Stránky pro dvojčata a všechny, kteří se o ně zajímají

Liší se výchova dvojčat od výchovy dětí narozených po sobě?

„Já mám děti XY měsíců od sebe, to je úplně stejné, ne-li horší než dvojčata!“
Kolikrát jen jste vy, jako rodiče dvojčat, slyšeli podobnou poznámku?!
Zjistila jsem, že nemá smysl se o této nesmyslné poznámce přít. Podle mě je výchova dvojčat úplně jiná než výchova dvou dětí narozených po sobě. Odmyslíme-li si fyzickou náročnot spojenou s narozením a péčí o dvojčata-kojence, dalo by se říct, že mít dvě děti narozené velmi blízko po sobě může být v některých situacích i horší než mít dvojčata.
Ale nikdy to není stejné!

Co je tedy odlišného na výchově dvojčat?

Nemáte možnost vybrat si, kdy se vám narodí druhé dítě!

Rodiče dětí narozených jednotlivě se mohou rozhodnou zda vůbec budou mít druhé (třetí, další) dítě a jak velký věkový odstup mezi nimi chtějí mít.  Kromě toho, že pořadí narození dětí má samozřejmě vliv na vývoj jejich osobnosti (hovoříme o tzv. sourozeneckých konstelacích), má také vliv na způsob a styl výchovy v rodině. Starší sourozenci mívají vůdčí roli, mladší je následují. Starší děti mají více svobody, ale také větší zodpovědnost právě proto, že jsou už zralejší. Mladší děti své starší sourozence pozorují, napodobují a učí se od nich. Existuje tedy zcela přirozený rozdíl ve schopnostech dětí v závislosti na jejich věku..

Ale dvojčata (vícerčata) jsou stejně stará a – většinou – i na stejné vývojové úrovni. Čelí všem životním milníkům současně, ve stejný okamžik. Začínají lézt i chodit přibližně ve stejnou dobu, společně se učí chodit na nočník a zpravidla začínají stejně i školní docházku. Ano, dají se vypozorovat určité stejné znaky či vlastnosti i podle pořadí narození dvojčat, ale přeci jen je to spíše na rodičích, zda-li si s ostatními rodiči dvojčat zanotují, jak jsou jejich „Áčka“ (1. narozené dvojče) dominantní a „Béčka“ (2.narozené dvojče) závislá, protože jinak pořadí narození u dvojčat nemá žádný dopad na jejich výchovu.

Výchova dvojčat k vlastní indentitě

Každý rodič chce vychovat ze svých dětí samostatné jednice. Ovšem rodiče dvojčat čelí navíc výzvě jakým způsobem efektivně pomoci svým dětem stát se samostatnými jedinci s vlastní indentitou přesto – nebo právě proto –  že jsou dvojčata (vícerčata). Ale i tu přes nejlepší snahu rodičů vychovávat svá dvojčata jako samostané jedince, bránit se jejich vzájemnému srovnávání a škatulkování, je to stálý boj se zakořeněnými názory veřejnosti. Dvojčata čelí přívalu různých zažitých stereotypů a neustále se potýkají se srovnáváním právě proto, že jsou dvojčata. Jejich přátelé, sousedi, učitelé a dokonce i rodinní příslušníci, kteří to nemyslí nijak zle, se snaží dvojčata nějak zaškatulkovat a zařadit. („Tohle je to hodné – šikovné, hezké -dvojče…“… Pokud jedno dvojče hraje fotbal, musí jej hrát i druhé… Jedno dvojče je společenské, tak druhé musí být plaché…apod.).

I sourozenci narození po sobě často cítí osten sourozenecké rivality, jeho dopad však je zmírněn pořadím narození a časem, který mezi narozením těchto dětí uběhl. Mají roky (v některých případech jen několik – minimálně včak devět – měsíců) na to, aby se srovnali s tím, že se stávají starším sourozencem.

Od dvojčat se ale očekává, že jsou stejná a to podstatně ovlivňuje i jejich dvojčecí rivalitu.

Proto je pro rodiče dvojčat tak důležité, aby překonali tyto stereotypy, škatulkování a srovnávání stálou nabídkou podpory a pomoci, kterou nabízejí svým dvojčatům a povzbuzují je tak k rozvíjení vlastní individuality v kontextu jejich vzájemných vztahů.

Dělení rodičovské lásky a pozornosti

Mnoho rodičů dvojčat cítí určité omezení v tom, jak si správně a spravedlivě rozdelit svůj čas, pozornost a lásku mezi svá dvojčata. Toto omezení je mnohem větší než u rodičů dětí narozených s věkovým odstupem několika let. Navzdory častým tvrzení rodičů takovýchto sourozenců, že „je to úplně stejné jako mít dvojčata“,  rodiče dětí narozených samostatně mají minimálně devět měsíců (než se jim narodilo druhé dítě) na to, aby si své starší dítě užili v poměru sil „jeden na jednoho“. Vychovávat děti narozené s určitým časovým odstupem vytváří mnohem víc časových příležitostí pro individuální přístup k jednotlivým dětem : mohou se třeba věnovat staršímu dítěti, zatímco miminko spí, starší dítě může jít později spát a rodiče tak mají čas jen pro něho, starší sourozenec jde do školky nebo školy, zatímco s mladším zůstává maminka ještě doma, apod.

Dvojčata obecně dělají všecko naráz, ve stejnou dobu. Usínají a probouzejí se zpravidla stejně, čímž rodičům znesnadňují možnost nalézt si čas na věnování pozornosti v poměru sil „jeden na jednoho“ (tedy pouze jednomu z dvojčat). Rodiče dvojčat musejí vynaložit mnohem větší úsilí k navázání citového pouta s každým z dvojčat zvlášť.

Dalším úkolem, který před rodiči dvojčat stojí, je udržení určité rovnováhy, spravedlnosti nebo vyváženosti mezi dvojčaty. U rodičů dětí narozených jednotlivě je vše rovnoměrně rozloženo právě pořadím narození těchto sourozenců, rodiče dvojčat se ale úpěnlivě snaží o to, aby každé z jejich dvojčat dostalo přiměřený podíl… Nezáleží na tom, zda se jedná o čas, pozornost nebo materiální věci. Někdy vůbec není možné dodržet tento rovný přístup ke dvojčatům a rodiče v takovýchto chvílích cítí pocity zmaru a viny, že nejsou ke svým dvojčatům úplně spravedliví.

Vzájemné pouto mezi dvojčaty

Pouto mezi dvojčaty (a samozřejmě i vícerčaty) je složité a velmi silné. Dvojčata mohou být v jednu chvíli nejlepšími přáteli a hned v zápětí spolu budou bojovat na život a na smrt. I když rodiče jednotlivě narozených sourozenců se také potýkají s rivalitou, vztahy mezi dvojčaty jsou mnohem komplikovanější. Učit svá dvojčata řešit problémy po dobrém a utváření jejich zdravého vzájemného pouta je dalším z náročných úkolů rodičů dvojčat, který si jen málokdy okolí uvědomuje .

Učení se z vlastních chyb

Každý se učí z vlastních chyb, neníliž pravda? Ale s dvojčaty nemáte žádnou „druhou šanci“. Pokud rodič dětí narozených po sobě udělá nějakou výchovnou chybu, může se jí u druhého dítěte vyvarovat. Ale s dvojčaty, která procházejí všemi věkovými a výchovnými stupni zároveň, nemá rodič možnost učit se ze získaných zkušeností. Rodiče dvojčat nemají možnost zpětné vazby a korekce ve výchově.

Sehraný tým

Všichni známe rčení „v jednotě je síla“. Dovolím si tvrdit, že život dvojčat (vícerčat) je o dost  nebezpěčnější než život sourozenců narozených po sobě. Dvojčata jako silná dvojka, silný tandem, mohou nadělat daleko větší paseku než sourozenci s věkovým odstupem. Protože jednají jako sehraný pár, troufnou si mnohem víc riskovat, více si dovolí, posouvají hranice dál než kdyby byli sami. Ať už jde o to, že jeden druhému vleze na záda, aby dosáhli na nejvyšší skříňku nebo společně shrnou koberec v obýváku – dvojčata dávají svým rodičům opravdu zabrat!

Konec dobrý, všechno dobré

Být rodičem dvojčat je přes všechny nástrahy a výše naznačené újmy velkým štěstím. Máte možnost sledovat a účastnit se jejich jedinečného a zvláštního vztahu. Je v tom určitá výzva prokázat své rodičovské schopnosti a vychovávat dvě děti současně; a jisté nepříjemné stránky (neprospané noci, období růstu zoubků, učení dvou dětí současně na nočník, o pubertě raději nemluvě) musejí prostě rodiče dvojčat přetrpět. Být rodiči dvojčat či vícerčat vás povýší na určitý stupeň „slávy“, jste jakousi „celebritou“ mezi rodiči J. Některým rodičům činí pozornost, kterou jim věnuje okolí potěšení, jiní se raději drží stranou. Ale většinou jsou rodiče dvojčat šťastní a užívají si svých dvojčat, jsou na ně pyšní a každá radost je pro ně jejich dětmi zdvojnásobená.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *