paní učitelka mi trošku zvedla mandle :-)). My naopak máme zkušenost, že u dvouvaječných dvojčat (a zejména chlapec-děvče) jsou v jedné třídě minimální problémy, ba naopak doplňují se, jeden pomáhá druhému, „silnější“ táhne „slabšícho“, což se může u jednotlivých předmětů měnit.
      Problematická bývají spíš jednovaječná dvojčata (ať už z pozice učitele – těžko je rozeznává, nebo samotných dvojčat – přílišná rivalita či naopak závislost). každopádně bych doporučila dvojčata do první třídy neoddělovat (snad kromě opravdu extrémních situací), nástup do školy je pro každé dítě velkým přelomem v životě a pokud bychom v téhle situaci dvojčata ještě rozdělili, mohlo by to vést k traumatům a jejich psychickému „nepohodlí“, což se následně může odrazit i v prospěchu dětí.
      Zkuste se svými dvojčaty probrat, jak se na to dívají oni, zda by chtěla být rozdělená nebo naopak zůstat spolu a jrjich názor vemte při rozhodování v úvahu.
      Ať již se rozhodnete jakkoliv, přeji Vám pevné nervy a dvojčatům úspěšný start do školní docházky.

  • Jarmila napsal:

    Dobrý večer
    Jsem samoživitelka mám 4 děti, 2 již dospělé a ted 3,5 letá dvojčata.
    Pracuji a mám umístěné kluky ve školce. Jsem i bez babiček.
    Otec se o děti nezajímá. Ted v práci řešíme dovolenou a já mám problém zajistit děti přes prázdniny.
    Nadřízená mi řekla, že si mám dát k soudu, aby si otec vzal děti a pomáhal mi s výchovou.
    Alimenty platí řádně, ale nic navíc a ani dětem nic nekoupí, jak na Vánoce, tak narozeniny.
    Je možné, aby soud nařídil otci aby se o děti zajímal? Z mého pohledu to je blbost.
    Ona tvrdí, že to jde, tak nevím, zda má smysl něco sepisovat k soudu.
    Děkuji za odpověd a pěkný večer

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Jarmilo,
      nejste v záviděníhodné situaci :-(. Můžete soud požádat o úpravu styku otce s dětmi, ale nemůžete ho do styku nutit. Předpokládám, že i teď má nějaký prostor se o děti starat (zpravidla to bývají dva víkendy v měsíci), ale nemá-li zájem, nejsem si jista, zda by bylo úplně vhodné mu děti svěřit, když jej skoro neznají…
      Nevím, kde žijete, ale vím, že zejména ve větších městech by školka měla zajistit školku „náhradní“ v nejbližším okolí, pokud má přes prázdniny zavřeno.
      Obávám se, že soudem toho moc nevyřešíte :-(.
      Držím palce, abyste situaci vyřešila ke spokojenosti Vás i dětí.

  • Zuzka Kodadová napsal:

    Dobrý den,

    Narodily se nám dvě holčičky. Aktuálně jsou jim 4měs bio (2 korigo). Ačkoliv se celé těhotenství vyvíjely jako dvouvaječné (bi-bi), jsou si velmi podobné (teprve nedávno jsem „áčku“ sundala z ručky náramek, protože jsem si začala být jistá, že je bezpečně rozeznám bez velkého zkoumání). Nedávno jsme dostali doporučení na očkování Sinagisem a protože v Krči to neočkují, poslali nás do Motola. V Motole nás přivítali slovy „á jednovajky“. S úsměvem jsem odpověděla, že nikoliv, že dvouvajky, ale velmi si podobné. Paní doktorka mi vysvětlila, že pokud se zárodek rozdělí velmi brzy, můžoui bi-bi dvojčata být jednovaječná.

    Tím se dostávám k jádru svého dotazu. Ráda bych věděla, jak důležitá je informace zda jsou dvojčátka jedno, nebo dvouvaječná a případně jakým způsobem se to dá zjistit?

    Moc děkuji za odpověď.
    Zuzka

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Zuzko,
      gratuluji k holčičkám, ať už jsou jedno- či dvojvaječné :-).
      Paní doktorka z Motola má pravdu, pokud se oplodněné vajíčko rozdělí do 3 dnů, mají i jednovaječná dvojčata dva vnější i vnitřní plodové obaly, takže se snadno mohou zaměnit za dvojvaječná.
      O tom, zda je důležitá informace o „vaječnosti“ dvojčat rozhodují zprvu rodiče, později to může zajímat i dvojčata samotná. V Klubu dvojčat jsme měli několik maminek, kterým bylo v těhotenství řečeno, že mají dvojčata dvojvaječná, ale později se dozvěděly, že jejich děti jsou jednovaječné (šly s dětmi testy DNA dělané při jednom z výzkumů, kterého se účastnily). Většina rodičů chce vědět o svém dítěti všechno (zda je zdravotně i psychicky zdravé, jakou má krevní skupinu, zda inklinuje k alergiím, apod.). Stejné je to u rodičů dvojčat, kdy rodiče zajímá, zda jsou děti jednovaječné či dvojvaječné. Důležitost „vaječnosti“ stoupá při zdravotních problémech (nejen těch vážných, kdy je potřeba darování krve nebo transplantace, ale třeba i alergiích či jiných geneticky podmíněných nemocí). Pokud usoudíte, že je pro Vás a pro děti důležité znát jejich „vaječnost“, můžete se obrátit třeba na Forenzní DNA servis (http://www.dnacentrum.cz/sluzby/), se kterým už léta spolupracujeme. Cena „otestování“ dvojčat je stejná jako u určování otcovství (otestování 2 vzorků DNA), tedy 2900,-Kč.
      Přeji Vám poklidný advent a hodně radosti s Vašimi dvojčátky :-)!

  • Pavlasová Alena napsal:

    Dobrý večer,
    chtěla bych se zeptat, jak se zachovat v situaci, kdy je je jedno dvojče na školu zralé a druhé nikoliv. Já vím, že je ještě čas, zápisy jsou v lednu. Ale už nyní je vidět, že odklad bude nutný. Jak tedy postupovat? Rozhodně nechci, jednu holčičku poslat do školy a jednu nechat ještě ve školce. Holčičky jsou sice dvojvaječná dvojčata, ale i přesto, bez sebe neudělájí absolutně nic. Děkuji za Váš názor. Alena Pavlasová

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá paní Aleno,
      Myslím si, že je správné, abyste holčičky nedávala do školy o rok po sobě. Mohlo by to mít nedobrý vliv na jejich vztah, rivalitu, žárlivost i na sebedůvěru. Doporučila bych Vám, abyste pro „šikovnější“ dvojče zvolila kroužky nebo aktivity „navíc“, zatímco holčička, která by byla zralá na odklad se mohla věnovat přípravě na školu. Zkuste se domluvit s paní učitelkami ve školce, zda by se mohla více věnovat „slabší“ holčičce, zatímco „zralejší“ by dostávala jiné, třeba i „zodpovědnější“ úkoly. Každopádně to, aby děvčátka šla spolu do první třídy bude dobré i v tom, že „zralejší“ holčička bude své dvojče táhnout nahoru a bude mu ve třídě oporou. Pokud dvojčátka nebudete srovnávat mezi sebou, určitě nebude vadit, když jedna bude třeba o něco pomalejší než druhá. Však ona to dožene!
      Přeji Vám i Vašim dvojčátkům příjemný vstup do školy!

  • Barbora napsal:

    Dobry den,
    Videla jsem tady dotaz na kurz o dvojcatkach. Chtěla bych se zeptat zda nevíte o nějakém kurzu v Ostravě. Cekame v únoru dvojčátka, tak bychom se na to chtěli trosku připravit . Děkuji za odpověď Strakošová

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den,
      bohužel v Ostravě žádné kurzy pro rodiče dvojčátek neznám, ale vím, že kurzy pořádají v Olomouci v Centru pro rodiny s dvojčaty a vícerčaty.
      Kdybyste měla nějaké konkrétní dotazy, neváhejte se na mne obrátit.
      Držím palce!

  • Jakub Otec napsal:

    Dobrý den,prosím o radu. Máme 2 roční jednovaječná dvojčata, holčičky…Za měsíc jim budou 2 rokya jsou strašně živé,pořád lítají a jsou samá ruka,samá noha.Od jejich narození chodím do práce a manželka je na mateřské.Po jejich narození začaly běžné problémy,pláč,zoubky,nošení atd.Holky měly převrácený den a noc takže je od mala po nocích nosím a konejším aby se manželka vyspala,po práci odložím batoh a okamžitě si s nimi hraji ,koupu je atd. Od 1 roku se jejich spánkový reži zhorušuje.Vůbec nechcou spát, po obědě je manželka uloží do postýlek zapne světýlka,hrací kolotoč a nechá je v klidu,jenže asi po 15 min co usnou se vzbudí s brekem jedna nebo druhá a už nechcou spát.Takhle to je každý den.Když se zadaří spinkají po obědě max 1,5h.A to ještě nepřišel večer,po práci když příjdu si hrajeme,koupeme,večeříme a povídáme si,zkoušeli jsme i číst pohádky.Holky usnou po večeři s čajíkem v klidu ale za chviíli přichází peklo, celou noc se budí,pláčou,chcou se nosit,tak vstávám celou noc trhaně a bud nosím nebo se je snažím uklidnit, nic nezabírá, tak k nim jde manželka protože volají mama mama.Ale když je nosím tak jsou docela v klidu i u taty…Zkoušeli jsme předělat postýlky, dát jim víc i mín jídla at je nebolí bříško v noci.Mazali dásně callgelem použili i Sedalii na radu dět.doktorky.Už je sem tam dáváme do postele at se aspon chvíli vyspí když leží na nás a to taky někdy ani nespí jen vykládají ale SAMY celou noc vůbec neprospí (budí se, pláčou co chvíli,hlavně volají mámu) .Už z toho máme nervy pryč oba rodiče ale nejsme na ně zlí,jen jsme už unavení a zoufalí…Doktorka říká,že přes den toho hodně vnímají a v noci to vstřebávají.Ale ony vůbec nechcou spát….Děkuji za každou radu!!!

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milý tatínku,
      omlouvám se za opožděnou odpověď, ale jak to tak vypadá, asi se nic nezměnilo. Bohužel jste ze sebe udělali nevědomky „otroky“… děti jsou hrozně vyčůrané a dokáží každé slabosti rodičů využít. To, že se v noci utiší, když je nosíte, je toho důkazem. Oni prostě vědí, že když budou plakat, tak se jim časem dostane „příjemného“, tedy nošení. Možná to bude znít krutě, ale poradila bych Vám tzv. Estvillovu metodu uspávání. Více se o ní můžete dozvědět zde. Je tzo trochu náročné na nervy rodičů, ale zpravidla do pár dnů se děti srovnají. Berte to tak, že musíte něco vynaložit nyní (byť nepříjemného), abyste mohli být pro vaše děti oporou ještě dlouhá léta.
      Přeji Vám pevné nervy a hodně úspěchů při přechodu na celonoční spánek!

  • Kamila Vaková napsal:

    Dobrý večer,
    máme 8letá dvojčata (dceru a syna). Dcera je narozena o 2 minuty dříve než syn. Tahounem dvojčat je ale syn. chodí spolu do stejné třídy a sedí v jedné lavici, mají stejné kroužky, … Za oba dva komunikuje syn. Syn je ale častěji nemocný než dcera. A právě dcera odmítá chodit do školy (jet na prázdniny, atd.) bez svého brášky. Chtěla bych se Vás zeptat, zda je tato reakce běžná. Jinak jsou ale oba dva prima kamarádi, máme z nich obou velkou radost.
    Děkuji a přeji hezký zbytek prázdnin
    Vaková Kamila

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Kamilo,
      podle toho, co píšete, jsou vaše dvojčátka „namíchaná“ :-). Zpravidla Ačko bývá průbojnější a mluví za oba, Bčko bývá submisivní a také častěji nemocné a závislejší. To, že jedno dvojče odmítá jít na akci nebo do školy bez svého sourozence-dvojčete, není až tak vzácné. Je dobré ho (ve vašem případě ji) motivovat, že může pomoci i bráškovi, když půjde bez něho, a ono se to časem upraví.
      Přeji Vám, aby Vám dvojčátka dělala radost a zbavili jste se brzy všech nemocí!

  • Terezie Pospíšilová napsal:

    Dobrý den,

    chtěla bych Vás požádat o radu, jak zvládnout dvojčata, co se týče nošení, uspávání a konejšení. Jak to správně dělat? Máme cca 7 týdenní dvojčata, holčičku a chlapečka. Narodili se v 38+5, po vyvolání porodu, císařským řezem. Nevím si rady, jak je utišit, když oba pláčou najednou. Myslime si s manzelem, že je trápí koliky. Oba mají dny kdy pláčou, řvou celý den. Je to frustrující, vyčerpávající. Dětský pláč doslova trhá mozek. Oba jsou kojení, kojim najednou, a podle poslední kontroly přibírají dobře. Kdyz jsme s manželem doma tak se můžeme postarat každý o jednoho, ale přes týden je manžel v práci a já jsem na ně sama. Jak to zvládnout?
    A taky jak je uspávat? Sami usnou jen málokdy. Po kojení bývají odrovnání, ale jakmile je dám do postýlky, jsou vzhůru. Tak je nosím a snazim uspat. Když usnou, polozim opět do postýlky. Buď dál spí nebo se po chvíli probudí. A to je pak problém. Neustále je nosit a uspávat. Navíc, když nosím jedno, tak druhé po čase začne plakat. Chlapečka nosím také z toho důvodu, že si potřebuje odřihnout. Resp. dříve hezky odrihaval na rameni, teď se u toho vzteká. Bohužel se vzteká i v pozici na tygrika. Zkousim dávat na levý bok, někdy si hezky rihne. Když ne tak dávám do zavinovacky a držím ve svislé poloze. Buď si rihne nebo začne plakat. Během toho vyplazuje jazýček, jakoby to chtěl dostat ven.
    Dětem dáváme probiotika Biogaia a když je nejhůř tak i Espumisan.
    Omlouvám se za tak dlouhý mail a řadu dotazů. Snažila jsem se popsat jak to u nás „funguje“.

    Předem děkuji za váš čas a odpověď.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Terezie,
      vidím, že to u vás vypadá stejně, jako u většiny rodin s malými dvojčaty :-). Chápu, že vás dětský pláč trýzní, ale dokud mu budete podléhat, tak si z vás děti udělají „otroky“. Už ve věku dvou měsíců jsou děti velmi chytré a pokud je odpovědí na jejich pláč nějaký příjemný podnět, budou toho využívat. Důležité je přesvědčit se, zda dětem něco nechybí (zda nemají hlad, nemají plnou plenku, není jim příliš teplo či zima, zda je něco nebolí – u větříků to bývá poznat tak, že se děti kroutí, snaží se tlačit, v leže na zádech zvedají nožičky k bříšku). Pokud jsou zaopatřeny a přesto pláčou, je to už jakési „vydírání“, protože se dožadují pozornosti, případně chování. Teď ještě je to pro vás únosné, protože jsou malí, ale jak porostou, tak nejen, že budou těžší a těžší, ale také jim bude sílit hlas :-). Doporučila bych Vám, abyste děti po kojení chvilku podržela na odříhnutí, pokud si v prvních cca 10 minutách neodříhnou, položte je do postýlky na bok (je jedno na který) tak, aby v případě ublinknutí jim mlíčko vyteklo z pusinky a nechte je odpočívat. Pokud by plakali, jděte k nim, pohlaďte je, klidně a tiše na ně mluvte, ale nezvedejte je z postýlky. To opakujte dokud děti neusnou nebo nepřestanou plakat (je to tzv. Estvillova metoda uspávání). Zní to možná krutě, ale věřte, že se to vyplatí, vydržet pár dní… Po 3-5 dnech děti pochopí, že je na pláč nebudete zvedat a budou jej využívat opravdu jen při nějakém „nekomfortu“ – hladu, bolesti, zimě, apod. Ze zkušeností mnoha maminek s dvojčaty vím, že to bylo zpočátku těžké, ale všechny, které vydržely, si to nakonec pochvalovaly…
      Kolem dvou až tří měsíců už děti nespí tolik jako novorozenci, tak se někdy může stát, že se děti „nudí“ a požadují pozornost. Můžete jim pověsit nad postýlku hračky, kolotoč, apod., můžete si je vzít třeba do kuchyně, když budete vařit (ať už v postýlce nebo v nějaké sedačce – vajíčku, lehátku…), můžete na ně mluvit a budete pro ně „živou televizí“. Nesmíte se vyčerpat hned v počátcích, děti Vás budou ještě dlouho potřebovat „čerstvou“ 🙂
      Přeji hodně klidných dní i nocí!

  • Zuzka napsal:

    Dobrý den,
    mám dotaz, který se týče nároku na mateřskou dovolenou. Jsem studentka vysoké školy, v září půjdu do třetího ročníku a jsem těhotná. Minulý rok jsem od června 2015 do prosince 2015 pracovala na DPČ a teď chodím na brigádu, kde mi končí DPP a budou mi dávat DPČ. Bohužel si myslím, že až jim oznámím svůj nynější stav, tak mi řeknou, že mi smlouvu na DPČ nedají a budu bez práce. Jsem teprve v počátku těhotenství a ráda bych alespoň ještě do půlky září chodila pracovat, než mi začne znovu škola. Myslíte si, že bych měla nárok na mateřskou i kdyby mi v nynější práci nedali DPČ, nebo bych nárok neměla ani tak?

    Děkuji za odpověď, přeji pěkný zbytek dne.
    Zuzka

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Zuzko,
      pokud máte na mysli mateřskou ve smyslu „peněžité pomoci v mateřství“, tedy oněch 28 (v případě dvojčat 37) týdnů, tak bohužel na ni nárok mít nebudete ani v případě, že jste pracovala na DPČ. DPČ nezakládá nárok na dovolenou ani na nemocenské dávky (mezi ně patří právě „mateřská“). Každopádně po narození dítěte/dětí budete mít nárok na porodné a rodičovský příspěvek, takže bez prostředků určitě nezůstanete.
      Hezký den!

  • Kristýna napsal:

    Dobrý den, existuje něco jako „právo dvojčat být spolu“? Máme 2leté jednovaječné kluky, jeden je neslyšící implantovaný, takže se učí slyšet, a druhý je zdravý. Jde mi o školku, kde bych ráda, aby rok chodili OBA do speciální pro sluchově postižené, protože malinko znakují oba, ani jeden nemluví, a ten rok jim podle mě prospěje, pak klidně integrace. Ale, ze zákona mi prý zdravého nemůžou do speciální školky vzít.
    Mám teda doporučení, že by toho druhého teoreticky mohli vzít jako „s logopedickým“ problémem, ale i tak, nemají právo být spolu, nadřazené nějakému zákonu o speciálním vzdělávání? Jde mi o příští rok školky až, klasicky od 3 let, ale je třeba to řešit dopředu.
    Děkuji

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Kristýno,
      bohužel žádné „nadřazené“ předpisy k tomu, aby dvojčata byla spolu, neexistují :-(. Vše je na rozhodnutí ředitelů příslušných školek. Co pro Vás mohu udělat, je, že napíšeme doporučení, aby Vaši chlapci mohli pobývat spolu ve školce. Dělali jsme to už několikrát při vstupu dvojčat do školy, ale Váš případ je specifický.
      Budete-li mít zájem o doporučení, ozvěte se mi na mejl dvojcata@atlas.cz a domluvíme se na podrobnostech.
      Zdravím Vás a přeji hezké léto!

  • Lenka napsal:

    Dobry den, obraciam sa na Vas s prosbou.
    Podali sme prihlasku do nasej skolky v obci pre nase dvojicky. Su narodene 10.2.2016. Zostali sme 3 a 4 pod ciarou. Moj dotaz znie, ci nemate skusenosti ze by sa dalo odvolat na rozhodnutie o neoprijati z dovodu diskriminacie dvojcat. Skolka ma v svojich podmienkach, okrem inych, uvedene ze bod dostavaju Sourozenci dětí navštěvujících naši mateřskou školku. Pride mi to ako diskriminacia, tiez sa mi jedna o prijatie 2 deti do skolky. Nechapem preco aj my by sme nemali mat nejake taketo zvyhodnenie. Exustuje vobec sanca sa na nieco taketo odvolat? Moc dakujem. S pozdravom lenka

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Lenko,
      zatím nemáme zkušenost s podobným odvoláním, Řešili jsme párkrát, že bylo do školky přijato jen jedno z dvojčat, pro druhé nebylo místo. Tady vždycky odvolání pomohlo. Ve vašem případě bych odvolání podala (odvolává se ke zřizovateli školky, zpravidla to bývá obecní úřad) a zkusila bych ho postavit na tom, že jako matka dvojčat jste znevýhodněna oproti matkám více dětí narozených po sobě…
      Budu Vám moc držet palce, abyste uspěla!

  • Marie Bednářová napsal:

    Dobrý večer,
    máme 14letá jednovaječná dvojčata – kluky (přirozenou cestou) a dneska jsem se dozvěděla, že s manželem čekáme další dětátka – dvojčata (přirozenou cestou). Chtěla bych znát Váš názor Kláro. . Nechat si děti nebo si je dát vzít, … Při dvojčatech jsem celých 9 měsíců byla na nemocenské, hodně jsem zvracela a už od prvních měsíců mi neskutečně otékaly nohy. Při tomto těhotenství zatím vůbec nic, je mi naprosto skvěle. Je mi 43 let, až bych porodila bude mi 44 let. Vůbec si nejsem jistá, zda to zvládnu. Představa, že děti půjdou do 1.třídy a já budu slavit 50.narozeniny, je hrozná. Promiňte mi ten výraz. Ale nevím, jestli na to mám – psychicky, fyzicky, .. Zatím jsme to nikomu neřekli, manželovi bude letos 50. Myslím, že je na tom fyzicky a zdravotně dobře, ale stát se může cokoliv, i semnou a pak by tady byly všechny děti samy.
    Kdyby byl někdo v podobné situaci, byla bych moc ráda, kdyby se ozval. Na druhou stranu zase vím, že je to štěstí, vůbec sme s manželem dálší miminko/a neplánovali, …
    Děkuji za Vaši odpověď
    Mája Bednářová

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Májo,
      díky za důvěru, se kterou se na mne obracíte a také Vám gratuluji k dvojnásobné radosti :-). Vím, že rozhodování musí být těžké, na druhou stranu – první dvojčata jsou už samostatná, ba naopak by Vám mohli kluci v lecčems pomoci (samozřejmě pokud budete chtít rozhodovat v rámci širší rodiny, zeptala bych se i na jejich názor). V současné době věk Váš ani manželův není nijak zásadně vysoký tak, abyste se musela rozhodovat proto, že by Vám lékaři dali najevo, že jste „starší matka“. Mám ve svém okolí jak maminku, která má dvoje dvojčata 15 let od sebe (starším už je přes 30 let), ale i maminku, která dvojčata měla až v téměř padesáti letech). Několik mých spolužaček má druhé či třetí dítě po 45. roku věku (všechny zmiňované děti i maminky jsou v pořádku). A pokud mohu říct, tak většina maminek s dětmi po čtyřicítce výrazně „omládla“. To jsou má „pro“… Samozřejmě „proti“ lze také postavit spoustu argumentů, ale ty si už jistě umíte doplnit sami… Přepošlu spojení na Vás některým maminkám, které by Vám mohly sdělit své zkušenosti…
      Držím Vám palce, ať se dobře rozhodnete a nemusíte svého rozhodnutí (ať už bude jakékoliv) litovat!

      • Marie Bednářová napsal:

        Dobrý den,
        děkuji Vám za odpověď a Vaše slova. S manželem stále debatujeme, máme napsané „pro“ a „proti“ a o každé položce zvlášť si povídáme. Uvidíme, zatím je ještě čas, ale já si na druhou stranu říkám, příroda to zařídila takhle, …. samozřejmě jsme moc rádi za miminka, jen je to pro nás pořádný šok a hlavně velké obavy.
        Děkuji a přeji příjemný večer

        • Eva Škodová napsal:

          Obdivuji Vás. Je mi 32 let mám dvě děti a někdy nervy v kýblu, ale jsou to štěstí. Teď to nemyslím zle, ale starší lidi jsou klidnější. Jen jsem zvědavá, jak jste se rozhodla?

          • Marie Bednářová napsal:

            Dobrý den. Rozhodli jsme se miminka nechat. Naše rodina a hlavně i kluci jsou pro a máme v nich oporu. Tak uvidíme, jak nám to půjde.

          • Klára Vítková Rulíková napsal:

            Děkuji Vám moc za zprávu a jsem ráda, že jste našli oporu v rodině.
            Moc Vám držím palce a přeji hlavně zdraví!!

    • Seki napsal:

      My jsme na tom byli trošku podobně, měli jsme 2 děti 9 a 6 let a do toho přišly neplánovaně dvojčátka – těsně před 40. narozeninama. Bylo to zrovna v době, kdy jsem změnila čerstvě zaměstnání (podařilo se mi nastoupit do zam., o které jsem usilovala 10 let), máme docela vysokou hypotéku, manžel má po operaci páteře s celoživotními velkými bolestmi, podpora z rodiny po sdělení této zprávy byla ani ne nulová ale spíš hodně pod nulou, na žádné dávky nemáme nárok, protože hypotéka se do výdajů nezapočítává, také jsem se bála svého věku kvůli možným zdrav. komplikacím jak svým, tak dětí.Pozitivně mě podpořila obvodní lékařka, která mě ujistila, že má několik rodiček po 40. věku a většinou těhotenství probíhalo v pořádku a děti se narodily zdravé. Dnes mají dvojčátka 1,5 roku, sice jsem přišla o práci, ale rodina se semkla a nakonec všichni pomáhají dle možností :-). Pro starší děti jsou dvojčátka velkým obohacením a nikdo z nás si už nedovede představit, že by tu s námi nebyly… A co se týká zaměstnání, myslím, že když si zaměstnavatel uvědomí, že jsme schopny ukočírovat domácnost se 4 dětmi a ještě si najít čas pro sebe, musíme být výbornými manažery času a logisty 🙂 a o práci nebude nouze .-) Takže za mě ano, jděte do toho 🙂

    • Michaela Eberová napsal:

      Dobrý den,

      myslím si, že máte velké štěstí !
      Doma máme skoro dvouleté dvojčátka chlapečky, šestileté dvojčátka holčičky všechny naše děti jsou počaty přirozenou cestou. Naštěstí obě těhotenství jsem měla naprosto v pořádku, rodila jsem oboje dvojčata v po 38. týdnu. V letošním roce je tatínkovi dětí 43 let, mamince 41 let. Věřím, že to určitě zvládnete !
      Míša

    • Michaela Kratěnová napsal:

      Dobrý den Májo,chci vám napsat,že nejste sama a taky nebudete jestli se rozhodnete,že si děti necháte.Já mám taky roční dvojčátka kluky,rodila jsem ve 43 letech.My jsme sice s manželem dítě plánovali,ale nepočítali jsme že budeme mít dvě naráz,byl to pro mě šok,ale nikdy jsem nepřemýšlela o tom,že bych si je nechala vzít,jsme na to přece dva.A hlavní je,že jsou zdraví.Jsem moc ráda,že je mám,už si to bez nich ani nedovedupředstavit.Sice máte pravdu,že nevíte co se může stát,ale tohle si já nepřipouštím ani na to nemyslím.Spíš myslím na to co s klukama ten den podniknu.Nechci se tady víc rozepisovat,ale jestli budete chtít,můžete mi napsat na email.-ariescapri@email.cz.Jinak vám držím palce, ať se rozhodnete jakkoliv.S pozdravem Míša

  • Seki napsal:

    Dobrý den,
    o diskriminačním jednání vícerčat ohledně rod. přísp. tu toho bylo napsáno už dost, nemá smysl to tedy dále rozepisovat… My jsme rodina se 4 dětmi, roční dvojčata byla neplánovaná, navíc v naší fin. situaci a momentálních poměrech dost šokující zprávou :-). Přešla jsem do nového (vysněného) zaměstnání a po měsíci zjistila, že jsem 2 měsíce těhotná. Takže mi byl ukončen prac. poměr, máme docela vysokou hypotéku na dům, příjmy manžela jsou cca 27 000,- měsíčně, takže nám nároky na jakékoliv dávky nevznikají. Rodičovský příspěvek mám 10 000,- z důvodu hypotéky rodič. plánovanou pouze do 2,5 roku. To že sociální rodiny mají nárok na příspěvek na bydlení a nám se hypotéka nezapočítává ani do výdajů na nároky na zákl. dávky, mě jako člověku, který nebyl nikdy nezaměstnaný (je mi 40 let) opravdu na našem státu velmi mrzí. Znám plno soc. rodin, kdy rodiče nemají zájem pracovat, které si jezdí na dovolené, využívají tříkrálových sbírek Charit ČR a jiných fin. zdrojů, cenově velmi zvýhodněných táborů pro děti ze soc. rodin a jiných vymožeností našeho státu pro tuto skupinu obyvatel. my tábor starším dětem musíme bohužel vybírat ne dle jejich zájmu, ale velmi přihlížet k ceně… Tak to je takové povzdechnutí… Co mě ale zajímá a zatím jsem si nenašla žádné info, jak tomu bude, pokud bych chtěla dříve nastoupit do práce a děti dát do jeslí. Ve státních jeslích jsou úhrady za jedno dítě vždy podle platu, kolikatinásobku odpovídá život. minimu. Pokud mám dvojčata, je to nějakým způsobem zvýhodněno? Děkuji za odpověď

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Seki,
      bohužel ve všem, co píšete máte pravdu. I mne zlobí, že člověk, který pracuje a snaží se zajistit si bydlení nezávisle na státu a dočasně by potřeboval finanční pomoc, se ocitá v důsledku své zodpovědnosti bez jakékoliv pomoci a podpory státu. Oproti těm, kteří nikdy nepracovali. Bohužel to asi nezměníme.
      Zaráží mne ale, že jste dostala výpověď v době těhotenství, to by bylo protizákonné. Ale to už je asi také delší doba k řešení. K vaší situaci mne napadá, zda vaše výdaje na bydlení (samozřejmě bez hypotéky, tedy energie a služby) nejsou vyšší než 30 % (nevím, kde bydlíte, v Praze je to 35%) vašich příjmů. V tom případě byste mohli žádat o příspěvek na bydlení. Samozřejmě byste si měli zažádat i o příspěvek na děti, ožná by Vám to také vyšlo.
      K Vaší otázce ohledně jeslí – toto není nikterak zákonem řešeno, vše záleží jen na provozovateli. Zkuste tedy požádat zřizovatele (dříve jesle spadaly pod ministerstvo zdravotnictví, teď by zřizovatelem měl být kraj či obec, případně soukrmý zřizovatel) o slevu na dvojčata. Vím, že v některých MŠ to funguje (poplatek za MŠ, nikoliv stravné), zkušenost s jeslemi bohužel nemám :-(.
      Je mi líto, že jsme jako rodiče dvojčat, kteří jsou zodpovědni jak sami ke své rodině (tedy snaží si zajistit bydlení a živobytí pro rodinu bez nároků na sociální dávky), tak i ke státu (vychováváme budoucí daňové poplatníky, protože naše děti vidí, že normální JE pracovat a spoléhat sami na sebe), jsme takto znevýhodněni. Za dobu více než 20 let, co se snažíme na tuto systematickou diskriminaci poukazovat se buď o naši situaci nikdo nezajímá, nebo když dojde k určitému zvýhodnění (sociálním příplatkem nebo porodným), velmi brzy je zrušeno :-(.
      Přeji Vám optimismus, pevné nervy a chápavého zřizovatele jesní!

      • Jitka napsal:

        Dobrý den, nedá mi to, abych se nepřidala k Vašemu povzdechu … tedy povzdechu obou. Sociální systém ČR je opravdu postavený na hlavu. Také mě vždy vytáčí doběla, když slyším o „podpoře“ velkých rodin. Máme sice jen 3 děti (5 let a 2-letá dvojčata), ale manžel má 2 zaměstnání, abychom ufinancovali alespoň trochu normální život (s tím že také splácíme hypotéku na bydlení). A všichni tady víme, že náklady na dvojčata se nesčítají, ale násobí … jen pro zajímavost, starší synek je alergik, jedno dvojče je kardiak a druhé nesnášenlivost lepku (zjištěno v 15-ti měsících). Nikoho nic nezajímá, nárok nemáme vůbec na nic … a to jen proto, že tatínka děti téměř neznají, protože je do večera každý den v zaměstnáních. Už dnes mě děsí nástup do školky (ale to je jiné téma).
        No, můžeme si jen povzdechnout a jít dál. Všem rodičům, ale především těm s několikanásobnou radostí, přeji hodně zdraví a fyzických i psychických sil na boj se systémem. 🙂

        • Klára Vítková Rulíková napsal:

          Díky, Jitko, za Váš postřeh… Bohužel neumíme „řvát“ tak, aby nás bylo slyšet, nemáme na to čas… Různé jiné malé skupiny si vymohou, co chtějí (sňatky homosexuálů, adopce dětí homosexuálního partnera…a nyní umělé oplodnění bez muže), ale protože my máme tolik práce s dětmi, nemáme čas ani sílu a chuť obíhat poslance a tlačit na zákonodárce :-(.
          Snad konečně procitnou…

  • Nela Dobra napsal:

    Dobry den,
    Rada bych slysela Vas nazor.
    Mam 8 leta dvojcata – jednovajecne kluky. Jsem rozvedena. Musim napsat, ze muj ex manzel je v pohode, vychazime spolu dobre. Tatinek kluku si nasel novou partnerku a tady je prave problem. Kubik (A) s ni vychazi dobre ale Tomik (B) s ni vubec nevychazi. Odmita chodit k tatovi pokud tam bude Kamila. Pokud tam je, je zamlky, neodpovida, nevnima. Pak kdyz jsou zase doma u mne jsou oba v pohode. Vim ze tatinek kluku se opravdu snazi a o kluky se moc hezky stara. Co vim tak Kamila taky. Ale nevim proc Tomikovi tolik Kamila vadi. S nami bydli muj partner a kluci s nim vychazeji naprosto skvele. Chce to asi cas, ale byli bychom radi, kdyby ste nam poradila nejaky figl jak na Tomika.
    Dekuji
    Dobra Nela

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Nelo,
      je skvělé, že s otcem svých dvojčat dobře vycházíte i po rozvodu, to je velké umění a ne všude to tak funguje. Děti se s rozvodem vyrovnávají celkem dobře, zejména, když spolu rodiče bez problému komunikují. Ovšem také mají pořád představu, že by se k sobě rodiče mohli vrátit (což je naprosto běžná dětská reakce a jejich velké přání)… To, že Kubík s přítelkyní otce dobře vychází, může souviset i s jeho pořadím narození. „A“čka bývají v komunikaci s dospělými lidmi (zejména s cizími) akčnější a nedělá jim problémy se s nimi bavit. „B“čka jsou v komunikaci s cizími dospělými konzervativnější, zpravidla se „schovávají“ za své dvojče, které komunikaci zvládá za oba (bývá to vidět např. při nástupu do školky nebo do školy, u lékaře, apod.). Myslím si, že to by mohl být také případ Vašeho Tomika. Nemá smysl na něj nějak tlačit, nechte tomu volný průběh a věřte, že se to časem změní. Pro něho je Kamila „cizí“ člověk zasazený do „vlastní“ rodiny – je najednou na úrovni tatínka, tam, kde jste dřív byla Vy. Musí se tedy vyrovnávat se svým „dvojím“ hendikepem – přirozenou submoisivitou a ostychem před dospělými a ještě s tím, že Vaše místo po boku otce zastává teď někdo jiný. Předpokládám, že chlapci žijí s Vámi a Vaším partnerem, je jim tudíž bližší než partnerka otce. Možná mu zkuste vysvětlit, že tak, jako Vy nechcete být sama, tak tatínek také sám nebude a kdyby neměl Kamilu, měl by jistě jinou partnerku. Nenuťte ho, aby ji měl rád nebo aby s ní musel mluvit, ale také mu neustupujte v tom, že bude k otci chodit pouze, když tam Kamila nebude – prostě k otci patří a je jen na něm, jak se s tím Tomík vyrovná. Opravdu věřím, že čas to srovná.
      Obrňte se trpělivostí a neberte (spíše asi otec dětí) to moc osobně…
      Držím palce!!

  • Karla Šmídová napsal:

    Desetileté dvojče B – tiky:
    Dobrý den,
    já už Vás zde prosila o radu v roce 2013 – VELMI mi to tenkrát pomohlo a trochu doufám, že i jiným maminkám dvojčat, které sem přijdou si přečíst Vaše názory, rady a zkušenosti.
    Proto si dovolím poslat Vám i dnešní dotaz:
    Máme jednovaječné kluky, kteří oslavili před měsícem desáté narozeniny. Oba jsou citliví a vnímaví, bystří, ale ve škole často nesoutředění. Dvojče A je typický vůdce a „diktátor“, dvojče B více submisivní typ, ale to bych řekla, že je vše v normě, tradiční model „starší bratr – mladší bratr“ ačkoliv věkový rozdíl je jenom minuta.
    Co mě v poslední době trápí jsou jakési „tiky“ u dvojčete B. Dělá to už asi rok, projevuje se to takovým rychlých zatřesením hlavou. Začal to dělat, když byl nervózní. Po roce se mi zdá, že už si to zažil jako takový zlozvyk a dělává to během dne – bez ohledu na to, či je, nebo není nervózní. Ve spánku to nikdy nedělá. Původně mi tvrdil, že to dělá proto „že ho starší dvojče týrá“ – což takhle zní hrozně a musím podotknout, že určitě nejde o žádné týrání, ale prostě se k němu chová direktivně.
    Toto třepání hlavou velmi znervózňuje moje rodiče (prarodiče dvojčat), kteří na mě vyvíjí dost silný nátlak, že s ním mám „někam jít“ – tím myslí k lékaři, abych něco nezanedbala.
    Můj pocit je ten, že to má teď prostě takový zlozvyk, který souvisí s psychickým vývojem, který po čase sám odezní. Někdo si kouše nehty, někdo si trhá vlasy, někdo divoce mrká a náš synek prostě třepa hlavou.
    Snažíme se ho na to upozorňovat a on, když si na to myslí, tak to nedělá.
    Tak se Vás chci zeptat na Váš dojem – měla bych vyhledat lékaře?
    Ještě chci podotknout, že podobné tiky související s třepáním hlavy míval coby dítě můj manžel. Nebyly tak časné, ale trvaly téměř do dospělosti. U něj to podle všeho souviselo s nedostatkem sebedůvěry a sebejistoty a zcela se jich zbavil až v dospělosti.
    Náš synek – dvojče B je jak už jsem psala velmi citlivý, bývá melancholický, nedostatek sebedůvěry pozoruji i u něho.
    Prostě abych pravdu řekla, já se zdráhám jít s tímhle problémem k doktorovi. Ale nátlak rodičů ve mě vzbuzuje pochybnosti.
    Děkuji za odpověď a přeji hodně zdraví, štěstí a úspěchů nejen v práci.
    S pozdravem K. Šmídová

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá paní Karlo,
      díky za milá slova i za důvěru. Každopádně podporuji Váš názor, že je zatím zbytečné někam chodit. Bohužel prarodiče (byť neměli dvojčata) mají někdy pocit, že vidí věci, které my – jako rodiče – nevidíme a mají potřebu nás nějakým způsobem usměrňovat.
      Podle toho, co píšete – tedy že i Váš manžel měl podobné „tiky“, které souvisely s nízkým sebevědomím – se jedná opravdu jen o „zlozvyk“. Vůbec bych se netrápila synovým výrokem o „týrání“. Podle mého, se snaží „Béčko“ na sebe upoutat pozornost, protože „Ačko“ je dominantní a jiný způsob, jak zaujmout minimálně v kruhu rodiny, nezná. Boj o pozornost je u jednovaječných dvojčat poměrně častý a projevuje se u každého páru jinak.
      Možná bych se spíše snažila „Béčko“ více oceňovat, mluvit s ním samostatně a ubezpečit ho, že i když se občas může cítit být „Ačkem“ týraný, tak Vy máte oba dva stejně rádi. Zdůrazněte jeho silné stránky, v čem je oproti bratrovi dobrý (vždycky se něco najde) a zkuste opačnou metodu s tikem. Tedy – pokud uvidíte, že delší dobou hlavou „netřepe“, tak ho pochvalte, snažte se ho motivovat pozitivním postoje (ne obráceně – i kdy, jak píšete, to funguje).
      Uvidíte, že tenhle tik bude postupně ustupovat s přicházející pubertou a přirozeným hledáním (a nacházením) vlastní identity.
      Přeji Vám hlavně pevné nervy a kdybyste měla chuť setkat se s maminkami s podobnými zkušenostmi, napište mi na soukromý mejl a najdeme někoho ve Vašem okolí, s kým byste mohla své pocity sdílet (kdo nezažil nepochopí :-))!

      • Karla Šmídová napsal:

        Paní Kláro,
        MOC děkuji!!! Děkuji za Vaše slova i zkušenosti, opět velice mi to pomohlo.

        • Karla Šmídová napsal:

          Dobrý den,
          napadlo mě, že sem po čase krátce napíšu, třeba pro někoho, kdo teď řeší podobný problém: tiky už synek nemá, pomalinku a nenápadně ustávaly, až jsem si jednoho krásného dne uvědomila, že jsou pryč… Třikrát sláva :o)

          • Klára Vítková Rulíková napsal:

            Krásná zpráva!!! 🙂 Gratuluji a přeji ať se tiky už nikdy nevrátí 😉

  • Michaela napsal:

    Dobrý den,
    máme tříleté chlapečky – jednovaječné, žádný není dominantní (ve zlobivosti se střídají) ,ale jsou na sobě závislí. Školku navštěvují od poloviny listopadu (mimochodem zatím nebyl ani jeden nemocný :-), máme obrovskou radost a ve školce je jim líbí) ve školce jsou opět neustále spolu. Pořád dostáváme otázky,zda je rozdělujeme, zda půjdou do stejné první třídy. Nerozdělujeme…..kluci i když je každý v jiné místnosti hned řeší a ptají se,kde je ten druhý. Nemůžete mi prosím poradit nějakou literaturu,která se zabývá tímto tématem a třeba se i rozepsat,jaké máte zkušenosti? Vím,že je to velice individuální,ale není na škodu si i načíst zkušenosti,děkuji moc. Míša

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Míšo,
      díky za důvěru, se kterou mi píšete. Už ve svých knížkách píši, že jak je každé dítě jiné, jsou i každá dvojčata jiná. Pokud bych se měla pokusit o nějakou paušalizaci, u jednovaječných dvojčat, zejména chlapců, převažují takévé dvě vělké skupiny – dvojčata na sobě extrémě závislá (což budou vaši chlapci) a dvojčata, která jsou si naopak velkými rivaly (buďte ráda, že Vaši chlapci patří ke druhé „skupině“ – zde mají maminky v rozdělení jasno, ale ty nervy, aby zabránily „krveprolití“ při jejich půtkách… :-)).
      Bohužel u nás není mnoho knih o dvojčatech, které by se zabývaly vzájemnými vztahy mezi dvojčaty. Zajímavé knihy, ve kterých se toto téma objevuje, jsou knihy amerických autorů: Telepatie mezi blízkými (výzkum začíná u dvojčat) autory Playfaira a Nedělitelná dvěma od autorky Nancy Sagalové.
      Každopádně se vůbec netrapte tím, že se Vás lidé ptají, chcete-li dvojčata rozdělit… Snažte se vnímat svoje chlapce, jak to cítí, co jim dělá dobře… Není dobré dvojčata násilně rozdělovat. U chlapců platí, že v určitou dobu se začnou chtít lišit, přestanou být na sobě tolik závislí, začnou mít vlastní kamarády, zájmy a koníčky… Může se to stát na základní škole (při nástupu do školy), v průběhu puberty nebo až nástupem na střední či vysokou školu. Extrémní závislost u mužů je spíše výjimkou.
      Možná by Vám pomohlo sejít se s maminkami s podobnými „problémy“, které řešily vzájemnou závislost mezi svými dvojčaty, tam člověk získá nejvíce potřebných impulzů a podnětů, jak se k výchově jednovaječných dvojčat postavit. Kluby dvojčat jsou v každém větším městě. pokud byste chtěla konkrétní kontakty na maminky jednovaječných chlapců, napište mi na osobní mejl rulikova@dvojcata.cz a nějaké kontakty bych Vám poslala.
      Přeji Vám, aby Vám Vaši chlapci dělali hodně radosti a co nejméně trablů!

  • Kristýna Svobodová napsal:

    Dobrý den,

    očekáváme příchod dvojčat v červnu roku 2016 a já bych se ráda zúčastnila nějakých kurzů pro nastávající rodiče dvojité nadílky v Praze. Mohla byste mi prosím poradit na koho se můžu obrátit?

    Děkuji.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Kristýno, gratuluji Vám k dvojnásobnému štěstí :-).
      Nevím, zda ještě pořádají v Matoušově ulici na Praze 5 v Klubu dvojčat přednášky (do roku 2010 jsem je tam mívala já a byly to dvě přednášky po sobě – těhotenství, vývoj a výchova a kojení a výživa matky v a po těhotenství, stávaly asi 500,-Kč a součástí byly i brožury o vícerčatech), bohužel já se na jejich web nedostanu :-(. Do ledna jsem v dlouhodobé pracovní neschopnosti, ale od konce ledna nebo spíš začátkem února bych ráda vrátila přednášky pro budoucí rodiče do Karlína, kde jsme je pořádali v prostorách C.I.D.
      Na našich stránkách si také můžete stahnout brožurku pro budoucí rodiče dvojčat a pro případné dotazy jsem Vám k dispozici.
      Přeji krásné a klidné Vánoce!

  • Lucie Malaniková napsal:

    Dobrý večer,
    chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám 8letého syna Adámka a 3letá jednovaječná dvojčata – holčičky Amálku (A) a Natálku (B). Dvojčata teď od září nastoupila do školky. Vůbec se jim tam nelíbí (brečí každé ráno, i prý během dne) a hlavně od září už byla 4krát nemocná. Mají rýmu, kašel, angínu a stále se to střídá. Od holek to už i chytá Adámek, který do této doby neměl žádná ATB, ale teď už má dvoje za sebou. CHtěla bych se Vás zeptat, jestli nemáte nějakou radu, jak podpořit holek imunitu a taky aby se jim líbilo ve školce. Toto období je pro mne velmi stresující a vysilující.
    Děkuji a hezký večer
    Lucie

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá paní Lucie,
      bohužel je pravda, že dvojčátka (a jednovaječná obzvláště) mají sníženou imunitu, která se dotváří až kolem šestého roku věku. Do té doby opravdu chytají všechny viry a bakterie, navzájem si je předávají (a samozřejmě mají-li staršího sourozence, odnese to i ten). Je mi to moc líto, ale jediné, co bych Vám mohla poradit je, abyste s dvojčátky byla ještě alespoň rok doma. To, že se jim ve školce nelíbí, může být způsobeno tím, že ještě nejsou sociálně zralé na pobyt v kolektivu bez rodičů. Vím, že finanční situace rodičům často nedovolí, aby byli s dětmi doma déle než 3 roky, ale bohužel žádnou osvědčenou radu na zvládání pobytu ve školce nemám :-(. S imunitou by dětem mohlo pomoci oscilococinum, echynaceové kapky, na kašel sirup z cibule a medu a otužování…
      Přeji Vám hlavně pevné nervy a pokud to nepoůjde jinak, budete si muset zvyknout, že po nějakou dobu budou děti od podzimu do jara nachlazené :-(. Prošlo si tím mnoho maminek ve Vaší situaci…

  • Katka napsal:

    Dobrý den,
    chtěla jsem se zeptat, jak zvládnout 2,5 leté dítě s měsíčními dvojčaty, které na přeskáčku pláčou a chcou utěšit a nakojit (cca každou 1,5 – 2h), což se ale moc nezamlouvá starší dceři, která tak trochu žárlí, protože už není středem vesmíru a neskutečně se vzteká. Takže jsem z toho totálně vyčerpaná. A jak je utěšit, když řvou oba zároveň? Většinu času teď starší dceru hlídají babičky mimo dosah dvojčat a já jsem s nimi, ale nepřijde mi to správné je takto oddělovat, protože si na sebe musí přece nějak zvyknout. Navíc cítím, že bych se měla věnovat i starší dceři. Nevím ale, jak to všechno skloubit dohromady, jestli nechat prostě dvojčata plakat a doufat, že se uklidní nebo nechat trucovat starší dceru, že si ji nevšímám, která svůj vzdor řeší tím, že mě odhání, což mě neskutečně ničí. Jsem teprve na začátku a už teď jsem z toho úplně vyčerpaná, že denně přemýšlím, že přestanu kojit, jen aby prcci spali déle a já měla trochu času na starší dcerku a taky na domácnost, kterou nestíhám už vůbec. Děkuji za odpověď.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Katko,
      úplně si vzpomínám na dobu, kdy jsem byla ve vaší situaci, jen synovi byly dva a čtvrt… Měla jsem pocit, že to nemohu zvládnout… a nakonec zvládnout lze všecko :-). Vydržte!!! Bude líp!!!
      Každopádně nepřestávejte s kojením! Krmení z lahvičky zabere mnohem více času (když odmyslím zdravotní a finanční výhody). Nevím, zda kojíte dvojčátka najednou, ale je to další úspora času. A při kojení si můžete se starší dcerkou povídat, nebo jí číst z knížky… Stejně tak, když dvojčátka usnou (např. po obědě), jděte si se starší dcerkou lehnout, povídejte si s ní nebo čtěte a když všechny děti usnou, spěte také. Vynechejte péči o domácnost nebo jí pověřte manžela či babičky (požádejte je třeba ať vám navaří jídlo do mrazáku). Kdyby vám dcerka měla chuť pomáhat, zapojte ji do jednodušších prací kolem dvojčátek (donést a podat plenky, mastičky, apod.), ale nenuťte ji do toho.
      No a dvojčátka? Vím, že to zní drsně (zejména v době, kdy se na nás všude valí, jak se děti mají chovat a nenechat plakat), ale čím dříve je naučíte, že si pláčem nic nevymohou, tím méně budete mít později práce. Pokud jsou dvojčátka nakrmena, přebalena, není jim příliš velké horko nebo zima a přesto pláčou, vyžadují pouze vaši pozornost. Když je pokaždé, kdy pláčou, budete nosit, stanete se jejich „otroky“. Se třemi malými dětmi to prostě nejde. Pohlaďte je, promluvte na ně klidným hlasem, ale nezvedejte je. Můžete jim nad postýlku pověsit kolotoč nebo jen nějaké hračky na provázku, aby měli na co koukat, ale neustupujte jim. Máte pravdu, že je potřeba se věnovat i starší dcerce.
      Tohle období, než si doma vše sedne a i dcerka si na dvojčátka zvykne, je jedno z nejtěžších. Snažte se odpočívat ve chvílích kdy to je aspoň chvíli možné, nemyslete na to, že nemáte uklizeno a vypráno, vše se prostě stihnout nedá… Důležité je, abyste byla spokojená vy, děti z vás pak budou klid čerpat…
      Přeji Vám hlavně pevné nervy a hodně trpělivosti!

  • Jiřina napsal:

    Dobrý den Kláro,

    Jsem matkou tříletých dvouvaječných holčiček. Do školky zatím nechodí, plánujeme to až za rok. Každá je povahově odlišná a na každou platí něco jiného. „Áčko“ Maruška je rozumnější, klidnější, ale také tvrdohlavější a zarputilejší. „Béčko“ Amálka je naše miminko, mazlivější, plačtivější, hravější. Už párkrát jsem v průběhu jejich uvědomování si sama sebe řešila, že si vydobývali místo ve smečce. Zejména pak mladší Amálka měla už párkrát období, kdy si vynucovala pozornost, chodila se více mazlit, víc zlobila a celkově se snažila na sebe stáhnout pozornost. Vždy jsme to s manželem zvládli, snažili jsme se veškerou svou pozornost zaměřit na děti, spravedlivě je podělit a časem se to zase samo urovnalo. Teď se ale objevila novinka, se kterou si už bohužel nevíme rady. Začalo to tím, že Amálka chtěla být první, kdo bude přivolávat výtah. To jsme vyřešili tím, že se budou holky střídat. Následovalo oblékání, obouvání, scházení po schodech, dokonce i venku na ulici musí být alespoň o krok vpředu. Zezačátku to Maruška ignorovala, ale časem s ní začala soupeřit. A teď je to kdo z koho ve všem. Venku utíkají. Doma se hádají, kdo dřív složí kostky, nakreslí obrázek, dokonce i kdo dřív dopije sunar. Samozřejmě, že ta co je druhá ihned spustí pláč. Neplatí žádné domlouvání a je to vyčerpávající jak pro mě tak pro děti. Už dopředu se stresují, kdo kde bude dřív. Chápu, že neexistuje univerzální rada, každé dítě je jiné a na každé platí něco jiného. Určitě je tohle u dvojčat běžnější než u sourozenců rozdílného věku a jistě jste se již ve své praxi s něčím podobným setkala.
    Dokonce už začínám zvažovat návštěvu psychologa, nerada bych někde udělala chybu, která by se pak s holčičkami nesla do budoucna.
    Děkuji za každou radu a postřeh

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Jiřino,
      máte pravdu, že u dvojčat je soutěživost častá a samozřejmě je jiná než u běžných sourozenců, kde se dá odkázat na to, že jeden je starší, druhý mladší a s tím pracovat. Daleko běžnější je soutěživost u jednovaječných dvojčat, kde „boj“ jde často až „do krve“.
      U Vašich holčiček bych zkusila, jestli nebude fungovat „oddělené oceňování“ – jedna je určitě lepší v něčem jiném, než druhá. Pokuste se tyhle odlišnosti nalézt a na nich stavět… Pokud Maruška třeba lépe běhá a je hbitější a Amálka bude třeba zručnější (lepší v jemné motorice), vysvětlete jim, že každá je lepší v něčem jiném, kde nemá smysl soutěžit. Přestože obecně doporučuji, aby se dvojčata navzájem nesrovnávala, v tomhle případě je to potřeba (práve proto, že se ona sama snaží být jiná, lepší).
      Jinou radou, která také v některých rodinách funguje, je, že v případě, že se blíží (a nebo už došlo) k „soutěži“, odvézt pozornost úplně někam jinam… Ovšem to se dá jen není-li toho soutěžení za den moc, to se potom těžko nachází podnět, kterým by se odvedla pozornost.
      Určitě by Vám i holčičkám pomohlo, kdybyste se mohly setkat s jinými dvojčaty (nejlépe v nějakém nejbližším Klubu dvojčat) – vy byste viděla, že v tom nejste sama a holčičkám byste mohla ukázat, jak to „hloupě“ vypadá, když takhle soutěží jiná dvojčata. I to někdy pomůže.
      Obávám se, že návštěvou psychologa byste nic nevyřešila… A slovy Jiřiny Hanušové (bývalé Sally z Mladého světa): „Každá maminka, která se zabývá tím, zda děti dobře vychovává a není si jistá, pochybuje o sobě, je DOBRÁ MAMINKA.“ Každý z nás dělá ve výchově chyby a tím se učí. Jen ti, kteří o sobě nepochybují, se nemají z čeho poučit.
      Přeji Vám hlavně pevné nervy a ať toto období rychle pomine!

  • Barbora Vlachova napsal:

    Dobry den Klaro, potrebovala bych poradit ohledne nocniho rezimu nasich sedmimesicnich dvojcat – dvojvajecnych holcicek. Donedavna (dokud byly plne kojene), spaly holky s cca 2-3 probuzenimi az do rana. Nyni uz maji prikrmy, kojim stale 5x denne a v noci se mi najednou budi co hodinu ci dve. Mam vyvetrano, na noc tmu, prijemny chlad, klid. Bez prsa bohuzel neusnou. I v noci kazdou hodinu hlad mit nemuzou, ale bez prsa je neuklidnim, takze je mam permanentne celou noc jednu nebo druhou v posteli, kam se ale ctyri nevejdeme, takze je postupne zase odnasim zpet do postylek… a takto to trva denne az do rana. Na zuby zatim vyrazne podezreni nemam, mlze to byt nejaky dlouhotrvajici neklid po ockovani? Zacinam byt velmi vycerpana, v noci nenaspim vice nez ctyri hodiny a uz to trva pres mesic… jak naucit deti usinat bez prsa, i kdyz jsou tak temer od narozeni zvykle? A co si mam myslet o aktualnim nocnim neklidu? Predem moc dekuji za odpoved.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Barboro,
      bohužel tento vzorec je u kojených dvojčat celkem běžný. Jsou na Vás fixována a prs je uklidní (spíš jde o zvyk než o potřebu pití). Podle toho, co píšete, je zřejmě dudlík neuspokojí. Naprosto rozumím Vašemu vyčerpání a vzpomínám si, jak jsem takhle vyčerpaná v noci měla na každé ruce jedno dítě a jen jsem jim v noci strkala prs (už jsem neměla sílu je odnést do postýlek). Pokud byste opravdu už nezvládala a byla si jista, že chcete udělat radikální změnu (bude to stát pár proplakaných a vámi neprospaných nocí), dobře se na to připravte, není to úplně snadné. Jsou na to potřeba ze strany rodičů pevné nervy a silná motivace a rozhodnutí tyto dvě až tři noci vydržet a nepovolit… Zní to možná krutě, ale ze zkušenosti vím, že pokud to rodiče vydrží, tak to má úspěch. Děti jsou už od prvních měsíců velice chytré a vědí, jak si rodiče omotat kolem prstu – pokud vědí, že si prs vybrečí, tak to prostě budou dělat…
      Jedna z možností, jak odnaučit dítě v noci pít, je, že mu začnete dávat místo prsu vodu nebo neslazený bylinkový čaj v lahvičce. Pokud by měli žízeň, vypijí jej, pokud ne, budou se vztekat a dožadovat se prsu. V tom případě musíte být „tvrdí“ a klidným hlasem vysvětlit, že nic jiného nedostanou. A na tom trvat, i když budou děti plakat třeba hodinu… Časem zjistí, že si brečením nic nepomůžou a přijmou to. Druhou možností je, že nebudete nabízet k pití vůbec nic… A postupujete stejně jako s vodou a čajem – děti pohladítě, ubezpečíte klidným hlasem, že jsou v bezpečí, že jste s nimi a máte he rádi a odejdete aniž byste je vzali z postýlky (něco na způsob Estvillovy metody uspávání). Pokud dítě/děti stále pláčí, opakujete tento „rituál“ po cca 10 minutách a prodlužujete jej. Dítě opět pozná, že nic nedostane a usne. Pokud budete toto opakovat tři noci za sebou, čtvrtá (ale někdy již třetí) noc už bude klidná.
      Jinou, ale také osvědčenou metodou je nechat děti přes noc (nebo ony tři noci) tatínkovi (nebo jinému příbuznému). Ovšem opět důsledně – pokud děti neucítí maminku, pochopí, že od tatínka či jiného dospělého nakojeny nebudou a přestanou si prs vynucovat. Povede-li se to, nesmíte po „návratu“ vyměknout a prs jim opět nabídnout.
      Je to trochu běh na dělší trať a možná zavání „krkavčí matkou“, ale důležité je, aby maminka vydržela a ne se vyčerpala hned v prvním roce dětí… Budete-li mít sílu pár nocí vydržet, určitě se Vám to v dobrém vrátí.
      Přeji pevné nervy a úspěch v odvykání 🙂

  • Vančuříková Anna napsal:

    Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám teprve dvojčátka 2,5 týdne, takže jsou hodně maličcí. Narodili se o něco dříve, v týdnu 36+4 a měli samozřejmě nižší váhu, jeden 1840 g a druhý 1990g.
    Z nemocnice jsme byli zvyklí na jídlo po 3 nebo 3,5 hodinách.
    Co jsme doma, tak to ze začátku fungovalo, ale včera se mi rozhodili a nemůžu se s nima domluvit na spaní…budí se mi třeba po hodině, nechtějí se přisát (plně kojím) a každý jinak, takže v noci vstávání po hodině. První dvojče, vždycky chrčí, pokašlává, křičí, je to takový malý vyděrač…Po pravdě jsem z nich hotová a nevím, jak je znovu dostat do stejného režimu jako předtím. Nevím, možná je na vině i návštěva, která tu byla a všichni, kteří chtěli sledovat kojení. Takže malí nemají svůj klid.
    Můžete mi poradit jak na to.

    Děkuji V.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, paní Anno,
      ono se někdy stane, že se děti po návratu z porodnice rozhodí a musí si najít „svůj“ režim. Zkuste v noci (ale můžete i přes den, pokud jsou rozhozeni i během dne), když se jeden vzbudí, vzbudit i druhého (i když třeba ještě nemá hlad) a přiložit je k prsům oba. Tím získáte alespoň dvě hodiny spánku, protože i ten, který hlad nemá, se přeci jen trochu napije a vydrží tak spát déle, než kdyby se nenapil. Hlavně se snažte hodně pít a hodně odpočívat (tedy spí-li děti, jděte si také lehnout), nestresovat se. To vše vede k lepší tvorbě mléka.
      Věřte, že se děti „srovnají“ a bude brzy lépe!
      Přeji hodně zdraví a přeji pevné nervy!

      • Vančuříková Anna napsal:

        Moc děkuji za povzbuzení.
        Bohužel nám od včera začal další problém a to je bolení bříška a prdíky. Samozřejmě u obou 🙂
        Naštěstí aspoň na střídačku. Mám doma zatím jenom kapky espumisam, trochu zabraly…budí se mi ale hoši po hodině. Máte tip i na tento problém…děkuji. A nezlobte se, že otravuji.

        Hezký den

        Vančuříková

        • Klára Vítková Rulíková napsal:

          Dobrý den, Anno,
          vůbec neotravujete, od toho jsme tady (i když někdy odpovídám se zpožděním – omlouvám se). Na dětské prdíky docela pomáhají teplé obklady na bříško (nahřátá plenka). Pomoci by mohl také fenyklový čaj, který můžete pít a tak se dostane i miminkům v mléce. A samozřejmě vynechat nadýmavé potraviny (květák, cibuli, fazole, ale někdy může nadělat problémy i příliš mnoho mléka a mléčných výrobků)…
          Držte se!!! 🙂

  • Monika napsal:

    Dobrý den, prosím o inforaci jakým způsobem dochází k redukci dvojčat cca v 15 týdnu těhotenství. Jedná se o genetickou vadu jednoho z dvojčat.
    Děkuji, Monika

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Moniko,
      k redukci dochází při vědomí maminky, pod ultrazvukem, vstříknutím do těla plodu určité látky, která ukončí jeho srdeční činnost. Odumřelý plod zůstává v děloze a je postupně vstřebán.
      Zákrok je téměř bezbolestný (podobně jako amniocentéza), ale po něm je vyžadován klidový (max. šetřící) režim, protože je zde jisté ohrožení druhého plodu (hrozí potrat či předčasný porod).
      Držím Vám palce, aby vše dobře dopadlo!

      • Monika napsal:

        Dobrý den Kláro,
        Tak dnes jsem 24 týden a nakonec vše dobře dopadlo, obě mimi jsou zdravá. Děkuji přesto se zpožděním za Vaši odpověď. Hezky večer.

  • Nina Hessova napsal:

    Dobry vecer.
    mam doma 7leta dvojcata – jednovajecna kluky. Kluci jsou to prima kluci, akorat jsou stale nemocni.
    jakmile chytne neco jeden do dvou dnu je nemocny I druhy. Maji casto zelenou rymu, kasel, obcas I
    zvysenou teplotu. Chtela bych se zeptat kdy se jim imunita uz upravi. Snazi.e se jist zdrave a pokud
    to jde kupuji bio produkty, ale ani to nepomaha.
    Budu rada za vasi radu
    Hessova

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Nino,
      bohužel opravdu dvojčátka (zejména jednovaječná) bývají častěji nemocná a hlavně si bacily předávají :-(. Zpravidla se imunita srovnává právě kolem šestého až sedmého roku věku. Kdyby se stav dětí nelepšil, doporučila bych Vám, abyste jim nechala vyšetřit imunitu. Pokud by ji měly sníženou, dá se s tím něco dělat (posílení imunity – ať již pomocí bylinek, otužování nebo léků).
      Přeji Vám pevné nervy a ať se zdraví chlapců brzy zlepší!

  • Jitka napsal:

    Dobrý den, dnes mě pediatr „vyděsil“, při roční prohlídce našich dvojvaječných dvojčat naměřil a navážil u holčičky 6960 g a 71 cm a pro neprospívání (prý je pod hranicí grafu) a neklid (často se vzteká a dost se bojí cizích lidí – kdo by se jí divil – v 7 týdnech jí bylo operována vážná srdeční vada) a hned nás objednal na sono mozku. Je to skutečně tak nedostatečná hmotnost? Psychomotorický vývoj je v pořádku. Narodili se 36+4 s hmotností 2615 g a 49 cm a bráška 3240 g a 50 cm (ten má v roce 74 cm a 8240 g – to je prý v pořádku). Máte někdo podobnou zkušenost?

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Jitko,
      pokud holčička je pod hranicí grafu, ale kopíruje jej (byť na nebo pod spodní hranicí), tak by to problém být neměl. Zejména, když je psychomotorický vývoj v pořádku. Zkuste se objednat k dětské neuroložce a zkonzultovat to s ní. Zbytečně se neznepokojujte!
      Držím palce, aby vše dobře dopadlo!

  • Helena napsal:

    Dobrý den,
    jsem maminkou 28 měsíčních jednovaječných dvojčátek (holčiček), které jsou velmi živé, stále lezou do výšek, překonávají každou překážku, vrhají se do nebezpečných situací a jsou až příliš samostatné. Jejich velikou neřestí je mi stále a za každou cenu utíkat. Samozřejmě, většinou každá na jinou stranu, a tak jaká koliv cesta mimo náš domov, je pro mě hororem. Bohužel ani moc neposlouchají a pokud na ně volám, ať se vrátí, přidají ještě do kroku, abych je nechytila. A tak celý den jen křičím „stůj, vrať se“ atp. Nejvíce tím trpí můj syn (5 let), se kterým jsem byla zvyklá všude chodit a jezdit, teď se pohybujeme jen za plotem, kde nemohou utéct, o dovolených ani nemluvím, většinou je s manželem trávíme v celodenním poklusu, stresu a strachu. Vyzkoušela jsem je i jednou nechat tzv. „cíleně se ztratit“, hodinu se procházely a nejevily žádnou obavu z toho, že mne postrádají. Prosím, máte nějakou radu, jak řešit tuto situaci, která snad trvá od doby, co začaly holky chodit. Předem velice děkuji a moc Vás zdravím.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Heleno,
      máte před sebou nejtěžší období života dvojčat – chtějí poznávat svět a ještě „neumějí“ poslouchat… Moc Vám asi nepomohu, ale rozhodně Vás mohu ujistit, že tohle období pociťovalo stejně jako Vy tak 90% maminek…a…všechny jsme to přežily… 🙂
      Někdy pomáhá vydávat přesně opačné příkazy, než chceme, aby děti dělaly. Např. „ne abyste si teď sedly a počkaly, až se maminka oblékne“ nebo ne abyste si šly umýt ruce před jídlem“ v případě běhu a utíkání „je mi jasné, že teď nechcete počkat, až vás vezmu za ruku, apod. Tyhle opačné pokyny fungují zejména v období prvního (někdy „nekonečného“) vzdoru…
      Přeji Vám pevné nervy a věřte, že už brzy bude líp!!!

  • Petra napsal:

    Hezký den,
    chtěla bych poradit ohledně cestování s dvojčátky autobusem a vlakem. Máme krásné živější 23měsíční holčičky. Ale s přibývajícími teplými dny mi stále více vadí, že se bez manžela nikam nedostanu. Máme sice menší auto, do kterého děti i kočárek naskládám. Ale už jeden „výlet“ mi stačil. Naskládat děti do sedaček je ještě hračka, ale dvakrát skládat kočárek a naložit ho do kufru mi dalo opravdu zabrat. A to nemluvím o tom, že jsem byla celá od kolomazi (musím odmontovat přední kolečka) a blokla si záda a skřípla si mezižeberní nerv. Asi dělám něco špatně 🙂 Budu moc vděčná za jakoukoli radu 🙂

    • Martina napsal:

      Milá Petro,
      nezoufejte, bude hůř! Už brzy nebudete umazaná od kočárku ani mít skřípnutá záda od jeho nakládání. Za to budete mít skvělou fyzičku a výborně vytrénovaný postřeh, až začnou děti chodit bez kočárku a vystupovat u auta zásadně do silnice 🙂
      S našimi dvojčaty (a jejich starším sourozencem) jsem vlakem nebo autobusem cestovala s kočárkem velice často a při troše dobré vůle (a plánování) to jde bez problémů. Nebojte se řidiče nebo spolucestující požádat o pomoc.
      Martina

  • Jitka napsal:

    Dobrý den paní Kláro, jen Vám chci poděkovat za tyto stránky plné dobrých rad. Máme 3,5 letého prcka a 11 měsíční dvojvaječná dvojčátka (holčičku – ta navíc po operaci srdíčka a kluka) a jsou právě v období, kdy chtějí všechno dělat a napodobovat staršího brášku a ono jim to nejde, takže se vztekají a vztekají, k tomu mají otočený denní rytmus, takže chodí spát po půlnoci a spí tak do 10 hodin s jednou přestávkou.
    Vždycky když už toho mám fakt „plné zuby“, tak zajdu na tyto stránky a dobiju baterky a uklidním se, že jsme na tom všechny a všichni hodně podobně. Ještě jednou díky za tuhle morální podporu. 🙂

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Jitko,
      i já Vám moc děkuji za milá slova a morální podporu – dnes jsem se dozvěděla, že jsme nezískali dotaci z MPSV, na kterou jsme dost spoléhali, abychom mohli i nadále pomáhat potřebným…. No, co se dá dělat, život je boj (a o tom Vy víte své) a Vaše povzbuzení pro mne hodně znamená.
      Srdečně zdravím a přeji vše dobré!

      • Jitka napsal:

        Držím Vám palce a věřím, že Vás nikdo a nic neodradí od téhle prospěšné práce.
        Díky za to, že tady jste a máte tolik trpělivosti a ochoty.
        Jitka

  • bolak napsal:

    Ahoj,
    já bych měl jenom jednu takovou zvědavostní otázku jestli můžu :). Vím že dvojčata mají shodnou DNA (myslím jednovaječná), a vím že nemají naprosto shodné otisky prstů, ale zajímá mě, jestli mají nebo nemají identicky rozmístěné takové ty čáry na dlani – přehyby kůže.

    Děkuji předem za odpověď. (pokud možno mě upozorněte na e-mail, v případě že někdo bude odpovídat)

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Ahoj,
      ono to už ani s tou DNA není až tak jednoznačné. V současné době se zjistilo, že s věkem se na DNA projevují i tzv. epigenetické známky (získané „otisky“ v DNA). Jelikož ale nejsou ani u jednovaječných dvojčat naprosto identické otisky prstů, nejsou u nich ani zcela identické rýhy na dlani (tzv. čáry života).

      • bolak napsal:

        A bylo by možné aby mi někdo z vás poslal fotografie dlaní dvojčat? Chtěl bych vědět jestli se liší jen částečně a nebo jsou úplně jiné. Děkuji pokud někdo pošle, nejlépe na e-mail.

  • Jarka napsal:

    Dobrý den,
    máme dvojčata holku a kluka. Kluk je asi o 3-4 kila ,,větší“ a je jim 22 měsíců. Bohužel nám silnější začíná utlačovat slabší. A to tak,že jí stále častěji a bezdůvodně kouše,škrábe, strká a mlátí. Co s tím? Chápu, že nějaká rivalita mezi nimi být musí a také se dá pochopit, když je to o nějakou hračku, místo apod. ale občas se stává, že k tomu opravdu nemá vůbec žádný důvod. Vysvětlování zatím vůbec nepomáhá a ještě se na mě směje. Vůbec nevím, jak to mám řešit? Děkuji za odpověď.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Jarko,
      bohužel, takovéto „přetahování“ je u dvojčat běžné, u Vás je to umocněno tím, že je syn větší, takže zřejmě vždy vyhraje. Děti se snaží získat si pozornost rodiče za každou cenu, někdy právě i negativními činy. Na ty, jako rodiče, většinou reagujeme okamžitě.
      Přestože v současné době je trend upouštění od fyzických trestů, myslím si, že někdy je naplácání na zadek (nebo přes ručku, která něco provedla) na místě. Děti musejí poznat hranice. Pouhým vysvětlováním se toho dosáhne jen velmi těžko i u jedináčka, natož u dvojčat… Druhá věc, kterou ve výchově nesmíme opominout je důslednost. NE musí znamenat NE…
      Vím, že se mi to snadno říká a hoprší je si to denně zažívat, ale věřte, že jsme si tím prošly skoro všechny…
      Přeji Vám pevné nervy a brzké zklidněn í situace!

  • Zuzana napsal:

    Dobry den pani Klarko,
    rada bych pozadala Vas ci ostatni maminky o radu. Mam 7mesicni dvojcatka holcicky a zjistila jsem, ze jsem opet v jinem stavu 6. tt. Treti miminko jsme tak brzy neplanovali, mam tudiz spoustu obav z dalsiho tehotenstvi a nasledne z toho, jak zvladnout 3 male deti. Pokud vse dobre dopadne bude mezi dvojcatky a dalsim miminkem vekovy rozdil 1 rok a 3 mesice. Rada bych se poradila s maminkou, ktera si prosla stejnou/podobnou zivotni situaci. Mam dotazy spise praktickeho razu, jako je zvladnuti tehotenstvi se dvema malymi detmi, kam s detmi pri navstevach lekare, kocarek atd.
    Budu moc rada za kontakt ci prakticke informace.
    Dekuji a preji pekny den.
    Zuzana

    • Vendula napsal:

      Ahoj Zuzi, tak my to máme přesně naopak, doma jsme měli 15 měsíční holčičku a v únoru přibyla dvojčátka! Zvládneš to jedině s pomocí babičky, dědečka… doma s dětmi můžeš být klidně i sama, to já taky zvládám, sice je občas křik…. ale tři děti sama „nevyvenčíš“… taky jsme uvažovali o kočárku pro trojčata, kdybych s nimi musela jít někdy sama..ale sama prostě jít nikam nemůžu!!! Držím palce, zvládnout se to dá, já chodila i s malou do 6 měsíce do práce, ale pak už jsem to nedávala… co jsem se naučila, tak využívat každou minutu… nesmíš sedět a naříkat, sednout si můžeš jen při odpočinku a to opravdu odpočívat, pokud to jde… nedávat si velké úkoly… já si každý den napíši, co mám udělat a snažím se odškrtávat… a hlavně se raduji, když se mi to povede udělat, jako třeba aspoň jednou za týden vyluxovat….žehlit po menších dávkách…věnovat se starší dceři… že děti nebrečí a jí…že jsme 4x za den zvládli zacvičit Vojtovku a hlavně se nesmíš stydět požádat o pomoc nejbližší!!! Není to ostuda a rodina je od toho, aby si pomáhali a pak společně trávili krásné chvíle… my plánovali děti brzy po sobě, ale dvojčata nás zaskočila.. moje maminka mi zdatně pomáhá, budeme to muset tak dělat rok..dva, než dvojčata povyrostou a já ji jednou tu její lásku a dobrotu oplatím a postarám se o ni na její stará kolena.. a že už to není žádná mladice 😀 Pěkné dny a těš se z každé chvíle, žijeme jen jednou a osud by ti nenadělil něco, co bys nemohla zvládnout, jen musíš chtít 😀 V.

    • Libka napsal:

      Ahoj, mam dvojcatka a o 19 mesicu mladsi dcerku. Mohu te uklidnit, ze zvladnout se to da.Prvni dva roky hukot, ale cca od tri let nejmladsi si deti hodne vyhraji spolu a vlastne mas trojcatka 🙂 Pokud by jsi chtela s necim poradit, klidne pisni na mail, Blahopreji k tehu, zapoj rodinu i kamaradky a zkus co nejvice odpocivat, i kdyz sama vim, ze s malymi dvojcatky je odpocinek spise sci fi.

    • Veronika napsal:

      Ahoj,
      My jsme to až tak „nahusto“ neměli, každopádně necelé dva roky rozdíl (holčička a pak dvojčátka-kluci) taky dal (dává) zabrat! A ty tipy? Docela se mi osvědčil skejtík pro starší (tzv. buggy board) a když jsem potřebovala aby na procházce všichni tři spali, tak manduka. Sice jsem díky tomu u nás „figurka“, ale funguje to. Dokud do ní to malé nedoroste, tak se v ní může nosit třeba jedno ze starších, a po třech měsících to pak otočit. Totéž v MHD – starší v manduce a dvojčecí kočár do ruky a člověk v pohodě nasedne i do busu se schody. Babičku žádnou po ruce bohužel nemáme (babičky pomáhaly o víkendech, ale přes týden jsme to museli zvládat sami), takže jsme starší dceru posílali 2x týdně do miniškolky, aby se mi aspoň trochu ulehčilo a taky to bylo k nezaplacení! (tedy – vlastně to až tak drahé nebylo, nakonec). Taky muž měl možnost občas pracovat z domu, tak jsem mu přes zimu nechávala na chodbě zaparkovaná spící dvojčata v kočáru a s dcerou šla třeba na procházku nebo na nákup. A co je na tom bezva? Teď je klukům 11 měs, dceři 2 a 3/4 a už na sebe úžasně reagují, krásně si hrají spolu a dcera je vše učí. I rodinné výlety se dají udělat pomalu tak, aby se nikdo nenudil. Držím palce ať zvládnete těhotenství – já když jsem se starala o malou dceru a čekala u toho (rizikové) kluky, tak jsem si neustále říkala, že jestli to mají zvládnout, tak to prostě zvládnou!

  • Veronika napsal:

    Dobrý den,
    Můj partner má dvojčata -dvojvaječná s předchozí ženou. Jeho prababička dvojčata měla a strýc jeho bývalé ženy také. V mé rodině měl dvojčata bratr mého otce, tedy strýc. Jaká je pravděpodobnost, že bychom s partnerem měli dvojčata?
    Děkuji za odpověď.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Veroniko,
      pravděpodobnost Vám takto neurčím… Je pravda, že se „dědí“ dvojvaječná dvojčata (tedy sklon k vypouštění více vajíček najednou v jednom cyklu), ale váš partner vliv na to, že měl s bývalou ženou dvojčata, opravdu neměl. Větší pravděpodobnost by byla, že jste Vy zdědila nějaké dispozice ze strany Vašeho otce…

  • michaela napsal:

    Dobrý den,mam stručný dotaz. Kdy začnou naše dvojčata konečně mluvit? Jsou jim tri,dvouvaječná (A holčička B chlapeček),37+5tt.všemu rozumí,jen nemluví,pouze mezi sebou. Dekuji za odpověď

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Michaelo,
      u jednovaječných dvojčátek je to běžné, u dvouvaječných tolik ne, ale i ony mohou mít svou vlastní řeč. Zpravidla se řeč upraví po nástupu dětí do mateřské školky. Tehdy děti zjistí, že jim ostatní nerozumí a snaží se lépe mluvit… Zatím bych se příliš neznepokojovala. Pokud by se řeč v následujícím roce nezlepšovala, přestože děti budou komunikovat i s někým jiným než mezi sebou, obraťte se na logopeda.

  • Linda Bednarova napsal:

    Dobry den
    rada bych se vas zeptala co delat v pripade ze jedno dvojce (dvojce A) je pripraveno do skoly ale dvojce B nikoliv. Mam chlapce a divku (A , B). Emma se mi nezda jeste dost citove vyzrala na to aby mohla jit do skoly. Tobias ale ano. Nechci je odloucit ale take nechci aby syn ve skolce stradal a naopak aby se emma ve skole trapila.
    dekuji za odpoved
    bednarova

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Lindo,
      chápu, že nechcete děti rozdělit, měla jsem to podobně. Rozhodně si myslím, že to je dobře (dcerka by se mohla cítit „méněcenná“, kdyby šel synek o rok dříve). Doporučila bych Vám, abyste jim oběma dala odklad a synkovi zajistila nějaké kroužky navíc (většinou bývají kroužky při MŠ – třeba flétna, angličtina, výtvarka, apod.). Proberte to s paní učitelkou, která je zná, třeba Vám doporučí ještě něco dalšího (např. může při přípravě na školu dávat synkovi úkoly navíc).
      Myslím, že u dvojčat není odklad žádným problémem, protože opravdu často sociálně dozrávají později a také imunita se upravuje kolem šestého roku věku dětí.
      Držím palce, ať se správně rozhodnete!

  • Michaela napsal:

    Dobrý den paní magistro, ráda bych se Vás zeptala jestli má na početí dvojčat vliv muž. Na internetu jsem se dočetla, že genetické dispozice může mít jen žena, ale moje paní doktorka mi tvrdí opak, že většina dvojčat se kterýma se setkala byla děděna z otcovy strany. Děkuji za odpověď.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Michaelo,
      na početí dvojčat mít vliv muž může, ale vždy je to „ob koleno“. Jde o to, že se „dědí“ pouze dvojvaječná dvojčata (tedy sklon k uvolňování více zralých vajíček během jednoho cyklu). A protože i muž nese ve své genetické výbavě chromozomy X od své matky, může tuto dispozici předat své dceři. To znamená, že pokud si Váš muž nese tento genetický základ, nemůže to mít vliv na to, zda budete mít dvojčata vy, ale může se to projevit u vaší společné dcery. Doufám, že jsem se do toho m,oc nezamotala a vysvětlila jsem to srozumitelně :-).
      Přeji vše dobré!

      • Lenka napsal:

        Dobrý den, s manželem jsme před měsícem dostali informaci, že nebudeme mít jedno mimi ale dvě. Bylo to pro nás veliké překvapení a to proto, že v rodině už po několik generací dvojčata ani jeden nemáme. nemluvě o tam že už jedno kvítko doma máme, chtěli jsme aby malý nebyl sám, no a nebude… Za 4 měsíce budou najenou 3. Největší starost nám dělá co se týká postýlek a spaní dětí. Malý spal do roku s námi v posteli, teď má dva a půl a už bez problému spí sám v pokojíku ve své postýlce. S dvojčaty je to ale nereálné,aby spali s námi v posteli a tak budeme shánět postýlky. Moc se mi líbí jedna co jsem našla na webu žlutáhala, má plné čelo a to se mi zamlouvá. Každopádně, do budoucna budeme muset řešit větší byt, pokojík je pro děti malý.

  • Monika napsal:

    Dvojčata a spaní.
    Dobrý den. Mám dvouletá dvojčata narozena na 31 tt. Jsou zdravá, vývoj přiměřený věku. Jen je nemůžu naučit ve dvou letech spát celou noc. Budí se cca od 1h ráno po půl hodině s pláčem, uspím a cca za půl až hodinu znova až do rána. Jsme s manželem velmi vyčerpaní. Nepomáhá brát si je do postele, hlad nemají, vyzkoušené různé varianty. Ted přestávají spát i přes den. Je možno toto řešit s nějakým lékařem nebo se to prostě musí vydržet ? Děkuji a také děkuji za vaši činnost a pomoc tolika rodinám !

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Moniko,
      bohužel oi tohle je u dvojčat běžné (tedy nejen u dvojčat, ale u dvojčat to cítíme dvojnásob :-)).
      Zkusila jste Estvilovu metodu (http://www.maminka.cz/clanek/jak-uspat-maleho-kriklouna-estvillova-metoda-funguje-na-96-)? Na některé děti celkem působí. Dobrá je také knížka od německého lékaře Marca Weissbluth : Jak naučit dvojčata spát. Je to běh na dlouhou trať, ale rozhodnete-li se s tím něco dělat (tedy děti v noci nechlácholit, nevyndávat z postýlek, jen na ně klidně mluvit, případně je pohladit, a nechat…) a vydržíte (zpravidla to netrvá déle než týden), určitě se Vám to vyplatí.
      V nejzažším případě se lze obrátit na lékaře – neurologa, který dětem může předepsat i léky na „uklidnění“ a lepší spánek, ale to bych považovala opravdu až za nejzažší možnost (někdy mohou pomoci i homeopatika).
      Děkuji Vám moc za vyjádření uznání, moc si toho vážím…
      Přeji Vám pevné nervy a věřte, že i tohle trápení jednou skončí!

      • Monika napsal:

        Děkuji za vaši odpověď. Zkoušeli jsme i metody i homeo. Léky na uklidnění…tomu se bráním zatím. Děti v noci nenosím, jen pohladím a oni sami si lehnou, ale do půl hodiny se celý proces opakuje. Už uvažuji, že se nastěhuji k nim. Z leknutí z náhlého nočního opakovaného křiku a běhu přes obývací pokoj mám migrény a jsem podrážděná.

  • Pavla napsal:

    Dobrý den, paní magistro. Jsem teprve na konci prvního trimestru, potvrzena dvojčátka. Z těhotenství mám radost, ale z péče o dvojčata obavy. S manželem jsme oba starší, těhotenství je vymodlené po mnoha letech, ale manžel je celkem vážně nemocný, léčí se biologiky. Já bohužel trpím na panickou poruchu, kterou vyvolává stres. Nejbližší okolí nás tak celkem důsledně přemlouvá k redukci těhotenství na jednočetné. Důvodem jsou obavy, že péči o dvojčata nezvládneme z výše uvedených důvodů (věk, nemoc).. Já však touto cestou jít nechci. Obracím se tak na Vás s otázkou, zda je možné získat pečovatelku k dětem. Rozumím obavám nejbližších, v mém okolí není nikdo, kdo by nám mohl pomoci /rodiče jsou již starší, nemocní/, apod. Děkuji.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Pavlo,
      je mi líto, ale nárok pečovatelku mají až trojčata :-(. Nevím, co znamená „starší“, ale v Klubu jsme měli maminku, které se dvojčátka narodila v jejích téměř padesáti letech (asi měsíc před narozeninami), byla na ně sama a zvládla to. Nyní děti už chodí do školy a maminka stále zvládá… Je zbytečné se dopředu stresovat (ani redukce by nebyla výhrou, i ta je spojená se stresem a rizikem potratu), myslete na to, že to zvládnete, buďte pozitivní. Prostě některé věci, na které jste třeba nyní zvyklá, budete muset vynechat (neumytá okna nejsou žádnou ostudou :-)), ale určitě to zvládnete!
      Pokud je manžel vážně nemocný, doporučila bych Vám zažádat si o příspěvek na péči. Bude-li s Vámi manžel doma, můžete si být navzájem oporou…
      Pokud byste si chtěla o tom, co Vás čeká, promluvit s jinými maminkami dvojčat, obraťte se na nejbližší Klub dvojčat ve Vašem okolí (seznam najdete na těchto stránkách), třeba Vás jejich zkušenosti uklidní.
      Držím Vám palce a věřím, že to zvládnete!

  • Katka napsal:

    Dobrý den, jsem maminkou 3,5 letých holčiček a moje tchýně je takep z dvojčat. Moc by mne zajímalo, jestli je pravidlem , že dvojče A bývá dominantní a dvojče B submisivní. Existuje nějaká studie natoto téma? Diky Katka

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Katko,
      zpravidla tomu tak bývá. Vycházím jednak ze své dvacetileté praxe s rodinami s vícerčaty, jednak ze zkušeností zahraničních klubů dvojčat a také zpřednášek prof. Nancy Segal. V Čechách na toto téma žádná studie vypracována nebyla a nevybavuji si ani žádnou konkrétní studii ze zahraničí.

      • Monika napsal:

        Dobrý den. Jsem maminkou dvouletých dvojčat a dvojče B je proti dvojčeti A mnohem více průbojnější a dominantnější .

        • Klára Vítková Rulíková napsal:

          Milá Moniko,
          sice to zpravidla bývá obráceně, že prvorozené dvojče bývá dominantní, ale výjimka potvrzuje pravidlo 🙂
          Možná se to ještě změní, jak porostou, ale i tak – pokud na sobě budou zdravě závislí, tak je úplně jedno, které z dvojčat je dominantní.
          Přeji pevné nervy!!!

  • Zuzana H. napsal:

    Dobrý den,

    děkuji předem za veškerou činnost, kterou podporujete ať už v rámci Vaší profese nebo Vaší dobré duše rodiny s vícerčaty. V šestinedělí jsem si Vaši „poradnu“ přečetla celou a najednou jsem měla chvilku pocit, že to nejen snad přežiju, ale že si to možná s dvojčátky i užiju! A je to tady 🙂 Máme jednovaječné holčičky, porod v 38.tt CS, zdravé, vývojově naprosto v pořádku, do 6 měs. obě plně kojené. A taky máme další dcerku, které je 5,5 roku – druhá máma! K dotazu: holčičky se strašně perou (škrábou se do krve po tvářích, píchají se do očí, koušou se do prstů u nohou apod.). Dříve to bylo kvůli hračkám a nebylo to tak agresivní, tak jsem je vždy nechala s tím, že si to vyřeší samy – a kupodivu to celkem fungovalo. Teď se ale přidala silná žárlivost (každá z holek chce jen mě a to celou, ne se dělit) a eskaluje to tak, že jedné vadí, že druhou přebaluju, převlékám apod. Napadají se navzájem a bitek je za den třeba kolem 40ti. Jak k tomu mám přistupovat? Já myslím, že nepomůže nic než jakás takás vlídnost a důslednost. Ale rozhodně mi nefunguje to, že bych je měla stále na očích a řešila každý konkrétní spor – já nemůžu vědět, kdo držel červenou pastelku první, nedá se to stíhat rozlišovat, když jsem to zkoušela, bylo to šíleně náročné na psychiku a stejně to k menšímu vzteku nevedlo. Navíc, abych mohla spravedlivě rozetnout opravdu veškeré rozepře – to bych nemohla ani poodejít na wc. Takže teď se snažím je usměrňovat jen důraznou domluvou – nikomu nic nervu z rukou apod. Je to ale těžké a rodina si myslí, že bych měla situaci „už nějak řešit“. Já nevím jak jinak, než se obrnit pevnými nervy a počkat, až holky mentálně dospějí na tu úroveň, že pochopí větu „pokud to měla Johanka první, tak jí to teď prosím vrať, jestli to sebrala ona tobě, tak ji popros, ať to vrátí. Nebo si obě pojďte hrát s něčím jiným.“ Tohle zatím nefunguje, samozřejmě, následuje křik a bitka pokračuje, hned jak se vzdálím. Jedna holčička je větší provokatérka, je sebevědomější, ale také prchlivější, nechá se celkem snadno odlákat nebo se na spor prostě vykašle a jde jinam. Druhá zase málokdy hádku vyprovokuje, ale ryčí úplně šíleně, je hrozně urputná, upnutá na danou situaci a klidně přijde sestru ze zlosti a vzteku kousnout ještě dvě minuty po skončení sporu. Ta se ale nenechá – a jsme tam kde jsme byli. Takže každá mají jinou povahu, ale ta kombinace je bláznivá. Už nevím, kudy kam. Mají hračky po starší dceři, samozřejmě už jsem pochopila, že nevystačíme s jedním kočárkem a jedním odrážedlem, ale nemohu přeci dokupovat každou knížečku a kostku do Lega tak, aby bylo vše stejné… Nějaká rada, metoda – nebo jen vytrvat? Díky, Zuzana

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Zuzano,
      díky, že jste mě upozornila po SMS, že máte dotaz v poradně když jsem se dostala do poradny, čekalo na mě 17 příspěvků… Změna grafiky webu je pro nás, obyčejné „usery“ vražedná… 🙁
      Díky také za Vaše milá slova a gratuluji Vám ke zdravým holčičkám! U jednovaječných dvojčátek se často stává, že jsou na sebe tak žárlivé, že si až neskutečně ubližují (trhají si vlasy, koušou se až do krve, atd.). Bohužel žádnou zázračnou radu pro Vás nemám, děláte to výborně. Nejlépe je zaujmout děti něčím jiným, odlákat jejich pozornost. V období prvního vzdoru se některým maminkám také vyplatily „opačné pokyny“ (:“…ne abys sestřičce půjčila tuhle hračku…“).
      Nejlépe ale je opravdu v klidu a důsledně trvat na tom, co po dětech požadujete (omluvu, pustit sestru, atd.). Bohužel důslednost a jasné pokyny (ano musí znamenat ano, ne musí být jasné ne) jsou ve výchově to nejpodstatnější, i když to dá v počátcích nejvíc práce. Ale do budoucna se to určitě vyplatí a stokrát se Vám to vrátí…
      Přeji Vám hlavně pevné nervy a vězte, že se stejnými problémy se potýkala skoro každá druhá maminka dvojčátek!

  • Silvie Stárková napsal:

    Dobrý den paní Klárko 🙂 Nepřečetla jsem vše co se zde píše a co zajímá maminky vícerčat, ale Vám chci říci, že jste super ženská a že s Vámi souhlasím ve všem, už jen proto, že synovi jsou 2roky a 3měsíce a dcerám jednovaječným dvojčatům je 15 měsíců. Donosila jsem je do 35 týdne s porodní váhou 1900g. Dcera A má vrozenou srdeční vadu a čeká jí operace a tímto Vás chci požádat jestli můžete vyřídit mamince Saše od paterčat, že je to velké, ale opravdu velké štěstí a velký zázrak, že jsou paterčata v pořádku, ať neřeší kraviny, jako je nákup oblečení (drahého oblečení) svatba a ošetřovatelky na které stále útočí. Chápu, že není lehké pustit si do soukromí cizí osoby, ale proboha vždyť se snaží všichni pomáhat a jsou dostatečně kvalifikované ne? Já se díky tchýni, která je úžasná dostanu aspoň k doktorce či zubařce, tak ať se Saša trochu usmívá, užívá si toho, že přichází aspoň nějaká pomoc, ať už materiální či jiná a neutočí stále na Stát, který pravda nepomáhá maminkám vícerčat tak jak by si zasloužili, ale organizaci a hlavně Vaši pomoc v začátcích by ocenit sakra mohla. Jsem na všechno sama manžel pracuje od rána do večera, aby nás uživil nic nedostáváme zadarmo a taky nefňukáme!! Doufám, že se jim bude dařit i nadále a že jejich postoj bude více pozitivní ve smyslu života jinak tedy předem děti lituji. Přeji Vám zdraví a vitalitu do další práce, kterou pro Nás maminky děláte. S pozdravem unavená maminka Sylva 🙂

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Sylvo,
      moc děkuji za Vaši reakci, Saše jsem Váš vzkaz přeposlala, snad si jej přečte.
      Před Vámi smekám, máte také pěkně naloženo. Ale je vidět, že to zvládáte jak se dá a nenecháte se životem usmýkat.
      Moc Vám držím palce, přeji Vám i dětem (a samozřejmě manželovi i tchýni :-)) hodně zdraví a Vám pevné nervy!
      Užijte si klidné a pohodové vánoce!

  • Babička Vladimíra napsal:

    Dobrý den p. Mgr.,
    touto cestou si dovoluji Vám sdělit svůj pohled na Vaši úžasnou lidskou práci, kterou věnujete paterčatům i nad rámec Vašich povinností. Jste pro mě milý a obdivuhodný člověk v dnešní době takřka anděl.
    Posílám Vám pozdrav z Brna spolu se spoustu energie a hlavně zdraví do dalších osobních i pracovních dní.
    Prostě smeká před Vámi celá naše rodina – jsme s pozdravem rodina Juračkova a Dostálova.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá paní Vladimíro,
      moc Vám děkuji za krásná a hřejivá slova.
      Přeji Vám požehnaný advent, krásné vánoce a v novém roce vše dobré Vám i Vaší široké rodině!

  • Zuzana napsal:

    dobrý den,
    věřím své intuici, ale nerada bych do budoucna dětem zavařila, tak se vás raději zeptám…
    našim prďolám je právě rok (korig 10 měsíců), dneska jsme byli na roční prohlídce – váha A 7300g (přírůstek za poslední 2 měsíce 400g), váha B 6650g (za tutéž dobu přírůstek 200g), takto přibývají poslední čtyři měsíce – resp. od zavedení příkrmů, holky jsou naprosto bezvadné, velmi živé, pořád v pohybu, povídavé, veselé, klidné (noci teď začaly být „divočejší“, ale přičítám to více podnětům…), drobné :), to mi taky nevadí, naopak, jsou to prostě krásné děcka, které nám myslím i okolí závidí :D, jenom si říkám, jestli je třeba nemůžu podvyživovat…? jedí dobře, řekla bych i hodně – ráno kojení, dopo sváča kojení, oběd příkrm, odpo sváča kojení, večeře kaše…, je možné, že to prostě všechno spálí? když mají hlad, řeknou si…
    moc vám děkuju a ráda bych vám vyjádřila obdiv, s jakým se „staráte“ (starala jste se, nevím…(?)…) o sašu…(bydlíme též v milovicích ;)…), klobouk dolů
    mějte se pěkně, zuzana

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Zuzano,
      buďte úplně v klidu…. pokud holčičky prospívají (jsou veselé, živé), je vše v pořádku. Kojené děti mají také menší váhové přírůstky než děti krmené umělým mlékem. Kdyby děti byly podvyživené, budou spavé, unavené, nebudou prospívat, budou mít zapadlá očka… Podle toho, co píšete, tomu tak není…
      Děkuji Vám za milá slova a přeji hlavně zdraví a požehnaný advent!

  • Neuvirtová napsal:

    Dobrý den,
    máme doma 11letá dvojčata – jednovaječná – kluky (přirozenou cestou). Po dlouhém a náročném boji (před tím jsem dvakrát potratila) se nám podařila ještě holčička, které je teď téměř rok. Kluci svoji sestřičku ale vůbec nepřijali, nejeví o ní absolutně žádný zájem, nechtějí pomáhat, prostě jí vůbec neberou. Já vím, že byli zvyklí, že se celých 10 let vše „točilo“ jen kolem nich, ale přeci je by už si za ten rok mohli na svoji sestřičku zvyknout. Nevím jestli je to otázka mířená k Vám nebo spíš k psychologovi. Každopádně budu ráda za každou radu.
    Děkuji
    Neuvirtová

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá paní Neuvirtová,
      pro chlapce nemusí být sestřička „zajímavá“, vystačí si sami. Zejména v nastupující pubertě pro ně může být obtížné přijmout ji do svého „klanu“. Pokud jí neubližují, nezlobí ji nebo Vás, nemají výkyvy ve škole, můžete být ráda. Až holčička trochu povyroste, určitě ji přijmou a budou na ni pyšni.
      Myslím, že není třeba se znepokojovat, zkuste tomu zatím nechat volný průběh.
      Přeji Vám hlavně pevné nervy!

  • Jana Hankova napsal:

    Dobrý den, jdu si k vám pro radu…mám dvojvajecna dvojcatka, holky. Letos nastoupily do školy. Obe jsou šikovné, ve škole v pohodě, začínají byt ale nesnesitelně zlé jedna na druhou. Často se hádají, to je u dvojčat asi běžné, ale ted se situace vyhrotila. V poslední době Anička ( plod A-ale je drobnější, méně průbojný, zkratka já osobně si myslím, ze ona byla spis plod B, ale při sekci ji nějakou záhadou vytáhli jako prvni)často ubližuje Kačce. Naposledy pokreslila schody a všude napsala K a snažila se vinu svalit na sestru. Den předtím sestře skripla prst v autě, když nechtěla aby si sestra dala lahev s pitím do držáku. Ve školní jídelně sestru kope pod stolem atd. Myslím, ze je mezi nimi velká žárlivost a i když se celou dobu snažím byt spravedliva a chovat sectak, aby neměly důvod na seně zarlit, někdy to zkratka nespravedlivé je. Naše Anička není pečlivá, ale dohání to svou inteligenci…Kacka to ma opačne, nepali ji to tak rychle, ale kompenzuje to pečlivosti. Bohužel u prvnaku jde zpočátku o pečlivost a tak Jacka sbírá razítka o stosest a Anička jich má méně. Snažím se jim nějak vysvětlit, ze nejde o razítka nebo o to jak moc je která na co šikovný, ze jevpreci milují OBE stejně, ale mám pocit, ze Anička sestře zkratka ubližuje, protože na ni žárlí… Jenže je to zacarovany kruh..ublíží sestře a já ji musím nějak potrestat a o co víc se na ni zlobim o to víc sestře ubližuje. Kacka ma ale vůči sestře taky ledaskdy špatné chováni… Jakmile zjisti, je Anicce něco jde a ji ne, úděla scénu jako hrom. Je více litostiva, vice na mne závislá… Napadlo mne, ze si proste lezou na nervy. Jsou spolu pořad a všude…škola, hudebka, jezdecký oddíl, balet, babička…všude spolu. Nemohlo by jim pomoci oddělit je na chvili.? Aby se jedna na druhou víc těšila? Už jsme se jednou o to pokusili, ale holky nakonec nebyly ochotné byt bez sebe. I v případě ze je jedna nemocná a druhá musí di skoly je to pro ně moc těžké. Zkratka…moc potřebuji najít nějaký způsob jak zmírnit jejich žárlivost a jak vyřešit tohle vzájemné ublizovani, protože je mi z nich moc smutní…já mela a mám svou segru nejradši na světe, nikdy bych ji neublizovala naschvál, aby se mamka zlobila na ni.Jenže my nebyly dvojcata…

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá paní Jano,
      možná by opravdu holčičkám pomohlo, kdybyste je oddělila alespoň ve škole. Zkuste si s nimi o této možnosti promluvit, třeba by se jim ulevilo… Tím, že jsou dvojvaječné, nemuselo by to pro ně být tak těžké a nechali-li byste jim společné kroužky, mohly by se na sebe těšit (přesně tak, jak píšete). Vám by se pak snáze vysvětlovalo, proč má která jiná razítka – pak můžete argumentovat tím, že každá paní učitelka má jiné metody.
      Přeji Vám hlavně pevné nervy a ať se holčičky brzy srovnají!

  • kubina napsal:

    Proč děláte takový humbuk kolem paterčat? a ještě s tím zatěžovat obec? mají takovou péči jako by ji nedostal nikdo!!!!!

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Humbuk? Copak si ho nezaslouží – první paterčata (zdravá a bez umělého oplodnění) v Čechách a jedni ze 134 žijících na světě?
      Myslím, že kdyby se Vám narodila paterčata, tak budete také vyžadovat pomoc od státu i obce, protože sama byste to nezvládla…

      Zkuste se nad tím zamyslet dříve než začnete soudit… 😉

    • Ivana Janečková napsal:

      Dobrý den,
      chtěla jsem se zeptat na možnost pečovatelky alespoň jeden den v týdnu – máme rok a čtvrt stará trojčata, narodila se cca dva měsíce po Kiňových, také v Podolí, snaše chodí pomáhat paní na úklid, od soc.odb. Rakovník, pomáháme kdo můžeme, ale maminka je s dětmi sama celé dny. Tatínek odjíždí ráno v šest do práce a večer se cca v 18 hod. vrací.
      Není nějaká možnost výpomoc opravdu k dětem alespoń jednou týdně? Samozřejmě, že z mateřské a jednoho příjmu (ještě se musí platit hypotéka), to není lehké ani finančně.
      Pokud je nějaká možnost, díky za info.

      • Klára Vítková Rulíková napsal:

        Dobrý den, paní Ivano,
        Vaše snacha má nárok na pečovatelku ze zákona o sociálních službách do čtyřech let věku trojčátek. Z individuálního plánu, který by poskytovatel soc. služeb měl se snachou vypracovat má vyplynout, v čem všem bude potřebovat pomoc (nejen úklid, ale také třeba nákupy, pomoc při vaření, apod.). Pokud byste chtěli pomoc s dětmi, zkuste se obrátit na organizaci, která pomáhá rodinám formou dobrovolníků (http://hostcz.org/).
        Držím palce, abyste našli vhodnou pomoc!

  • Pavla Matoušková napsal:

    Dobrý den, prosím o radu. Máme jednovaječná dvojčata narozená ve 25 tt. (760g a 650g). Nyní jim je kalendářně 24,5 měsíce, korigovaně 21 měsíců. Kluci nemají žádná zdravotní omezení, chodit začali oba před 1 rokem korigovaně a dle lékařů je vše zcela v pořádku, jen ještě nemluví, ale to jsem se dočtla, že u extrémních nedonošenců bývá.
    Jen nás stále více trápí jejich přehnaná aktivita. Vydrží celý den nespat a bez odpočinku. Celý den doslova proběhají, nevydrží pár vteřin sedět a v klidu si hrát, všude lezou, rozbíjí věci (vytrhnou z pantů i dvířka od skříňky), hází hračkami, vysvlékají se donaha, když mají vztek, mlátí hlavou do zdi a o zem …. Někdy už jsou úplně říční, ale nezastaví se. Večer v postýlce než usnou několikrát vše vyhází včetně matrací a pak doslova odpadnou. V noci spí dobře, ale ty dny jsou strašně náročné. Bydlíme na vsi, jsme hodně venku na zahradě, kde se mohou vylítat a snažíme se je tam unavit, ale jsou jak neřízené střely. Když přijdeme někam na návštěvu, jsou jak v transu a k neudržení, létá naprosto všechno. Kolem máme dost dětí v podobném věku, ale takto extrémně se chovají pouze naši kluci.
    Prosím o radu, kam se máme obrátit. Potřebovala bych poradit, jak s kluky jednat, aby vůbec poslouchali, co jim říkám (klekám si k nim a držím je za ramínka, když potřebuji, aby mě vnímali, ale hází sebou, smějí se a stejně neví, co jim říkám), jak s nimi prostě pracovat a chovat se k nim. Nějaký dětský psycholog? Nebo nějaký typ na odbornou literaturu?
    Moc děkuji za odpověď. S pozdravem Pavla Matoušková

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Pavlo,
      podle toho, co píšete to vypadá, že děti budou hyperaktivní a možná trpí ADHD, což se u nedonošenců a dvojčat stává. Doporučila bych Vám vyšetření u dětského psychologa nebo dětského neurologa, který by Vám mohl poradit, co je konkrétně u Vašich chlapců za problém a pomohl by Vám ho řešit. Nevím odkud jste, ale v Praze a v Brně bych mohla doporučit, jinde bohužel nemám zkušenosti.
      Přeji Vám hlavně pevné nervy a hodně síly.

      • Pavla Matoušková napsal:

        Dobrý den,
        děkuji Vám za odpověď. Jsme ze středních Čech, jezdíme do Prahy k lékařům. Neuroložku máme MUDr. Molínovou, jdeme k ní v listopadu, tak to s ní budeme řešit. Poprosila bych Vás o kontakt na dětského psychologa z Prahy. Už jsem některé hledala na internetu, ale nevím, s kterým bylo bylo nejlepší řešit náš případ.
        Moc děkuji za povzbuzení a odpověď.
        Hezký den. Pavla Matoušková

  • Renata napsal:

    Dobry den, mam kraticky dotaz. Mam jednivajecna dvojcatka, holcicky, 3m(-5tydnu). Uz se hezky usmivaji , reaguji na nas, na hracky, zacinaji vydavat ruzne zvuky a slabiky eg apod., ale na sebe vzajemne zatim ne. Kdyz jsou u sebe, tak se nechtene bouchaji rucickama. Kdy na sebe zacinaji dvojcata vzajemne reagovat? Dekuji.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Renato,
      je to velmi individuální, kdy na sebe dvojčátka začínají reagovat. Některá se zklidní, když leží ve stejné postýlce a dotýkají se ručkama hned po narození, jiným vzájemné doteky vadí…Pokud zatím nevyhledávají vzájemné kontakty ručkama a jedná se jen o náhodné „bouchání“, může to znamenat, že je ještě „nenašly“ (a nebo, že na sebe nebudou přespříliš vázané, nebo dokonce že budou rivaly). Nechte tomu volný průběh, uvidíte, jak se budou jejich vztahy vyvíjet.
      Srdečně zdravím a přeji pevné nervy!

  • Kateřina Svobodová napsal:

    Dobrý večer,
    mám doma 5letá dvojčata holčičku a chlapečka. Holčička je citlivější, více bojácnější, chlapec je jakoby tahounem, všude chodí první, mluví za oba, atd. Holčička se hodně bojí lékařů, opravdu už nevím co s tím. Bojí se i běžné prohlídky, kdy se nic nepříjemného neděje. Už jsem opravdu zoufalá, chlapeček je úplně v pohodě, nezabírá ani, že když jde chlapec první tak holčička vidí, že to nic není, že to nebolí, i tak pláče. Vím, že to do problematiky dvojčat až tak nepatří, ale byla bych ráda za každou radu.
    Díky
    Svobodová

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, paní Svobodová,
      omlouvám se za pozdní odpověď, nedostala jsem se dříve na net :-(.
      Podle toho, co píšete, odhadla bych, že chlapec je dvojče A (první narozené) – vykazuje typické znaky „staršího“ dvojčete: odvahu, nezávislost, komunikativnost, dominance. Holčička vypadá, že bude závislá na svém dvojčeti (i na Vás). Je to u dvojčat celkem běžný model – jedno z dvojčat je dominantní, druhé submisivní, což může mít různé projevy. Někdy to dělá problém v komunikaci s dětmi, jindy, tak jako ve Vašem případě, v komunikaci s dospělými. Bohužel neznám radu, jak z toho ven – snad jen stále dokola vysvětlovat a vysvětlovat… Věřte tomu, že se to časem upraví, ale asi už vždycky bude chlapec tím průbojnějším a pro dcerku určitým „ochráncem“ (tak, jak to v přirozeném životě bývá)…
      Přeji Vám hodně pevné nervy a hodně trpělivosti!

      • Kateřina Svobodová napsal:

        Dobrý den,
        děkuji za odpověď, Ano, chlapec je starší z dvojčat.
        Ještě jednou Vám děkuji
        Hezké léto

  • Jiřina Petáková napsal:

    Dobrý den,

    máme dvojvaječné holčičky, 22 měsíců. Poslední dva měsíce mladší dvojče napadá starší. Nejdřív to začalo kousáním spíše jen tak ve hře. To jsme se jí vždy snažili hned napomenout, neustále jsme opakovali, že se to nedělá a že to nesmí. Kousat přestala, ale začala sestru mlátit nejen rukama, ale vším co jí přijde pod ruku. Poslední týden se k tomu přidalo i štípání. I přes to, že jí neustále napomínáme, útoky jsou stále častější. Starší dvojče se útokům nijak nebrání a reaguje na ně vždy jen pláčem. Předpokládám, že fyzický trest ani vykázání „na samotku“ není v tomto případě adekvátní. Máme tedy stále jen napomínat čekat, že to přejde?

    Děkuji za odpověď a zejména děkuji za Vaši práci, kterou pro dvojčata a vícerčata děláte.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Jiřino,
      moc děkuji za Vaše milá slova :-).
      Nejprve Vás musím uklidnit, že „ubližování si“ je u dvojčat (bohužel) běžné. Jeho důvod bývá často v tom, že si jedno z dvojčat připadá odstrčené (byť to tak určitě není úmyslně, nebo vůbec, ale onen „agresor“ to prostě tak cítí – může se cítit, že jeho dvojče je „lepší“) a chce dokázat, že umí upoutat pozornost rodičů také… Možná to bude znít paradoxně, ale paní Jiřinka Prekopová, propagátorka Obnovy lásky v rodině, zastává názor, že když se děti bijí, je potřeba chránit obě, ale zejména dítě „bijící“ před jeho vlastní agresí (dát mu pocítit empatii, hrát si s ním, zabavit ho, aby se agrese vytratila).
      Zkuste (byť vím, že je to těžké) mladší holčičku sice napomenout, ale hned následně ji něčím zabavit, aby zapomněla na to, že sestře ubližovala… Ale tak, jak je každé dítě jiné, tak jsou i každá dvojčata jiná a na každé platí něco jiného… Někdy nezbývá než se obrnit trpělivostí a věřit, že si děti příliš neublíží…
      Držím Vám moc palce a přeji pevné nervy!

  • Dana napsal:

    Dobrý deň,
    máme jednovaječné dvojičky – chlapcov, budú mať 7 mesiacov. Chcem sa spýtať..prebieha vývoj jednovaječných dvojičiek rovnako? Zatiaľ je všetko ako má byť…len som si všimla, že starší /dvojča A/ veľa džavoce /atata a pod./, ale u mladšieho /B/ som si nevšimla zatiaľ, že by džavotal. Je to v poriadku? Nemali by všetko robiť narovnako?

    A ešte by som sa rada spýtala, ako je možné, že jednovaječné dvojičky nie sú úplne rovnaké? 🙂 Možno hlúpa otázka..ale keď som bola tehotná, som myslela, že budú musieť nosiť nejaké náramky, aby som ich rozoznala, a oni sa dajú ľahko rozoznať..sú síce „rovnakí“ /na fotkách alebo na taký letmý pohľad/, ale okrem toho teda, že napr. jeden váži cca o pol kila menej..majú trochu rozdielny nosík, jeden má v líčkach jamky, druhý nie…a celkovo majú iný „výraz“ tváre 🙂 Ale sú jednovaječní určite, lebo mali od začiatku jednu placentu.
    Ďakujem za odpovede 🙂

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Deboro,
      začnu „odzadu“. Jednovaječná dvojčata si zpravidla bývají podobná jako vejce vejci…mohou mít ale pihu nebo mateřské znaménko každý na jiném místě, mohou mít vlásky rostlé každý na jinou stranu (tzv. vlasový vír), ale opravdu si bývají k nerozeznání podobná. A…vyvíjejí se opravdu téměř stejně. Zpravidla bývá rozdíl mezi tím, kdy se například posadí nebo postaví jedno z dvojčat a kdy ho druhé následuje, jen jednoho, max. dvou dnů.
      Z toho, co píšete by mohlo jít buď o dvojvaječná dvojčátka, jejichž placenty byly velmi blízko u sebe a hned v prvních dnech mohly srůst, nebo mohou být jednovaječnými dvojčátky, které měly slabý TTTS (transfůzní syndrom) – pokud se tedy narodila již s půlkilovým váhovým rozdílem. Pak by se mohlo stát, že jedno z dvojčátek se může vyvíjet o maličko později a podoba nemusí být úplně shodná.
      Snad jsem Vám osvětlila různé možnosti, které by se mohly vašich dvojčátek týkat :-). Zbytečně se nenervujte a užívejte si „klidu a pohody“ se svými dětmi! 😉

  • Jitka napsal:

    Dobrý den,
    dovolte mi na Vás otázku, která se týká mé 4leté dcery (je dvojče B, dvojče A je bratr; narodili se plánovaně císařem v 38.tt; poporodní problémy nebyly). Nevím si s ní rady. Řadím ji do škatulky „flegmatik“. Je jí vše jedno. Na všechno má dost času, všechno jí dlouho trvá (vstávání, svlékání, převlékání, jezení, obouvání – prostě vše co je nutné a potřeba). Zatímco její bratr je již dávno připravený nebo s potřebným hotový. Mluvím na ní a ona si nejdřív „dodělá“ své věci a pak, když už jí několikrát opakuji co má udělat, zareaguje. Myslela jsem si, že když pořídíme zvířátko, že vše bude lepší – není. Nezvládáme to. Nejspíš někdě děláme něco špatně, ale nevím kde. Jsem schopná přijmout kritiku, ale potřebuji navést – pomoct – s ním jak se k ní máme chovat, jak spolu máme komunikovat.

    Děkuji. Jitka

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Jitko,
      nebuďte nešťastná a zbytečně se nekritizujte… Je zcela běžné, že dvojče B někdy bývá pomalejší, zahloubanější víc do sebe, jako by si žilo v jiném světě… Vím, že to někdy může být pro rodiče stresující, zejména když je potřeba udělat něco v určeném časovém horizontu… Pokud holčička dobře slyší a jinak se vyvíjí v normě (nehrozí autismus nebo jiná porucha), tak Vám nezbude než přijmout dcerku takovou, jaká je a snažit se s tím nějak počítat (začínat věci dříve, dát si časovou rezervu, atd.). Rozhodně bude mít život, jako flegmatik, snazší :-).
      Chápu, že u dvojčat, kdy je druhé dvojče „rychlejší“, Vám to může o to více vadit (a více drásat nervy). Kdybyste ale měla jen ji, nepřijde Vám to jako tak velký problém. Možná po nástupu do sociálních zařízení (školka, škola), se trochu změní (pozná, že ostatní mají z rychle vykonaných úkolů prospěch nebo určité výhody), ale i kdyby ne, tak nezoufejte…máte prostě dvě naprosto odlišné děti, přestože jsou dvojčata.
      Přeji Vám hlavně pevné nervy a hodně trpělivosti!

  • Lenka Lusková napsal:

    Dobrý den,mám dvojvaječná dvojčata (narozeny 31 týden) holky v červnu jim bude 6. a řeším odklad školní docházky.Jedna dcera pro školu připravena,druhá je podle vyšetření v SPC nedostatečně duševně vyspělá,pracovní nezralost,unavitelnost,motorický deficit při velmi dobrém intelektu.Tak prosím o radu jesltli jim oběma dát odklad nebo je dát do školy s jejich kamarády.Rozdělit je nechci. Děkuji za odpověď

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Lenko,
      myslím si, že je správné, že holčičky nechcete rozdělit. Znám několik rodin, ve stejné situaci, kdy rodiče dali „vyspělejší“ dvojče do školy a tomu druhému, „pomalejšímu“ dali odklad. Nedělalo to (zejména v pozdějších letech) dobrotu.
      Za sebe bych Vám doporučila dát oběma odklad – už jen tím, že jsou narozené v červnu, tak by byly ve škole mezi nejmladšími a pokud jsou předčasně narozené, tak jim odklad určitě neuškodí. Té „šikovnější“ dopřejte poslední rok ve školce nějaké kroužky navíc (často bývají přímo při MŠ), aby se nenudila a pro druhou to bude rok, kdy má možnost ještě přirozeně „dozrát“.
      Držím Vám palce a přeji pevné nervy!

  • Marcela napsal:

    Dobrý den paní doktorko, dlouho už přemýšlím o tom, zda napsat či ne, ale snad budou některé maminky dvojčat řešit podobný problém, o kterém neví, jak si s ním poradit. Máme doma dvojčata předškoláky, holka+kluk. Kluk, ač narozený první s váhou 2,8, se od 3 let potýká se zdravotními problémy (operace ledviny+močového měchýře – reflux 4.stupenň, několikrát operace ucha (trubičky)+tympanoplastika). Holka je relativně daleko víc v pohodě po zdravotní stránce a je i tahounem této dvojice. Problém, zda se to dá tak pojmenovat, který řešíme je, že si chlapec od malička hraje s panenkama a jeho nejoblíbenější činnost je převlékání Barbin, česání panenek a svých sester (máme ještě po dvojčatech 3 letou holčičku) a malování mořských panen. Auta, které mu manžel od 3 let koupil, leží v policích čistě jen kvůli prachu. Ve školce si hraje jen s holkama, protože kluci se mu smějí, že je „holka“. Mám z toho obavy i kvůli první třídě, je totiž velmi citlivý, vnímavý a od malička závislý na mě. (I když bez problémů jede na dva, tři dny k babičce). Je možné nějakým způsobem popsat, co nás čeká a zda je toto chování běžné? Vypovídá to o něčem? Moc děkuji ….

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Marcelo,
      díky za důvěru, se kterou se na mne obracíte… Myslím, že zatím není čeho se obávat… Můj syn (také z dvojčat chlapec-děvče) byl také nemocnější než dcera (ne tak vážně, jako Váš) a úplně stejně tíhl ke kočárkům, které jsem dceři pořídila… Dcera si naopak nikdy s panenkama nehrála…
      Pokud se mu ve školce kluci smějí, že je jako holka, chtělo by to promluvit si s paní učitelkou, aby nějakým způsobem zasáhla. Ve škole by se problém „jemnosti“ vašeho synka nemusel příliš projevit, zejména proto, že tam už nebude tolik času na hraní a naopak by mohl vynikat, pokud je pečlivý a trpělivý.
      Zatím bych se nebála o jeho orientaci (máte-li na mysli tento problém), vše se ještě může změnit po nástupu do školy nebo v pubertě. Nesnažte se jej násilím nutit do chlapeckých her (což je vidět, že naštěstí neděláte)… Je jasné, že vyrůstá-li mezi dvěma sestrami a maminkou, bude mít k „ženskému“ světu blíže (u nás to bylo přesně naopak – dcera vyrůstala mezi 3 bratry a sukně začala nosit až po pubertě :-))… Buďte mu oporou ve všem, co dělá, je-li citlivý, bude to potřebovat. Je dobře, že sestra je „tahoun“, věřte, že mu nenechá ve škole ublížit – budou silná dvojka.
      Přeji Vám hlavně pevné nervy, hodně sil a bezpodmínečné lásky k Vašim dětem!

  • monca napsal:

    vsechny vas zdravim a nerada obtezuji byla jsem dneas v nemocnici s mima tehotenskyma problemama a bylo mi receno ze jeden plod je 8 plus 3 a ten druhy 9 plus 2 to ze tam mam dve jsem vedela ale tohle je to vubec mozne ?muze mi to nekdo vysvetlit prosim dekuji

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Mončo,
      podle toho, co píšete se jedná o dvojvaječná dvojčata, kdy každé bylo počato v jiný den (v rozmezí téměř jednoho týdne). Není to až tak neobvyklé a neznamená to nic špatného, pokud se bude rozdíl mezi !dětmi“ udržovat stále ve stejném rozmezí.
      Gratuluji vám ke dvojčátkům a přeji hodně zdraví!

  • KLára napsal:

    Dobrý den paní Rulíková,
    máme jednovaječná dvojčata kluky, 9 měsíců a 5.letou dceru. Dcera smozřejmě od jejich narození nechce spát sama v pokojíku, takže spí se mnou v ložnice, ale to holt nereším, až se jí bude samotné chtít. Chtěla bych spíše poradit s klukama, stále je kojím a to i v noci.Bohužel nemají dudlíky asi ve třech mesících je vyplivli a nechtěli, takže je nemám čím ududlat 🙂 Nekdy v noci vydrží i 6 hodin, ale většinou se stále budí 2x za noc a znovu je uspím u prsa.Zkouším přejít na umělé mléko ale to se zatím učí pít a to i s flašky, se kterou neumí zacházet a pít z ní.chtěla bych je už odstavit, ale bojím se že v noci je neuspím.Četla jsem a i párkrát jsem to zkoušela, vyplakání, ale pak se zase postupem času zase začalo kojit i v noci, když se začali budit.Jeden s kluků spí tvrdě a i to když druhý řve jak tur, ale opačně mi ho budí,tak rychle přicupitám, někdy už je pozdě, a co potom se dvěma brečícími dětmi v noci, jedině na prso 🙂 Děkuji za radu.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Kláro,
      Váš problém je jak „vystřižený z dvojčecí čítanky“ :-). Kolem 9. měsíce věku dětí začínají maminky cítit únavu a rády by přestaly kojit. Bohužel je to období, kdy jsou děti nejvíce navázány na maminku a jakékoliv odstavení je hodně obtížné… To, že děti v noci uspáváte prsem, není nic neobvyklého, dokonce mnoho maminek spí s dvojčaty v posteli a jen je prostě v noci k prsu přivine a ony se samy napijí, takže maminka vůbec nevstává (v rámci zachování vlastního zdraví a rozumu)… Odstavení v této době je proí mamionku náročné, protože děti dokáží probrečet celou noc – odmítají dudlíky i lahvičky s mlékem. Chce to hlavně vydržet – když se už rozhodnete (a musí to být pevné rozhodnutí), bude trvat tak 3-4 dny, než děti pochopí, že je s kojením konec. Do té doby budou plakat (nebojím se říct řvát) a prs vyžadovat… Když vydržíte a nedáte jim ho, vyhrajete… Ale – pokud vydržíte cca do roka, bude to snadnější… No a dcera ve Vaší ložnici? Děláte správně, že to neřešíte… Dcera ocení, že je u vás blízko a jednou vaši ložnici určitě opustí ;-).
      Přeji Vám pevné nervy a hodně síly!

      • Klára napsal:

        Děkuji za radu paní Rulíková. Jen chci podpořit rodiče dvojčat, kteří mají podobný problém…kluky jsem nechala vyplakat a rozhodla že prso už jim v noci prostě nedám, vydržela jsem, první noc to bylo hodně těžké, dokázali brečet 45 minut, druhou noc lepší, třetí ještě lepší atd… a výsledek, kluci spinkají celou noc, chodí spát před osmou ale v noci se mi nakojení už nebudí, sice obvykle se mi budí kolem půl páté ráno to je nakojím (jediné naše kojení) a usnou dál. Naučili se mi pít i Sunar s flašky. Jsem už s tím to nadmíru spokojená a hlavně se vyspím celou noc. Dcera se od pátých narozenin přesunula sama do pokojíku a nynější výsledek – sama usíná a též spinká sama v pokojíku celou noc. Jak říkáte hlavní je VYDRŽET 🙂 a vyplatí se to 🙂 , ještě jednou děkuji i za tuto poradnu, krásný den klára

  • Martina napsal:

    Dobrý den,
    nevíte náhodou, zda by měl otec právo na doprovod dvojčat k lékaři, když jdu s nimi i já jako matka na mateřské dovolené? Kolikrát se to všechno nedá stihnout, když jsou dvě miminka a jeden dospělý. Nevíme ale, jestli by to zaměstnavatel uznal a proplatil – dá se brát jako že já jdu s jedním dítětem a partner s druhým?
    Děkuji za odpověď.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den,
      ano, otec má nárok na placené pracovní volno dle § 199 zákoníku práce. Tuto situaci upravuje nařízení vlády č. 590/2006 Sb. v bodě 8, které říká:
      „Pracovní volno k doprovodu rodinného příslušníka (manžela, manželky, druha, družky, dítěte, rodiče a prarodiče nebo jeho manžela či manželku) do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení.
      Pracovní volno se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na 1 den, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možno provést mimo pracovní dobu.“ Vzhledem k tomu, že Vy pracovní volno nečerpáte a sama návštěvu lékaře nezvládnete, spadá doprovod manžela pod uvedený paragraf.
      Přeji hezký den!

  • Pavla napsal:

    Dobrý den, mám prosbu. Známá řeší problém s dvojčaty – letos v prosinci jim bylo 6 let, oba chlapci. jeden je smělý, energický, vůdčí, druhý introvert, drobný, vnímavý, ale neprůbojný – a bratr je pro něj vše, vše kopíruje, snaží se být i s jeho kamarády atd. Problém je v tom, že je také (i dle přípravky ve škole a vyjádření PPP) nezralý pro školu. Jak řešit situaci, kdy by jedno dvojče mělo mít odklad a druhé ne? Poslat je spolu a riskovat neúspěch jednoho z nich nebo dát odklad a rozdělit jednostrannou závislost? Na škole mají jen jeden ročník, takže nejdou dát ani do různých tříd. Díky moc předem za zkušenosti, i když vím, že se těžko zobecňuje.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Pavlo,
      vztah mezi dvojčaty, který popisujete je naprosto běžný. Většinou dvojče A (první narozené) bývá dominantnější, dvojče B se „veze“.
      Ze zkušenosti (jak své, tak mnohých mamin, které prošly mou poradnou) nedoporučuji rozdělení dvojčat do různých ročníků. „Slabší“ dvojče by se mohlo cítit špatně, jakože bratrovi nestačí, že je „ten“ horší. Doporučila bych naopak zažádat o odklad pro oba chlapce. V získaném „roce navíc“ může druhé z dvojčat sociálně dozrát a „prvnímu“ lze zajistit kroužky navíc (při mateřské škole či jinde) tak, aby se nenudil. Ve škole potom bud šikovnější z dojčat táhnout toho o něco slabšího a budou silný tandem. Pokud by je vaše kamarádka rozdělila, hrozí, že budou (jeden nebo i oba) tímto rozdělením traumatizováni. Nemluvě o tom, že pro maminku bude snazší, budou-li oba v jedné třídě (jednak jim bude končit společně vyučování, jednak budou mít stejné úkoly a v případě nemoci stačí, když jedno z dvojčat donese informace o tom, co se ve škole dělalo).
      Držím palce, aby se kamarádka dobře rozhodla.

  • Monika Kersten napsal:

    Dobrý den,
    s manželem máme 6letá dvojčata, která budou chodit do 1.třídy. JSou to jednovaječná dvojčata a jsou to kluci. Kluci teď chodí do předškolní třídy MŠ. Chodí do stejné třídy, my ale přemýšlíme, jestli je nemáme zapsat do každé třídy zlvášť – tedy na základní škole. Již jsme byli u zápisu. Kluci jsou na sobě dost závislý, jeden bez druhého neudálá ani ránu, jak se říká. Všude chodí spolu, vystačí si sami dva. Chodíme s nimi na cvičení, a jakmile nejsou spolu ve družstvu, brečí. Chtěli bychom, ale aby se stali více sebejistější a hlavně, aby „jeli“ každý za sebe. Přece jen i když jsou stejní, tak jsou svým způsobem odlišní. Jeden je více citlivější, druhý více takový do „větru“. Ale pokud jsou v cizím prostředí, drží naprosto při sobě. Zároveň ale nechceme, aby jim to nějak ublížilo.
    Děkujeme za odpověď
    Monika a Mark Kersten

    Nevím jestli je důležité zminit, že se kluci narodili v Německu a až do jejich 4 let,jsme tam žili. Oba ale umí jak češtinu tak němčinu.
    Děkuji

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Moniko,
      pokud jsou na sobě Vaši chlapci závislí, nedoporučila bych, abyste je do první třídy rozdělila. Nástup do 1. třídy je vždy psychicky náročný a pokud by k tomu ještě byla dvojčata rozdělena, bude to pro ně velmi stresující. Také pro vás, jako rodiče, je určitě výhodnější, budete-li s dětmi psát jedny úkoly a budou-li se děti učit z jedněch učebnic a ve stejném učebním programu… Výhoda společné třídy je i ta, že bude-li jeden z chlapců nemocný, druhý mu může donést úkoly, budete chodit na jedny třídní schůzky… Až se chlapci ve škole zaběhnou, můžete je třeba ve 3.třídě rozdělit.
      Držím Vám palce, ať se dobře rozhodnete!

      • Monika Kersten napsal:

        Dobrý den,
        děkuji za odpověď. Asi máte pravdu v tom, že kluci by nástup do 1.třídy měli ještě tím složitější. Dáme je tedy do jedné třídy.
        Ještě jednou děkuji
        Monika

  • Markéta Kratochvílová napsal:

    Dobrý den, o mém problému jsem četla pár názorů,ale stále nevím, jestli rozdělit dvojčata do školy. Jde o chlapce a děvče, ve školce si hrají zvlášť i spolu, na hřiští nevyhledávají jiné děti, ale dokáží se zapojit. Když je jeden nemocný, druhý funguje normálně bez něj. Společná třída by byla jednodušší pro nás rodiče z hlediska úkolů, organizace dne apod, rozdílné třídy by asi podpořily jejich samostatnost. Jsou nějaké faktory, hledska pdle kterých se rozhodnout? Chci pro děti to nejlepší řešení, ale opravdu nevím.
    Děkuji za opdově’d
    Markéta
    P.S. Z vašich pražských kurzů pro rodiče dvojčat jsem těžila hodně dlouho, u dvojčat opravdu dost věcí fungovalo jinak než bych se dočetla v příručkách pro výchovu „monodětí“

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Markéto,
      děkuji Vám za milá slova, jsem ráda, že jsem mohla alespoň v začátcích pomoct :-).
      K rozdělení dvojčat do školy – podle toho, co píšete, nejsou na sobě Vaše děti nepřiměřeně závislé, tudíž není potřeba je rozdělovat do různých tříd. Výhodou je, že si je učitelé nikdy nebudou plést, takže opět odpadá jeden z důvodů k rozdělení. A pro Vás, jako pro rodiče, je určitě snazší, aby dvojčata chodila do stejné třídy (jak z organizačních důvodů, tak se Vám snáze bude učit s dětmi, které mají od jedné učitelky stejné nároky). A velmi brzy (nejpozději kolem 3. třídy) se dvojčata – chlapec a děvče – začnou identifikovat se svou „genderovou“ skupinou, takže se jejich individualita začne rozvíjet zcela přirozeně.
      Držím Vám palce, abyste zvolila správnou cestu, která bude vyhovovat Vám i Vašim dětem!

  • Kateřina napsal:

    Dobrý den paní Vítková Rulíková,moc děkuji za odpověď,hodně mě povzbudila. Dcerka do školky chodí od září,je tam spokojená a chodí tam ráda. A když pro ni odpoledne přijedu s velkým kočárkem,hned je kolem chumel dětí,i starší kluci přijdou okukovat dvě mimina. Cesta domů zabere tak hodinu,takže se dostatečně vyběhá,povídáme si o tom,co bylo ve školce,zpívá písničky,říká básničky a vypadá spokojeně… Jenže po návratu domů musím zase obstarat mimina a i když první svlékám tu nejstarší a první jí nachystám svačinu,jakmile se začnu věnovat těm malým,nastane „zlobení“. Od školky mě odrazovala babička,že je na to ještě moc malá, a že bude ještě víc žárlit,když budu doma s malými,ale bez ní. Přesto jsme ji na jaře přihlásili,a teď jsem ráda,že jsme to udělali. Bude to asi chvíli trvat,než se srovná se všemi změnami,které přišly během jednoho roku.

  • Helena Buchtová napsal:

    Dobrý den,
    chtěla bych se zeptat, jak dvojčátka nejlépe naučit na nočník. Máme holčičky, 25 měsíců. Před druhým rokem jsme začali zkoušet, ta starší se občas vyčůrá, ale jinak jsou obě „držáci“ a většinou to pustí do plínky při spaní po obědě nebo v noci. S radostí si sednou na záchod, ale baví je tak akorát trhat toaletní papír, ale zbytek nic. A pokud jim nabídnu nočník, tak se stává, že začnou křičet a utíkají pryč. Zatím to až tak neřeším, stejně je zima a ven bych je pro jistotu bez plínek nedávala, aby nedošlo k nehodě a holčičky nakonec ještě nebyly nemocné. Mají starší téměř 4letou sestřičku, ta byla bez plen kolem druhém roku a velmi brzo i v noci,ale je nějak neumím přesvědčit. Ale myslím si, že moc dobře ví, co se po nich chce.Děkuji za radu a přeji hezký den.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Hobrý den, paní Heleno,
      je dobře, že zatím nočník neřešíte, protože čím více se na děti tlačí, tím hůře to přijímají a protože s dvojčaty nelze být tak důsledná jako s jedním dítětem, bývá to vždy na dýl. Další důvod je, že u dvojčat často dochází k pozdějšímu dozrávání inervace močového měchýře (zejména, jsou-li předčasně narozena), takže ne vždy dokáží moč udržet a spojit si nucení na čůrání s nočníkem.
      V současných plenkách děti necítí nepohodlí, proto je těžší je na nočník naučit. Běžně dvojčata začínají na nočník vědomě čůrat přibližně od druhého roku. Ideální na zbavení se plen je právě léto, nejlépe na zahradě, kde necháte děti běhat bez plenek (takže máte ještě pár měsíců čas) :-).
      Takže nejlépe bude, abyste děti i nadále „seznamovala“ s nočníkem, vysazovala je nejlépe hned po spánku, po jídle a když vypozorujete, že by mohly „něco udělat“ a za každý úspěch je chvalte.
      Vím, že jsem Vám asi příliš neporadila, ale každý pár dvojčat je jiný a na každého platí něco jiného, každý má své vývojové stupínky odlišné. Srdečně zdravím a přeji pevné nervy!

      • Helena Buchtová napsal:

        Dobrý den paní Vítková Rulíková,
        moc děkuji za odpověď a ujištění, že není kam spěchat. Přeji vám příjemné a klidné prožití vánočních svátků a v novém roce hodně zdraví a pohody.

  • Kateřina napsal:

    Dobrý den,mám čtyřletou dceru a roční dvojčata,kluka a holčičku.Celý ten rok byl tak trošku „boj o přežití“,ale zvládli jsme to. Stále kojím,v noci spíme všichni společně(máme balkonky po stranách manželské postele),mimča nás budí tak 2-3x za noc,ale jen se přitulí a spíme dál,na to jim stačí i tatínek,mlíčko chtějí až k ránu,takže po roce jsem zase relativně vyspalá. Starší dcerka spí také s námi,než se mimča narodili,spala krásně ve svém pokojíčku,od jejich narození vůbec. Ani ji tam spát nenutíme když sama nechce,i když malí pláčou,ona spí jako dřevo. Snažíme se věnovat jí co nejvíc času,ale ono je ho najednou strašně málo na všechno. Nevím jak jí mám pomoci aby to zvládala lépe. Dcerka si kouše nehty,ničí snad vše co se zničit dá,obrázky,knížky,hračky… S malými si dokáže hezky hrát,zároveň jim ale nenápadně ubližuje,štípne,zmáčkne,škrábne,strčí je a podobně. Prosím Vás,je to asi normální,já sama jsem jedináček tak mi to připadá špatné,dá se s tím něco dělat,nebo ji to časem přejde? A existuje třeba nějaká literatura o sourozencích,kterou byste mohla doporučit? Děkuji

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá maminko,
      naprosto Vám rozumím, zažila jsem si to také (podobně jako asi většina maminek dvojčat, které již doma měly starší dítě). To, co popisujete je naprosto přirozené (a řekla bych, že ještě v „normě“ – jsou i jiné projevy žárlivosti, starší děti se začínají pomočovat, nechtějí mluvit, apod.), ničeho se nebojte, určitě to s věkem přejde. Nevím, odkud jste a jaké máte možnosti, ale doporučila bych Vám, abyste starší dcerku dala na část dne do školky (což asi bude obtížné, školky jsou většinou přeplněné) nebo s ní alespoň navštěvovala mateřské či rodinné centrum -ta často poskytují i hlídání nebo různé kroužky pro předškolní děti (za přijatelné peníze). Dcerka by se tak setkávala s dětmi stejně starými (ve věku 4 let už děti potřebují kolektiv vrstevníků), byla by část dne „sama“ bez dvojčat a vy byste s ní pak mohla probírat, jaké to ve školce/na kroužku bylo a jak je oproti malým dvojčatům velká. To často pomáhá, že si začne svých sourozenců více vážit (starší dítě je ve školce nebo na kroužku naopak středem pozornosti, ne každé dítě má doma dva stejně staré malé sourozence :-)).
      Myslím, že zrovna na těchto stránkách (alespoň v to doufám :-)) je ke stažení v pravé části v sekci Brožury téma Sourozenci dvojčat.
      Přeji Vám pevné nervy a vězte, že brzy se to upraví a všechny děti si navzájem budou hrát společně!

  • Lenka napsal:

    Dobrý den, prosím o radu a vysvětlení. Nedávno jsem v televizi viděla reportáž o vícečetném těhotenství maminky v Milovicích. Byla tam zmínka o možnosti, že by jakékoliv město v ČR mohlo matce vícerčat, tj. jak jsem pochopila i dvojčat, 1x za 3 měsíce přispívat na plíny a to cca částkou 1-2 tisíce korun. Sestře se dvojčata narodila předčasně včera. Rozhodně bude tíživé finanční situaci – hypotéka, MD bez přijmu. Můžete mi, prosím, poradit, kde najít odkaz na čerpání tohoto příspěvku? Existuje-li ještě vůbec či se netýká jen trojčat atd. více dál. Či to neposkytuje každé město? Dotazovali jsme se příslušné úřednice, ale bez výsledku. Nic o tom nevěděla. Děkuji velice, Lenka Šrámová

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, paní Lenko,
      gratuluji Vaší sestře k narození dvojčátek. Příspěvek, který dává město Milovice není nárokový ani nevychází z žádného zákona. V Milovicích se rodí poměrně dost vícerčat (dvojčat a trojčat – teď i paterčata) a proto se Rada města rozhodla těmto rodinám přispívat. Znamená to tedy, že jakékoliv město se může rozhodnout o tom, kam bude své peníze dávat (na sport, kulturu, rodinám nebo seniorům…) a pokud se rozhodne, že pomůže rodinám s vícerčaty (jako např. Milovice), tak pak mohou rodiny s vícerčaty od města tyto peníze čerpat. Ale neznám bohužel žádné jiné město, které by takto postupovalo.
      Snad jsem Vám tuto otázku objasnila.
      Srdečně zdravím a Vám i sestře s dvojčaty přeji vše dobré.

      • Lenka napsal:

        Dobrý den, děkuji za odpověď. Setra bydlí v katastru Český Brod. Tedy, pochopila jsem, že ani MěÚ Český Brod toto nevydává. Milovice jsou v tomto ojedinělé. Přesto děkuji. Lenka Šrám

  • Blanka napsal:

    Dobrý den, paní Vítková Rulíková,
    v 7+5 tt mi můj gynekolog oznámil, že srdíčko tluče ….a „vidíte to? Podívejte se sem… Druhé srdíčko taky tluče!“. Jednovaječná dvojčata! 🙂 Jsem z toho pořád hodně na větvi, je mi 32 let, otěhotněla jsem asi 2 týdny po svatbě… Má první reakce byla obrovská radost. Lékař mě hned upozornil na všechny možné komplikace, přesto, že radost přetrvává, stále mám strach, zda to všechno dokážu. Nyní začínám 9. týden těhotenství, je mi nevolno, jsem unavená, občas pěkně protivná, ale šťastná. Pracuji na manažerské pozici a moje práce je dost stresující. Koncem měsíce března (v 31. týdnu těhotenství) mne čeká veliká pracovní akce – obrovská konference, která vyžaduje několik měsíců příprav, shánění peněz, je to náročné, zodpovědné a je to skoro celé na mně.
    Vůbec si nedokážu představit, jak to (a zda to) zvládnu takto HODNĚ těhotná. Těhotná jsem poprvé a vím, že zkušenost se těžko přenese… Tento týden mám poslední šanci konferenci odvolat (nikdo jiný ji dělat nebude, jsme malá firma). Prosím Vás o názor – nebo o názor někoho zkušeného – mám to udělat? Já se zdráhám to v práci i říct, že jsem těhotná… Natož toto… Mám z toho nervy už teď. Ovlivní stres těhotenství hodně? Neublížil by miminkům? Moc děkuji za rady.

  • B. napsal:

    Dobrý den,

    Mám přítele, jehož sestry jsou navzájem dvojčata. Děti s ním zatím neplánuji, ale jen tak mě napadlo, jaká je pravděpodobnost, kdybych s ním měla mít dítě, že to nebude jedno dítě, ale rovnou dvojčátka?

    Děkuji

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Jano,
      bohužel takovou pravděpodobnost nedokáži určit. Záleží také na tom, zda jsou sestry Vašeho přítele jednovaječné (v tom případě není dědičnost rozhodující) nebo dvojvaječné (zde již určitá pravděpodobnost dědění existuje, ale spíše až u dětí Vašehp přítele – tedy ob generaci).
      Přeji Vám vše dobré!

  • Jana napsal:

    Dobrý den, je mi 27 let a mám již 3 letou a roční holčičku. Teď jsem zhruba ve 12.týdnu s jednovaječnými dvojčaty přirozeně počatými. Stále se s tím nejsem schopna moc vyrovnat. Chtěli jsme děti 3, ale příroda si poradila sama. Na posledním UZ mi bylo potvrzeno, že se jedna o jednovaječná dvojčata s jedním vakem i placentou tudíž ta nejrizikovější varianta. Jsem z toho v rozpacích. Mám strach, zda vůbec může takové těhotenství zdárně dopadnout. Neumím si představit, co by bylo se staršími, stále dost malými dětmi, kdybych musela ležet v nemocnici nebo se nedej bože miminka narodila dříve. Stále si říkám,jak to pak budu zvládat? Ta starší teď začala ost zlobit, nepouslouchá, křičí, neuklízí, a dost se začala počůrávat. Nevím, zda to není reakce na to, že manžel je již 3 měsíce na služební cestě a vrací se jen na víkendy. A mě napadá, zda to vůbec zvládnu? Těšila jsem se, jak si poslední těhu užiji, budu cvičit, plavat a užiji si přirozený porod a místo toho se musím vyrovnat z tolika věcmi, které jsou po mě nové. Možná bych potřebovala jen uklidnit, nebo znát zkušenost nějaké maminky v podobné situaci….tím jak jsem teď pořád sama mám černé myšlenky. Děkuji moc.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Jano,
      moc se omlouvám za opožděnou odpověď, ale teď je ve Vámi podobné situaci více lidí a někteří mne kontaktují i telefonicky, tak jsem se na internet teď moc nedostala. Není to záviděníhodná situace, ve které se nacházíte, ale nic není tak horké, jak vypadá… Příroda by nikdy nenadělila dvojčata mamnince, která by to nezvládla :-). Každopádně těhotenství s jednovaječnými dvojčaty s jedním vakem i jednou placentou se běžně mohou donosit, toho se bát nemusíte. Snad jen to pro Vás bude těžší, protože máte ještě malou dcerku, kterou zřejmě často nosíte a to by bylo potřeba pomalu odbourávat… To, že se Vám starší dcerka začala počůrávat a zlobit, může být samozřejmě důsledkem nejen nepřítomnosti tatínka, ale také cítí, že se něco děje, že už nebude středem pozornosti (ono se to běžně stává již u druhého dítěte, když „jedináček“ přijde o své postavení)… A také nastává období prvního vzdoru, tak je potřeba, aby měla určené hranice, ale aby cítila Vaši lásku a podporu. Ale to vše se zlepší, uvidíte… Hledejte v tom pozitiva – třeba že bduete mít časem dvě „chůvičky“, holčičky určitě bude bavit hrát si s dvojčátky a nebudou se hádat, protože každá budou mít „to svoje“ :-). Pokud byste chtěla kontakt na nějaké maminky, které byly v podobné situaci, ráda Vám je poskytnu.
      Pokud Vám pomohou i prarodiče (budou-li ochotni a schopni), určitě to zvládnete. A kdyby to mělo zůstat jen na Vás, tak také nezoufejte – našli bychom nějaké dobrovolníky, kteří by k Vám chodili na výpomoc :-).
      Držte se a myslete pozitivně! Věřím, že vše dobře dopadne!
      Přeji vše dobré!

      • Jana napsal:

        Moc Vám děkuji za pozitivní slova. Často teď pláču a nějak to všechno nezvládám. Pokud byste byla tak hodná, poprosím vám o kontakty na jiné maminky. Moc by mi to pomohlo. Děkuji moc,.

        • Renata Fiaková napsal:

          Jano, nebojte se, zvládnete to.
          Pokud budete chtít, ozvěte se (fialovar@gmail.com). Jsme na tom podobně a věřte, jde to. Vaše pocity chápu, se mnou se taky točil svět. A dneska bych ani jednoho ze svých čtyř kluku nedala! A neměnila bych.
          Držím Vám palce, Renata

        • Adéla napsal:

          Dobrý den Jano,
          tak jsem konečně po dlouhém hledání na internetu našla podobný případ který právě řeším. Máme doma dva kluky 5 a 8 let a rozhodli jsme se s manželem pro třetího mrňouse. Já pocházím ze třech dětí a tak jsem si říkala,že tři děti zvládneme i když jsem občas pochybovala, rozhodli jsme se,že do dalšího mimča půjdem. Manžel je pohodář a dětí by bral klidně víc, akorát bohužel podniká a není moc doma:-(.No a co se nestalo také čekáme dvojčata! Nevím co stím, bojím se, že to nezvládnu, dokonce mě napadají i myšlenky jít na potrat, zároveň tuším,že toho nejsem schopná – udělat to! Také často bulím…a to mám děti tak ráda.Oproti vám mám výhodu kluci jsou už věčí a dvojčata dvojvaječná. Asi vás tímto nepodpořím, jen jsem vám chtěla napsat,že řeším úplně to stejné a také se trochu vypovídat. Manžel bere vše z nadhledem, víc dětí pro něj není problém a o potratu se se mnou nechce vůbec bavit. Jsem sama na sebe naštvaná,že vůbec nad něčím takovým přemýšlím,ale je to tak..Adéla

        • Petra sedláčková napsal:

          Milá Jano nezoufejte,mám doma dva kluky 6 a 4 roky a přáli jsme si holčičku, říkala jsem si no 3 děti v dnešní době to je dost luxus,ale přesto do toho půjdeme a zkusíme to no a ejhle:) jsou z toho dvojčata ještě nevíme pohlaví,ale douuuufááám v ty vytoužené holčičky, Taky mají jednu placentu a jeden vak, tak jako vaše,ale myslím si, že dnešní lékařská péče dokáže skoro zázraky a dopadne vše dobře.Také jsem pár dní nespala a přemýšlela jak to zvládneme,ale myslím si, že do vínku nedostane dvojčata ten co by to nezvládl, první rok bude asi náročný,ale potom si myslím, že budeme sklízet jenom ovoce,budou si spolu hrát atp.vždy když je mi úzko, což mi bývá si řeknu,zvládli to jiný, zvládnu to taky a když je mi úplně nejhůř, mluvím se svým partnerem o tom jak se bojím jak to zvládnu, jak to utáhneme finančně a on mě uklidní a ze mě všechno spadne, zkuste to funguje to a když budete chtít najděte si mě na FB můžeme se navzájem podpořit Petra Sedláčková Nový Bydžov

          • Jana Kopecká napsal:

            Dobrý den, až teď jsem se dostala na Vaše příjemné a podpořivé příspěvky. My jsme bohužel to štěstí neměli a o naše jednovaječná dvojčátka holčičky jsme v půlce listopadu přišli. Byla jsem v 19. týdnu těhotenství. Každý týden jezdila do Hradce k dr Hodíkovi…..bohužel medicína není všemocná, jedno miminko měli pravděpodobně rozštěp páteře a chybějící vermis mozečku….zaostávalo dost ve vývoji…cca 3 týdny. Měla jsem i hodně rozvinutý TTS. Týden jsem ležela v Hradci na rizikovém, měla jsem jít na fetoskopii a měli se pokusit jedno to zdravé miminko zachránit..Zákrok byl však velmi komplikovaný, měla jsem placentu na přední stěně. Hodník zákrok ani nedoporučil z hlediska velkých rizik..embolie plodovou vodou, vzití celé dělohy apod. Vzhledem k dětem co již doma mám, mi to nikdo nedoporučil…ani to nešlo. Nebyla šance jak mi pomoci. Pak se to vyřešilo za nás. Nejdříve zemřelo jedno a druhý den druhé miminko. Porod vyvolávaný za 22 hod po všem. Odcházela jsem z Hradce po týdnu, vyčerpaná, na pokraji sil…tolik jsme bojovali. S manželem nás to stálo spoustu sil. Teď je to půl roku, když vidím venku jednovaječná dvočátka, vzpomenu si…ale nepláču. Dopadlo to nejlépe jak mohlo. Mám tu dvě krásné dcery a 3. miminko stále moc chceme….už to nebudeme dlouho odkládat a necháme tomu volný průběh. Doufám, že si to tentokrát užiju, bez komplikací a vytoužené 3. miminko k nám přijde. Paní Rulíkové moc děkuji za podporu, i jsem ji volala a vždy mi moc pomohla. Vám ,co jste mi tu psali podporu přeji jen a jen to nejlepší a doufám, že u vás vše dopadne v pořádku…Držím vám palce!

  • Táňa napsal:

    Dobrý večer, jsem v 7.tt., a čekám dvojvaječná dvojčata. Četla jsme, že se může ještě klidně stát, že bude jen jedno nebo žádné…
    Prosím o Váš názor na vitamínové doplňky pro těhotné. Zajímalo by mě, zda může dojít k „převitamínování“ a má-li zvýšená dávka vliv na plod/y, nebo si tělo vezme jen co potřebuje a zbytek vyloučí? V době početí jsem začala užívat 1x denně GS Mamavit a již třetí týden užívám ještě k tomu 2x denně Elasti-Q ProMimi DHA. Jde mi hlavně o dávku kyseliny listové. Stravuji se docela pestře, každý den aspoň jednu porci zeleniny a ovoce.
    Velmi děkuji za Vaši odpověď.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Táňo,
      ano, může se stát, že ještě do 12. tt se jedno dvojče může „vstřebat“. Ani při těhotenství s vícerčaty není třeba to s vitamínovými doplňky přehánět a brát násobky doporučených dávek. Je to přesně tak, jak píšete – to, co Váš organismus nezpracuje, to prostě vyloučíte močí (a zbytečně si zatížíte ledviny). Pokud k tomu není žádný důvod (například nedostatek kyseliny listové v krvi), není nutné při pestré stravě brát žádné doplňky navíc či násobit dávky.
      Přeji Vám hlavně zdraví!

  • Michaela napsal:

    Dobrý den, hrozně moc chci dvojčata. U nás v rodině nikdo nepochází z dvojčat. Jedny dvojčata dvojvaječný holky se narodili hned po vyřazení antikoncepce. A chci se zeptat jestli nemá člověk chvíli počkat nebo může hned jestli to nějak neovlivní plod. A jestli nemáte nějaký návod pro vyšší pravděpodobnost dvojčat. Děkuji

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Michaelo,
      početí dvojčat se dá ovlivnit (pomineme-li umělé oplodnění) jednak hormonální léčbou, která ovšem musí být indikována lékařem, jednak početím co několika měsíců po vysazení antikoncepce (nemusíte se bát, na plod to vliv nemá). Ale opravdu raději zvažte vaše touhy – dvojčátka nejsou jen ta dvě krásná miminka v kočárku. Už samo těhotenství je rizikové (tělo ženy není přizpůsobeno na těhotenství se dvěma plody), porod také a výchova dvojčat je mnohem náročnější než výchova „mono“ dětí.
      Přeji Vám hodně štěstí, ať už vám dvojčata „vyjdou“ či ne…

  • Lenka Cichá napsal:

    Dobrý den, jsem ve 20. týdnu těhotenství s dvojvaječnými dvojčaty, dosud rostli pěkně stejně, ale dnes se na ultrazvuku ukázal rozdíl asi 5 cm. Jinak vypadají v pořádku. Je to moc velký rozdíl? Pokud by jedno dvojče za druhým výrazněji zaostávalo, co nás může čekat? Děkuji za odpověď. Lenka

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Lenko,
      zatím se ničeho nebojte. Rozdíl může být způsoben třeba i jen nepřesným měřením. Pokud by byla dvojčátka jednovaječná, mohl by hrozit transfúzní syndrom, ale to není u dvojvaječných dvojčat možné. Pokud je vše ostatní (srdeční činnost, pohyby, atd.) v pořádku, nemusí se jednat o nic vážného. Kdyby se Vašemu lékaři něco nezdálo, určitě by Vás pozval na častější kontroly…
      Pokud by jedno z Vašich dvojčátek opravdu hodně zaostávalo, mohlo by se jednat o nedostatečné zásobování živinami (nedostatečnost pupečníku) a v případě, že by byl rozdíl v hmotnosti mezi vašimi dvojčátky vyšší než 20%, řešilo by se to pravděpodobně předčasným porodem.
      V tuhle chvíli se ale nemáte čeho obávat a snažte se být v klidu a myslet pozitivně :-), psychika má na vývoj plodu velký vliv…
      Přeji Vám vše dobré a ať se Vám narodí krásná a zdravá miminka!
      Srdečně zdraví
      Klára Vítková Rulíková

  • Petra napsal:

    Dobrý den,
    z ketu čekáme dvojčátka. Nyní jsem v 7tt+1. Asi někoho pohorším, ale v současné době řešíme možnost redukce. Je to z toho důvodu, že náš syn je po IVF také z dvojčat. Bohužel v 23tt odtekla dvojčeti A plodová voda (bez příčin) a narodili se ve 25tt. Nakonec tento brzký příchod zvládl jen syn. Někdo si položí otázku, proč jsme si nechali zavést 2 embry, tak odpověď je, že jsme se nechali přemluvit lékařem, čehož nyní litujeme (ale už je pozdě). Problém je ještě v tom, že opět špiním a tak to minule vše začalo také v 7tt a pokud by tento problém přetrvával, tak by redukce nešla provést. Chtěla jsem se zeptat, zda jste se někdy s podobným případem setkala a konec byl šťastný.
    Děkuji za odpověď
    Petra

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Petro,
      děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mě obracíte. Nenechte se stresovat Vaším okolím, kdo není ve Vaší kůži, nemůže soudit. V tuhle chvíli bych ještě počkala, pokud špiníte, může se stát že druhý plod prostě „odejde“ sám… Pokud ne, uvidíte, co Vám lékař poradí. Ano, znám několik případů, kdy se po redukci narodilo zdravé miminko (nebo dvě po redukci z trojčat). Bohužel znám i opačné případy… ale to je prostě život, nelze dopředu odhadnout, jak na redukci zareaguje právě vaše tělo…
      Moc Vám držím palce a přeji vše dobré!

  • Karla Šmídová napsal:

    Dobrý den paní Rulíková,
    chtěla bych se zeptat na Vaše zkušenosti s vývojem řeči u dvojčat. Hlavně co se týče dyslálie v předškolním věku. S našimi dvojčaty – jednovaječnými sedmiletými kluky – chodíme na logopedii od jejich necelých pěti let. Měli velké problémy s výslovností, začínali jsme s výslovností V, pak L, měkčením (bě, pě, vě…), pak následovaly hlásky C, S, Z, a Č, Š, Ž, nakonec R a Ř. Čili jim dělalo problém „všechno“. V šesti letech dostali na základě vyšetření v Pedagogicko.psych. poradně odklad a ve zprávě měli mimo jiné uvedenou „středně těžkou dyslálii“. My se logopedickým cvičením věnujeme, kluci v podstatě vše zvládli, všechny hlásky se naučili vyslovovat, ale jsou „líní“ je běžně používat. Navíc to jejich snažení má velmi kolísavou tendenci, po zlepšení následuje období stagnace, nebo dokonce zhoršení, takže někdy propadám skepsi… Chtěla bych znát Vaši zkušenost, jak moc je tato vada běžná a kdy se dá předpokládat nějaké výraznější zlepšení? Čím víc se blíží škola, tím víc mi vadí když zjišťuji, že okolí jim ještě pořád úplně nerozumí.
    Děkuji Vám za odpověď – KŠ

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den,
      omlouvám se za zpoždění, nějak mi Váš dotaz unikl :-(.
      Myslím, že můžete být klidná. Dyslálií trpí většinou jednovaječná dvojčata, zejména chlapci, a není to zcela ojedinělé Pokud chodíte na logopedii a trénujete (a jak píšete, chlapci jsou „jen“ líní, takže nejde o žádnou vrozenou vadu), věřte, že ve škole se to zlepší. Nepíšete, zda chlapci chodí do školky, tady většinou nastává první posun, kdy dvojčatům vadí, že jim ostatní děti nerozumí. S nástupem do školy to pro ně bude druhá „zkouška“, jak jim budou děti a paní učitelky rozumět. Zpravidla se dyslálie upravuje do konce první třídy. Takže to chce hlavně trpělivost, trénink a důslednost.
      Přeji Vám pevné nervy!

      • Karla Šmídová napsal:

        Dobrý den,
        děkuji za odpověď a uklidnění. Kluci do školky chodí, ale, zda jim ostatní děti rozumí je asi nechává chladnými – vycházím z toho, že díky školce bohužel ke zlepšení v našem případě nedošlo. Možná je to i tím, že jsou ve smíšené třídě (jednotřídce), kde se to mezi tříletými šišlajícími dětmi hodně ztratí. Naopak se hodně snaží např. na návštěvách u babiček, kde jim záleží na tom, aby jim bylo pěkně rozumět.
        Teď jsme se měli rozhodovat ohledně nástupu do první třídy, jestli zvolit třídu klasickou – „českou“, nebo dvojjazyčnou, kde by na ně bylo mluveno anglicky, většinu předmětů by měli přímo v Angličtině…. Z důvodu logopedických problémů jsme zvoli klasickou první třídu, zatím bez cizího jazyka. Tak nějak jsem v tomto případě vycházela z názorů p. Matějčka, který doporučoval začít s cizím jazykem až po zvládnutí jazyka mateřského, včetně skloňování apod.

        • Klára Vítková Rulíková napsal:

          Dobrý den, Karlo,
          máte úplnou pravdu v tom, že chybějící „posun“ v řeči Vašich chlapců ve školce může být způsoben tím, že jsou ve smíšené třídě. Ve škole by se to mohlo upravit. Každopádně jste udělala dobře, že jste chlapce nechala v klasické třídě. Jednak by mohli mít problémy s výslovností (pokud neumí pořádně všechny hlásky v rodném jazyce, mohl by jim druhý jazyk nadělat v hlavičkách pěknej „guláš“ :-)), jednak je zbytečné je zatěžovat hned od první třídy druhým jazykem…
          Přeji Vám, aby se kluci rozmluvili co nejdřív a aby do školy vstoupili pravou nohou :-)!

  • Žaneta Juroková napsal:

    Dobrý den,měla bych dotaz,jsem samoživitelka s 12-tiletou dcerou a 4,5letými dvojčaty dívkami. Dvojčata jsou těžko vychovatelná,odmítají poslouchat jak mě,tak babičky i paní učitelky ve školce, čas tráví jen spolu, nikoho jiného nepotřebují,nezapojují se do aktivit ve školce a špatně vyslovují,protože nejvíc komunikují mezi sebou. Mají obrovskou slovní zásobu,jsou vylice chytrá,bystrá,šikovná,ale obyčejná cesta do obchodu je horor,běhají mezi regály,shazují zboží,nereflektují prostě nic,přitom jsou vychovávána přísně. Nyní mi paní ředitelka navrhla,zda bych je nechtěla ve školce rozdělit do dvou tříd,že u nich nevidí žádný vývoj,postup,že by jim to prospělo. Mám je rozdělit i přes jejich velkou závislost na sobě? Děkuji Žaneta 35let

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Žaneto,
      nepíšete, zda jsou Vaše dvojčata jedno nebo dvojvaječná. Z Vašeho popisu, byla-li by dvojčata dvojvaječná, tak bych je zkusila rozdělit. Může se stát, že na sebe dvojčata velmi žárlí (usilují o pozornost maminky) a proto se předvádějí, která je „zlobivější“ – která maminčinu pozornost dříve upoutá. Jsou-li vaše holčičky jednovaječné, záleží na tom, jak moc jsou na sobě závislé. Někdy rozdělení pomůže, někdy může vést k dalším, stupňujícím se problémům… Zkuste se s paní ředitelkou domluvit, zda by bylo možné holčičky rozdělit „na zkoušku“ a v přpadě, že by jim to po měsíci či dvou dělalo potíže, tak je zase vrátit do jedné třídy.
      Mohu Vás snad jen uklidnit, že toto je poměrně častý průběh dvojčecího předškolního věku – byť se snažíte dělat to, co považujete za správné (holky asi mají stanoveny hranice), pohcybujete o tom, zda to děláte dobře. Ale – dle naší vynikající psycholožky, bývalé „Sally“ z MS – Jiřiny Hanušové – každá maminka, ktertá pochybuje o své výchově, je dobrou matkou…
      Přeji Vám pevné nervy a hodně úspěchů ve výchově!

    • Žaneta Juroková napsal:

      Děkuji za odpověď, holky jsou dvojvaječná dvojčata,ale každý si myslí,že jednovaječná,neboť jsou velmi podobné,lidé je od sebe nepoznají a i v prenatálním období měly obě naprosto stejnou tepovou frekvenci a přírůstky,takže se každý domníval,že jde o jednov. Určitě to rozdělení tedy vyzkouším a snad to povede ke zlepšení. Ještě jednou děkuji,pěkný den. Žaneta

  • Michael Šmakal napsal:

    Dobrý den,
    máme pětiletá dvouvaječná dvojčata kluky a v současnosti si klademe otázku, zda je v příštím roce nerozdělit do různých předškolních tříd, či s tím počkat do školy, nebo je naopak nechat dál v jedné?
    Budu vděčný za Váš názor, odkaz na někoho kdo by nám pomohl se rozhodnout, nebo i nějakou literaturu.
    Děkuji.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den,
      záleží na tom, jak spolu vaši kluci vycházejí, jak moc jsou na sobě závislí nebo zda když jsou spolu, tak „pespříliš zlobí“. Je zbytečné dvojčata dělit, pokud k tomu není nějaký zvláštní důvod. Důvodem může být například přílišná závislost nebo naopak vzájemná rivalita. U dvojvaječných dvojčat není důvodem vzájemná možná záměna (že by si je učitelé pletli nebo že by toho chjlapci mohli zneužívat). Nepíšete, zda máte jen dvojčata nebo zda mají dvojčata ještě sourozence (i to může hrát roli při uvažování o rozdělení). Vstup do školy (nebo do přípravné třídy ve škole) je sám o sobě pro dítě dost velkým životním předělem. Pokud se k tomu přidá ještě rozdělení dvojčat, která na sobě jsou (zdravě, ale i ne úplně zdravě) závislá, může to dětem způsobit trauma. Pro dvojčata je samozřejmě snazší, vstupují-li do neznámého prostředí (tedy do školy nebo přípravné třídy) společně. mají v sobě navzájem jistotu, oporu.
      Samozřejmě je dobré se na případné rozdělení podívat i z pohledu rodičů. Budou-li dvojčata chodit do jedné třídy, mají rodiče usnadněnu práci – dětem bude končit vyučování ve stejnou dobu, budou mít stejné úkoly, pokud jedno z dvojčat onemocní, může mu druhé pomoci dohnat zameškanou látku, bude mu nosit úkoly… V případě rozdělení dvojčat může dojít k situacvi, kdy každý z učitelů bude mít jiný způsob výuky, dvojčata si mohou navzájem závidět (pokud jeden učitel dává jedničky, úkoly a druhý ne). Také se může stát, že jedna paní učitelka bude výrazně „lepší“ či „pohodovější“ než druhá a pak bude těžké nechávat druhé dvojče ve třídě „horší“ učitelky. A pokud budou dvojčata chodit do jedné školy, neubrání se bohužel dvojčata vzájemnéhmu srovnávání ze strany učitelek…
      Zkuste se na to, zda chtějí být rozděleni nebo zda by raději chodili do školy spolu, zeptat svých chlapců. Uvidíte, jak budou reagovat, i to pro vás může být vodítkem v dalším rozhodování.
      Přeji Vám, abyste zvolili správné řešení, které bude vyhovobvat Vám i chlapcům.
      Srdečně zdravím!

  • Veronika napsal:

    dobrý den, mám 5ti týdenní holčičky jednovaječný. Právě jsem se dočetla o nadprodukci mateřského mléka. Holčičky jsou plně kojené a nejsem si jistá, jestli je přesně tohle náš případ. Holčičky krásně přibívaly na váze, az pred týdnem jedna z holčiček začala mít zelený hlenovitý průjem. Hlenovitý zřejmě proto, že je hodně zahleněná (rýma a kašel).Doktorka a ani na pohotovosti se nijak k zelenému průjmu nevyjádřili a to i přesto, že jsme jim řekla,že za poslední týden přibrala pouze 80g a druhá dcera 220g. Již dříve jsem si všimla, že holčičky hodně hltaly a byly brzy nakojené.Kojím je každou zvlᚍ, protože tandemovým kojením vypijí méně, zřejmě proto,že jim to více teče.Holčičky vypijí někdy méně, někdy více. Holčička s průjmem papa nekdy poue 50g, ale nekdy i 80-90g.Určitě budu trvat na řádném vyšetření od naší pediatričky, ale zajímal by mě Váš názor.děkuji

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Dobrý den, Veroniko,
      omlouvám se za opožděnou odpověď, byla jsem v nemocnici mimo přopojení. Zřejmě už máte problém s průjmem dcerky vyřešený, ale přesto bych vás chtěla uklidnit – jak sama správně píšete, hleny ve stoličce mohou být způsobeny celkovým zahleněním miminka. To, že děti baští pokaždé jiné množství mléka, je také naprosto v pořádku a je to přirozené. Doporučila bych Vám, abyste holčičky nevážila po každém kojení, ale třeba jen jednou za den (ve stejnou dobu), ale stačí úplně vážit je 1x týdně. Kojené miminko by mělo přibírat do 2. měsíce věku cca 126-140g týdně, od 3. do 4.měsíce 70-105g týdně a mezi 5. a 6. měsícem 35-56g týdně. To pro vás může být vodítkem, zda-li dvojčátka dobře prospívají.
      Držím Vám palce, aby se vše srovnalo!

      • Veronika napsal:

        Mockrát Vám děkuji za odpověď, nakonec jsme skončili v nemocnici se zápalem plic a holčičky málo jí, antibiotika jim dělají neplechu se zažíváním a to i přesto, že užívájí probiotika. Tak zase bojujeme s kojením. Snažím se je co 3 hodiny budit a kojit, ale žádná sláva.:-( Snad bude už brzy lépe.

  • Iveta Blažková napsal:

    Dobrý den, také máme problémy s jídlem, jako maminka výše. Máme dceru a chlapce, dcera se snaží jíst sama, zvládá to zatím jenom rukou, když jí chceme nakrmit, tak jídlo odmítá. Syn jí pozoruje a opičí se po ní, ale ten už umí používat lžičku. Mám dceři bránit a snažit se jí krmit – moc toho sama nesní, hodně toho skončí na zemi nebo na oblečení……..A druhý problém máme s nočníkem, jaké máte zkušenosti s učením na nočník? Zkoušíme je posadit, ale utíkají z něj. Je jim 16 měsíců! Dcera na něm krátce vydrží sedět, ale oblečená 🙁 Moje starší sestra mě poučila, že jsme začali pozdě, má se začínat, když se naučí sedět sami. Ale sama má dvě děti, které jsou od sebe šest let, nevím jak by to dokázala v naší situaci s dvojčaty! Děkujeme za odpověď!

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Iveto,
      nezoufejte, vaše děti jsou ještě hodně malé, aby zvládaly to, co popisujete. K jídlu – žádné dítě dobrovolně neumře hlady, takže klidně dcerku nechte zatím jíst samotnou. Zkuste větší věci – rohlík, piškot, takové, kousek jablíčka které moc „nerozpatlá“. Jídla „na lžičku“ jí dávejte samotné do talířku méně a bude-li jí to chutnat, ráda si (poté, co „sní“ svůj talíř) vezme i od vás.
      K nočníku – ještě je opravdu brzy začít s nočníkem. „Chytré“ řeči monomaminek musíte pouštět druhým uchem ven… Monomaminy vypozorují, kdy jejich dítě má potřebu, ale maminka dvojčat, i kdyby tuto chvíli vypozorovala, nikdy nestihne obě děti včas vysadit na nočník. Krom toho – vysazování v tomto věku není „učením“ na nočník, ale spíš včasné zachycení reflexu dítěte… Zejména u dvojčat, která byla narozena předčasně, dozrávají nervové buňky ovlivňující vyprazdňování později, takže opravdu můžete být klidná. Zatím stačí, když budete dětem nočník ukazovat a třeba je po ránu na něj zkoušet vysadit (úplně stačí 1x denně), aby věděli, k čemu nočník je a kde ho najdou… Tak někdy po roce a půl, před druhým rokem, můžete zkoušet, zda děti pochopí, k čemu nočník je a pokud se jim to podaří, chvalte je, aby měly pozitivní motivaci. Dvojčátka se běžně naučí chodit na nočník až tak kolem druhého roku věku.
      Držím palce a přeji pevné nervy!

    • Petra Dufkova napsal:

      DObrý den Iveto
      Když jsem si přečetla Váš dotaz, nedalo mi to abych Vám nenapsala.
      taky mám dvojčata, ted 3-leté ve školce. Ale Váš dotaz mě uplně připomněl naše boje s jídlem a nočníkem. Všichni se mě už před prvním rokem ptali, jestli už máme nočník…Já odpovídala, že nevím na co. Holky byly šikovné, zdravé,ale mě přišlo, že vůbec netuší na co to je…tak jsme to samozřejmě zkoušeli…musím říct, že mě časem přišlo úplně zbytečné vysedávat na nočníku a ztrácet čas..Takže jsme je tam davali rano, pak kolem oběda atd..měly ho na očích, ale že by nám to nějak extra šlo…a najednou se to jakoby zlomilo..až po roce a pul jsem je davala kazdych 50 minut na nočník a docela se mi dařilo to vychytat. ALe s plínkama byly docela dlouho. Ta jedna byla pres den bez plinečky po druhem roce, zatímco ta druha ani boha…a ve 2,5 roce se ta druha,o ktere jsem si myslela, ze pujdeme jeste do skoly s plinou – ze dne na den byla bez pliny i pres noc. Proste jsem to prestala resit, nechala jsem ji byt a najednou to slo. Proste jsme meli 3 pliny na den ještě v jejich dvou a pul roce. no a co (co to je oproti 20 denne kdyz byly mimina:)). A ta druha, reklo by se sikovnejsi, byla s plinou na noc az skoro do 3 let(jsou unorove, bez pliny prestala spat v prosinci). No a co. Zjistila jsem, že jsem se zbytečně nervovala…jsou deti kamaradek bez plinek a uz umi chodit na nocnik…tak at chodi..maji na to proste vic casu:) me to chvili trvalo, nez jsem si to uvedomila.
      S jídlem taky bojujeme, ještě ted. Vzdycky jsem je radsi nakrmila aby to bylo rychle za mnou a obe krasne jedly. Jakmile jsme je zacali ucit jist samy, tak už najendou videly do talire a tohle nechteji a tohle nechteji..bojujeme doted, hlavne s tim , že u toho neposedi. POrad mají moc práce. Problem to je i ted ve skolce, ale ta jedna uz je dobra a ta druha je proste neposeda a ziva a nema cas se najist. Taky nechce nic noveho ochutnat,takze bojujeme is pani ucitelkama. ALe snad se to spravi…holt hlad ji donuti:) Doufam:)
      Přeju Vám pevné nervy, stojí to za to. Těšte se na to co přijde. Bude to náročné, ale bude to čím dál lepši. Se vším:) Mějte se moc hezky Petra

  • Lenka Kraftová napsal:

    Dobrý den,
    ráda bych vás poprosila o radu, jak v noci odnaučit svoje devítiměsíční dvojčátka jíst. Večer je napucnu kaší a ještě dokojím i přesto se jeden zbudí již po třech hodinách a pak se budí celou noc v intervalech 2 – 3 hodin. Druhý se budí tak 2 – 3 za noc, z toho nakojit chce jen jednou a pak vyžaduje lehnout si s náma do postele. Vyplakávaci metoda moc nezabrala, většinou se tím zbudí navzájem a začne nekonečný koncert, dokud se nenakojí. Dám jim jen napít také nezabírá.
    Hodně jsem asi taky pokazila tím, že jsem je začala po jednom kojit v posteli.Většinou, tak i usneme a když začne brečet druhý, jen děti vystřídám.
    Prosím poraďte.
    Zoufale nevyspalá maminka 🙂

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Lenko,
      vím, jaks e cítíte, úplně si na toto období vzpomínám a je mi Vás líto…a to proto, že není moc co poradit. Mnoho maminek se v tomto věku s nevyspáním a nočním kojením potýká…
      Nefunguje-li Vám Estvillova („vyplakávací“) metoda, jsou jen dvě varianty – že to prostě ještě nějakou dobu vydržíte nebo že skončíte s kojením „natvrdo“ (velmi obtížné). K první variantě (dobře si vzpomínám, že jsem ji také praktikovala po určitou dobu) – klidně si dvojčátka vezměte k sobě do postele, spěte tak oblečená, abyste jen při probuzení dětí je (bez většího vašeho probuzení) přiložila k prsům, ona už se sama chytnou a napijí a vy u toho můžete klidně spát dál. To je metoda, při které se vyspíte nejvíc a nebudíte děti ani manžela. Může vést k určité závislosti dětí na nočním kojení, ale pro zachování nervů je jedinečná :-). Druhá metoda (ke které možná časem také dojdete) je – striktně ukončit kojení (což mi ve věku 9 měsíců přijde ještě brzy). Pokud byste totiž chtěla omezit jen noční kojení, budou vás bolet prsa (kojení je otázka nabídky a poptávky a tím, že děti pijí přes den, bude se vám mléko tvořit i v noci) a ráno budete čekat až už se konečně vaši savci probudí :-). Omezení kojení je způsob, který trvá tak 3-5 dnů, kdy se rozhodnete (musí jít o vaše vnitřní rozhodnutí a musíte v něm být pevná, jinak to nevydržíte), že už kojit nechcete a začnete kojení omezovat např. jen ráno a večer. Přes noc budou děti asi plakat, ale pokud víte, že už opravdu NECHCETE, tak jim nedáte… Do tří dnů zpravidla děti pochopí, že nedostanou nic (nebo proti žízni vodu z lahvičky) a naučí se v noci spát. Ovšem ony tři noci bývají často kritické. Můžete děti hladit, mluvit na ně klidným hlasem, ale nedat jim prs…
      V tuto chvíli bych Vám ještě doporučila první metodu a kdykoliv vám děti přes den usnou, tak si běžte také zdřímnout. Práce vám neuteče :-).
      Přeji Vám hodně síly, pevné nervy a brzy prospanou noc!

  • Veronika napsal:

    Dobry den,
    dnes jsem byla u sve gynekolozy,ktera mi rekla,ze cekam jednovajecna dvojcata.Mam uzale dve deti 5 a 3 roky a nemuzu si dovolit mit 4.Pani doktorka mi rekla,ze podle ultrazvuku to vypada,ze prvni miminko je v 8+1tt a meri 17,9mm , a druhe miminko je podle ultrazvuku v 7+1tt a meri 15,2mm,ze je mozne,ze ten mensi plod to nevydrzi a zakrni.Chci se teda zeptat,jak velka je pravdepodobnost,ze pokud mensi plod zakrni a neprezije,druhy plod bude v poradku a neponese sebou nejake nasledky ? Predem moc dekuji za odpoved

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá maminko,
      chápu, že jste ve složité situaci, ale i ta by se dala zvládnout – znám hodně maminek se čtyřmi malými dětmi brzy po sobě (z nichž dvojčata nebyla třeba ani ta poslední). Ale rozumím i tomu, pokud se na to necítíte nebo máte strach. V současné době se uvádí, že až 20% dětí narozených samostatně, bylo počato jako dvojčata. Do 3. měsíce těhotenství se stane, že jedno z dvojčat zanikne (tzv. syndrom mizejícího dvojčete). Někdy toto zaniklé (nevyvíjející) se dvojče odejde se slabým krvácením, jindy se vstřebá, někdy může zůstat „nalepeno“ někde v těle druhého dvojčete. Druhému, přeživšímu, dvojčeti nehrozí žádné riziko a často se ani nikdy nepřijde na to, že „své dvojče“ někde nosí…
      Přeji Vám hodně zdraví a sil!

  • Karla Šmídová napsal:

    Dobrý den,
    máme jednovaječné sedmileté kluky. Osobně je vímám jako normální sourozence, kteří mají každý svoji povahu a svůj temperament. Ovšem nejsem si jistá, zda je jejich chování ještě stále „v normálu“, na základě rozhovoru s babičkou. Sice její hodnocení považuji za zbytečně kritické, ale vrtá mi to hlavou: kluci jsou od sebe jednu minutu. Starší je vůdčí typ, rád mladšímu uděluje příkazy a zákazy. Mladší je dobrovolně plní, ale pak se lituje, že je terorizován. Např. jsem našla mladšího sedět zavřeného v dětském pojíku, zatímco starší se díval na pohádku. Mladší mi to vysvětlil, že mu brácha zakázal se dívat a poslal ho do pokojíku. Něco podobného se občas stane, jak jednou, dvakrát do týdne. Jinak se mají rádi, dovedou se dohodnout, starší se mladšímu umí za všechno omluvit a mají se rádi. Jednu dobu jsme hodně okřikovali staršího, ať nechá mladšího na pokoji. Ale rychle se ukázalo, že nladší je velký pokušitel a staršího provokuje.
    Mladší se často a dobrovolně vžívá do role oběti, rád se lituje, sebepodceňuje.
    Staršího usměrňujeme, dáváme mu mantinely, ale příliš ho nekárám za to, že něco bráchovi přikazuje. Protože si myslím, že s podobným typem diktátora se mladší určitě setká i jinde – v kolektivu dětí a je třeba, aby se uměl ohradit, nebo odmítnout. Vidím jako důležité a přínosné, aby si mladší uvědomil, že poslouchat se mají rodiče a né bratr – dvojče.
    Myslíte, že toto jejich chování je normální, v mezích a nemusím se nechávat zviklat babičkou, že se u nás zakládá na nějaký vztahový problém?

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Karlo,
      díky za důvěru, se kterou se na mě obracíte. Je pravda, že dvojčata A, tedy první narozená (byť je mezi nimi rozdíl i jen jedné minuty) bývají zpravidla vůdčími osobnostmi ve dvojčecím páru, bývají dominantní, zatímco dvojčata B jsou přizpůsobívější a často také nemocnější (nebo náchylnější k nemocem).
      To, co popisujete, je častým jevem mezi dvojčaty, někdy si (zejména jednovaječní kluci) hodně navzájem ubližují, snaží se oba prosadit, soupeří mezi sebou. Váš případ je jiný, ale podle toho, co píšete, to děláte velmi dobře. Nemá smysl stále jednoho kárat a druhého – slabšího – obhajovat. Tak to opravdu v životě nefunguje. Doporučila bych vám, abyste dopřáli i „mladšímu“ synkovi možnost někdy v něčem vyniknout nad „starším“, aby si i „starší“ uvědomil, že ne vždy bude mít „navrch“. Nepíšete, zda chlapci již chodí do školy, ale většinou se tyto problémy ve škole upraví. Bylo by dobré si promluvit s paní učitelkou jednak, abyste zjistili, jak se chlapci chovají ve třídě, jednak, abyste ji upozornili na to, že každý z chlapců je sám za sebe (často učitelé berou dvojčata jako „jednotku“) a aby se k nim tak chovala a pobízela k tomu i ostatní děti.
      Prarodiče sice často vidí to, co my jako rodiče ani nevnímáme, ale na druhou stranu s námi nežijí a dvojčata nevychovávají, takže netuší, jak obtížné to je (a jak moc se často rodiče snaží, i když to třeba není vidět). Nenechte se určitě zviklat babičkou ani jinými maminkami, které dvojčata nemají… Pokud byste sama pociťovala (a se sedmiletými dětmi se o tom už dá i mluvit), že dětem něco nevyhovuje, že „mladší“ syn opravdu nějak trpí, pak tečprve bych se snažila problém řešit. Do té doby se řiďte svým mateřským instinktem a vše bude vpořádku.
      Přeji Vám pevné nervy a hodně zdraví!

      • Karla Šmídová napsal:

        Paní Kláro, moc Vám děkuji za povzbuzující a vyčerpávající odpověď! Kluci chodí ještě do školky, dostali odklad, jednak byli sociálně nezralí, nesoustředění, ale hlavní jejich problém byla středně těžká dyslálie, se kterou stále ještě bojujeme. Chodíme na logopedii, cvičíme, pokroky dělají, ale máme před sebou ještě delší cestu. Ve školce se drží oba hodně spolu a spíše stranou od ostatních (školka má fotogalerii a z fotek je to velmi zřejmé.). Jinak jsou bezproblémoví a nenápadní. Paní učitelky jsou výborné, kluky od počátku rozeznávají a říkají každému jejich jménem – my pro jejich orientaci oblékáme M-irečka do M-odré a Jarečka do jiné a od začátku tak nebyl nejmenší problém. Toho si na nich velmi vážím, že si „daly tu práci“, aby kluky rozpoznávaly.
        Děkuji Vám za tuto poradnu, vážím si Vaší práce a přeji hodně sil!

  • Viktorie H napsal:

    Dobrý den,
    ráda bych se Vás zeptala, jak poznám, jestli mám jedno- nebo dvojvaječná dvojčata. Celé těhotenství jsem měla vedené jako mono-bi a to se potvrdilo i při porodu – placenta byla jen jedna a doktorka řekla, že dvojčata jsou tedy jednovaječná. Ovšem pediatrička v porodnici, jakož i moje pediatrička říkají, že když je jedna placenta, tak by dvojčata pouze „asi měla být“ jednovaječná. Klukům je něco přes týden a neřekla bych, že jsou stejní. Jeden se narodil 2,6 a druhý 3 kg, jsou si dost podobní, ale oba mají např. jiný tvar hlavy i rozdílné uši, rozhodně nemám problém je rozpoznat. Nevím, jestli je to dáno rozdílnou velikostí nebo třeba deformací v děloze… Není to tak strašně důležité, ale mě prostě zajímá, jaká mám dvojčata. Znamená jedna placenta automaticky jednovaječná dvojčata?
    Děkuji za odpověď.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Omlouvám se, Viktorie, za pozdní odpověď, řešili jsme velmi vážnou rodinnou situaci a nedostala jsem se k internetu dříve.
      K Vaší otázce – chápu, že každá maminka chce vědět, jestli její děti jsou jedno nebo dvojvaječné, je to přirozené. Bohužel pouze podle počtu placent se to poznat nedá. Může se stát, že mají-li (nebo měli-li, nejlépe je to vidět na časném ultrazvuku) dvojčata dva vnější i vnitřní plodové obaly, ale jen jednu placentu, jde o dvojvaječná dvojčata, která měla placenty blízko sebe a ty srostly. Pokud mají Vaše dvojčata stejnou krevní skupinu a jsou si podobná, je větší pravděpodobnost, že jsou jednovaječná. Nejlépe se ale „vaječnost“ pozná podle genetických testů (dělá se dětem stěr z dutiny ústní). V současné době to už nění tak finančně náročné jako dříve, celý test stojí kolem 5 tisíc korun. Dělá jej např. Forenzní DNA servis (http://www.dna.com.cz/index.php?template=dna&page=index&kategorie=dnaservis&language=cz).
      Přeji Vám i dětem hlavně hodně zdraví!

  • Jana napsal:

    Dobrý den,
    chtěla bych se zeptat jestli je nějaká pravděpodobnost, že budu mít dvojčata když babička mého přítele je z dvojvaječných dvojčat. a také už jeho bratranec má dvojčata. Je nějaká pravděpodobnost, že je budeme mít také? nebo jsou dědičné faktory jen ze strany matky? děkuji za odpověď

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá Jano,
      určitá pravděpodobnost zde je. Dědí se sklony k vypouštění více oplodněných vajíček najednou a dědit se mohou i přes „otce“. Z toho plyne, že se „dědí“ dvojvaječná dvojčata a to zpravidla „ob koleno“. Ovšem výši pravděpodobnosti takto určit nedokáži.
      AŤ už budete mít jedno nebo dvě děti najednou, přeji Vám vše dobré! 🙂

  • Monika napsal:

    Dobry den,
    jsem uz velmi zoufala a hledam pomoc vsude mozne. Prosim Vas o radu, nebo nejakou zkusenost. Mam 4,5mesicni dvojcatka kluky a do konce sestinedeli bylo vse naprosto skvele. spinkali napapali se a temer jsem o nich nevedela. pak jsem dostala zanet prsu a od te doby je jeden den vetsi peklo nez druhy:( uz 3mesice neni den, aby mi ho neprorvali ve dne v noci nevydrzi ani 10min nekricet nebrecet. Jeden mi stoji neustale na hlave jak se vzteka a i v 4,5 mesicich je trapi silne koliky, Je to normalni? vyvojove uz ani nevim jeslti je vse v poradku, hledam vsude mozne a pokazde pisou neco jineho z jedne knihy jsou kluci o mesic napred z dalsiho clanku zas pozadu a radi, ze uz bych mela vyhledat neurologa. Opravdu uz nevim co mam delat. Vzdy je uklidni nejaka cinnost, ale opet pouze na 10min, nekdy ani to ne. pak je vse prestane bavit a opet rvou. Jsem na ne sama a myslim ze tento zbusob proziti dne se neda dlouho vydrzet ve zdravi:(
    uz ted jsem strasne nervozni protoze jsem nevyspala a opravdu nevim co s nima delat:( ted navic uz se navzajem budi a kdyz spusti stereo, je to na blazinec.

    moc moc Vam dekuju, jen za sebemensi nazor ci radu.
    Monika

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Moniko,
      moc se omlouvám za pozdní odpověď 🙁 (viz výše), snad Vám ještě k něčemu bude…
      Nepíšete, zda se vaši kluci narodili v termínu nebo předčasně. Koliky jsou zpravidla způsobeny pozdějším dozráváním inervace střev, takže pokud by chlapci byli narození dříve, může to být způsobeno i tím. Také nepíšete, zda po zánětu prsu stále kojíte nebo jste přešla na umělé mléko (to by také mohlo způsobovat koliku). Nesnažte se kluky porovnávat zda splňují nějaké tabulky vývoje, dvojčata jsou prostě jiná a do tabudek se nemusí vejít. Pokud váš pediatr nezjistí, že by se v něčem výrazně opožďovali, nemá smysl se stresovat běháním po doktorech.
      Naprosto chápu vaše vyčerpání a únavu, pokud chlapci stále pláčí i v noci. To, že dvojčátka se navzájem budí, je běžné a to, že na ně maminka nemá tolik času (a má jen jedny ruce), aby je při každém pláči chovala, je také fakt. Ale pokud opravdu vydrží být v klidu jen 10 min., něco není v pořádku. Třeba je něco škrtí (oblečení), je jim horko nebo zima, třeba jsou okamžiky, které vypozorujete, že je uklidní (často to bývá jízda v kočárku nebo posazení do autosedaček či „lehátek“ tak, aby na vás viděli)… Zkuste je položit na deku na zem, aby se zabavili, dejte jim kolem sebe barevné hračky nebo předměty denní potřeby, aby se po nich natahovali a snažili se zabavit sami. Pokud nic z toho nezabere, poraďte se se svým pediatrem.
      Držím Vám moc palce, abyste to zvládla!

  • Lenka Richterová napsal:

    Dobrý den,
    máme dvojčátka kluky, právě jim byli 2 roky. Doposud oba spali v postýlkách jako špalci. Jeden z nich má problém se spaním. Když ho dám do postýlky tak vříská tak, že až ztratí hlas a pak jen sípe.Čtu jim pohádky a jsem tam dokud neusnou ale pak se vzbudí a zase začne vřískot. Chce k nám do postele,tak jsem ho tam párkrát vzala a mám pocit, že už se z toho stává zvyk. Druhý spí jak dřevo a nic ho neprobudí.Chci se zeptat jestli ho mám nechat vyřvat než padne únavou, ale to se bojím aby se mu něco nestalo. Vyzkoušeli jsme snad vše. Děkuji za odpověď

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá maminko,
      bude to možná znít hodně drsně, ale váš nápad nechat jednoho synka „vyřvat“ není úplně od věci… Zkontrolujte, zda má vše, co potřebuje (je najedený, není mu horko ani zima, nic jej netlačí nebo neškrtí) a potom, pokud pláče, jděte k němu, klidně a tiše na něj promluvte, pohlaďte ho, ujistěte jej, že jste na blízku…a zase odejděte. To opakujte (pokud bude plakat) každých cca 10 minut. Synek tak zjistí, že jste jej neopustili, ale že jej nebudete vyndávat z postýlky, že si pláčem nic nezíská a brzy by měl pochopit, že pláčem si porornost nezíská. Buďte rádi, že alespo%n nebudí své dvojče… 🙂
      Přeji Vám hodně trpělivosti a pevné nervy!

  • Veronika napsal:

    Dobrý den, čekáme dvojčátka a jsem v 18tt, v 8tt mi doktorka řekla, že to vypadá na jednovaječná dvojčátka, ve 12tt mi doktor na NT screeningu také řekl, že se jedná o jednovaječná o 3 dny později mi moje doktorka řekla, že mají každý svou placentu. A když jsem psala dotaz do Šternberské porodnice,jestli rodí tento typ dvojčátek tj. jednovaječná dvojčátka se dvěma placentama, primář mi oznámil, že pokud mají každý svou placentu, jedná se o dvojvaječná dvojčátka, tak si teď vůbec nejsem jistá, jestli čekáme jednovaječná nebo dvojvaječná… Můžete mi napsat Váš názor? děkuji mockrát.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá maminko,
      pokud se oplodněné vajíčko rozdělí do 3 dnů po oplodnění, má každé z dvojčat svůj vnitřní i vnější plodový obal a svou vlastní placentu. Bohužel lékaři často chybují v určení vaječnosti právě v tomto případě. Dvě placenty nemusí VŽDY znamenat dvojvaječná dvojčata. Až se Vám miminka narodí, existuje jednoduché schéma k určení vaječnosti (pokusím se je v dohledné době dát i na web) – podle podoby, pohlaví, krevní skupiny. Jinaklze určit, zda jsou dvojčata jednovaječná na základě genetického rozboru (ze stěru slin), podobně jako při určování otcovství.
      Přeji hodně zdraví a ať se Vám narodí krásná a zdravá miminka!

  • Alena napsal:

    Dobrý den,
    máme problém naučit naše dvě holky pěkně samostatně jíst. Jedna je od počátku jedlík, jídlo má ráda, ale stává se, že pochytává „manýry“ od své sestry – dvojčete, která od malička s jídlem „zápasí“ – už od pití mlíčka, kdy se začala krmit samostatně z lahvičky, vypila méně, poté příkrmy…vždy snědla méně, více odmítala, hned tak jí něco nechutnalo. Nyní je jim 26 měs. a s jídlem si často hrají – zvláště ta druhá. Hezky jí vždy jen chvíli, pár lžiček. Pak např. polévka končí vylitá po stolečku a v židli, vše ostatní rozpatlané kolem. Maso odmítá jíst v jakékoli podobě kromě totálně rozmixované a zamíchané do omáčky či zeleniny. To ta první se naopak dožaduje masa, jí i větší kousky. Při snídani často odbíhají, namáčejí rohlík či vánočku do čaje, mlíčka, pokud jim dám rohlík či chleba namazaný máslem + šunku nebo sýr, sní jen ten sýr či šunku a pečivo nechají.. Už nevíme, jak na ně, tak budeme rádi za nějaké rady. Děkujeme.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá maminko,
      máte dvojčátka právě ve věku, kdy potřebujete hodně pevné nervy :-). Doporučuji,abyste byla důsledná a pokud holčičky přestanou sedět u jídla, tak prostě nic nedostanou. Stejně jako u oběda – pokud nechtějí jíst, ale s jídlem si hrají, tak se jídlo schová, vysvětlíte jim, že s jídlem se nehraje a nic nedostanou. Bude to stát trochu pláče a prosazování jejich vůle, ale když 2-3 dny vydržíte, určitě se to zlepší a vám se do budoucna vyplatí. Pro děti je důležité, aby věděly, kam až mohou (musí znát hranice). A právě hranice si v tomto období testují… Vím, že je to těžké, že určitrě máte strach, aby dost jedly a neměly hlad a jste ráda za cokoliv, co snědí, ale pokud nebudete důsledná, nezměníte to a jejich „vyvádění“ se bude stupňovat…
      Na druhou stranu je potřeba vnímat, že každá z holčiček je individualita a že pokud jedna jí maso rozmixované a druhé naopak chutnají větší kousky, zkuste jim vyjít vstříc.
      Přeji Vám hlavně pevné nervy a trpělivost!

  • Sona Pekarovicova napsal:

    Dobry den,
    pripravujeme sa na prichod dvojiciek a na dojcenie. Uvazujeme nad kupou dojciaceho vankusa. Narazili sme na to, ze existuju specialne dojciace vankuse pre tandemove dojcenie. Tie su samozrejme vrazne drahsie ako obycajne dojciace vankuse. Rada by som sa poradila. Mate skusenosti s dojciacim vankusom pre tandemove dojcenie? Je dolezite kupit taky specialny vankus alebo je dostacujuci aj obycajny?
    Dakujem za odpoved.

    • Klára Vítková Rulíková napsal:

      Milá maminko,
      kojící polštář pro dvojčata je o něco širší a tvarovaný tak, že může bát pro kojení dvojčat příjemnější. Ale úplně Vám postačí klasický kojící polštář. Ten si případně můžete pod lokty podložit normálními polštářky, které máte doma. Až tak velký rozdíl mezi „klasickým“ a „dvojčecím“ kojícím polštářem není.
      Přeji vše dobré a ať donosíte svá dvojčátka co nejdéle!

Napsat komentář: Petra Dufkova Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *